Flám na sumerský způsob: pivo se pilo brčkem
Brčka ze žitné slámy nejvíce překvapila. Kdyby soutěžila ve stejné kategorii jako papírová, stala by se, i když jen o chlup, vítězem testu. Nejsou sice při zkoušce pevnosti tak odolná jako ta nejlepší papírová, ale při té samé zkoušce po deseti minutách ve vodě měla skoro stejné výsledky. Stejně tak jim vůbec neuškodilo ani dlouhodobé máčení (1,5 hodiny) ve vodě.
Při pití nápojů naopak slaměné brčko většinu ochutnávajících neuchvátilo. Některým vadila chuť slámy, čtyřem lidem z dvanácti přišla slámka moc tenká, dalším dvěma se po pár minutách zploštila. „Hezké, ale moc malé,“okomentoval to desetiletý Miki.
Brčka patří k nejstarším kuchyňským pomůckám a dlouhá staletí se používala pouze ta získaná nějakou úpravou z přírodních materiálů: ze dřeva, stébel nejrůznějších rostlin, ze stvolů uschlé pšenice či žita. Nápoje pomocí brček srkali lidé dávno před Kristem. V sumerské hrobce staré tři tisíce let byla nalezena kresba dvou mužů popíjejících nápoj – nejspíš pivo – z nádoby dlouhou slámkou. Ve stejné hrobce byla navíc nalezena brčka ze zlata a drahých kovů.
Ta se možná objevovala na stolech králů a císařů, v podhradí se ze džbánů srkalo samozřejmě hlavně slámkami.
Stejně jako dnes i tehdy lidem vadilo, že jim sláma ulpívá v puse, drobí se, brčka se snadno lámou a někdy i mění chuť oblíbených nápojů. Trpělivost došla až americkému výrobci papírových držátek na cigarety Marvinu Stoneovi ke konci 19. století. Když srkal svůj oblíbený mátový nápoj slámovým brčkem a jeho kousky mu napadaly do pití, vzal tužku, omotal ji papírem – a ten pak slepil. Když pak tužku vytáhl, bylo první papírové brčko hotové. Svůj vynález si poté dokonce nechal roku 1888 patentovat, přičemž začal používat povoskovaný papír, aby se tolik nerozmáčel. A od roku 1890 vyráběl
O půlstoletí později přišlo další významné vylepšení jednoduché trubičky. Když se Američan Joseph B. Friedman díval na svou malou dceru, jak se snaží pít papírovým brčkem ze sklenice a pořádně na to nedosáhne, vymyslel „kloub“. Do papírové trubičky dal šroubek bez hlavičky a omotal kolem něj dentální nit. Když závit vyšrouboval ven – voila, kloubové brčko bylo na světě. Vynález byl v roce 1937 patentován a nejdříve zamířil do nemocnic k pacientům, kteří se nemohli hýbat. Tam nahradil do té doby používaná skleněná brčka, která se často rozbíjela a bylo je nutné neustále sterilizovat.
Od 60. let však papírová brčka úplně vytlačil nový materiál, totiž polypropylen, který byl lehký, pevný, odolný vůči tekutinám a šlo jej použít i v potravinářství.
Velmi nevyrovnaná kvalita jednotlivých brček v balení. Tato značka vykazovala největší rozdíly ze všech vzorků ve zkoušce už v suchém stavu. Zatímco některé slámky vydržely „hodně“a nominovaly by se na přední místa, jiné se okamžitě lámaly. Oproti druhé značce slaměných brček šla také odolnost po namočení o polovinu dolů.
Stejně jako u předchozího slaměného brčka si část hodnotitelů stěžovala na pachuť slámy, dalším třem brčko naprasklo a jednomu z účastníků ochutnávky se rozplacatilo. „Po deseti minutách je brčko placaté a neprůchodné,“uvedla Jitka.
Uvedené zkoušky pevnosti byly provedeny nejprve za suchého stavu a posléze za mokrého, kdy se brčka máčela deset minut ve vodě. Simulovali jsme tak situaci, pro kterou jsou určena, tedy k pití nápoje. více brček než cigaretových držátek.
● Všechny vzorky dále prošly zkouškou dekompozice ve vodě, kdy byly vloženy do vody na 30, 60 a 90 minut a byly pozorovány změny.