Česká kráska: Můžu až po Pekingu
Markétu Davidovou přijali na vysněnou veterinární fakultu. Ale kariéru nekončí. Zatím.
Minulou zimu prorazila do širší světové špičky a poprvé zvítězila v závodě Světového poháru. Zároveň Markéta Davidová vytrvale dávala najevo: Biatlon je jen epizoda, v životě jsou mnohem důležitější věci.
Na jaře získala bakalářský titul na České zemědělské univerzitě v Praze, snila o studiu veterinární fakulty a prohlásila: „Je nereálné spojit veterinu s biatlonem. Kdyby mě na ni vzali, umím si představit, že bych s biatlonem hned skončila. To rozhodnutí je jen mé. Všichni by ho museli respektovat.“
Šéfy i fanoušky českého biatlonu těmi slovy poněkud vyděsila. Vždyť Davidové je 22 let.
Její éra měla teprve začít. V pondělí odletěla s reprezentací do Norska na poslední kemp před zahájením Světového poháru.
Jak to tedy s přijímacími zkouškami na vaši vysněnou veterinární fakultu dopadlo?
Jo, dostala jsem se.
Přesto jste biatlonovou kariéru neukončila.
Jsem tam zapsaná a mám přerušeno, takže mohu kdykoliv nastoupit. Klidně mohu i po téhle sezoně skončit a pustit se do veteriny.
Hodně jste zvažovala, jestli ji nezačnete studovat hned?
Docela dlouhou dobu. Ale dozvěděla jsem se o mém přijetí až koncem léta, kdy jsem už měla za sebou kus přípravy na další sezonu. Nakonec jsem si řekla: Aby to mé trápení na trénincích nepřišlo úplně vniveč, minimálně tuhle sezonu odjedu.
Jak dlouho můžete mít přerušeno?
Tři roky. Do olympiády v Pekingu 2022. Což vychází krásně, ne? Mám to hezky nalajnované.
Takže se vám v hlavě svým způsobem ulevilo? Protože teď můžete stihnout všechno?
To ano. Ačkoliv kdybych nastupovala na veterinu opravdu až za tři roky po Pekingu, musela bych důkladně popřemýšlet, jestli do toho opravdu půjdu. Jde o šestileté studium, dostudovala bych po třicítce. Veterina byla vždycky mým snem, ale teprve uvidíme, jestli po absolvování dvou oborů na zemědělce budu mít na dalších šest let studia ještě sílu.
Dvouleté magisterské studium na zemědělské univerzitě se stalo vaším plánem B, ke kterému jste se prozatím přiklonila. Proč jste si zvolila obory dietetika zvířat a reprodukční biotechnologie?
Vzali by mě i na jiné, na některé dokonce bez přijímaček, ale tyhle mi přišly nejzajímavější. Ke zvířatům mám blízko, a tady jde i o šlechtění hospodářských zvířat.
S netradiční bakalářskou prací na téma Tejpování koní jste předtím uspěla?
Za dvě. Přestože nešlo o nic převratného, snad se líbila. Trochu jsem si naběhla, k té tematice neexistují skoro žádné zdroje. Ale lidi z komise prý zaujalo, že jsem si vymyslela něco nového, o čem ještě neslyšeli.
Je ve vaší sportovní kariéře výhodou, že i kvůli studiu přistupujete k biatlonu s pocitem, že pro vás není nejdůležitější věcí na světě?
Možná jo. Prospívá mi, když mám i úplně jiný svět. Vždycky se uklidňuju, že pokud se mi nějaký závod nepovede, v podstatě se nic moc nestane. Ale samozřejmě mě pak každý takový nepovedený závod mrzí a někdy ho dokonce obrečím.
Jste víc závodním, nebo tréninkovým typem?
Trenér (Jindřich Šikola) říkával, že závodním. Takže první závody budou teď pro mě dobrou změnou, která naruší tréninkový stereotyp.
Slyšel jsem, že ženskému týmu letos v přípravě ubylo dovolené.
O týden. Dostaly jsme měsíc volna na jaře po sezoně a potom už jsme jely víceméně bez pauzy. Občas to bylo trochu na hlavu.
Jak jste ji čistila? Opět oblíbenými útěky ke koňům?
Taky. A dobré bylo, že často jsme měly naordinovanou individuální přípravu, nebo jsme si při odpoledním tréninku mohly vybrat, jestli chceme jít běhat, na kolo, nebo na kolečkové lyže.
Žádné další doplňkové sporty jste si nepřidala?
Žádný vhodný mě nenapadl. Mohla bych jít u nás na přehradu na kajak, což je i pro biatlonisty dobrý trénink. Jenže s kajakem mám osobní problém, protože plutí po vodě nesnáším a ani moc neumím, pořád mě to s tou lodí točí dokolečka.
Po minulé sezoně se hovořilo o nutných změnách u reprezentace. Pozorovala jste je?
Ani ne. Nepřijde mi, že by se něco zásadně změnilo. Snad jen, že norský systém přípravy kouče Egila Gjellanda aplikujeme ještě o něco víc než loni. Ubyl nám ten týden volna, víc jsme chodily v posilovnách do maximálních dávek. Změnil se servisní tým, má teď jiné vedení místo Toma Žídka. Ovšem jak budou servisáci v novém složení fungovat, nemohu zatím posoudit, protože přes léto nám lyže nemažou.
Loni vám na rozdíl od jiných reprezentantek Gjellandův trénink docela seděl.
Asi jo. Měla jsem oproti dalším našim holkám výhodu, že jsem dostala u Jindry Šikoly jiný základ, než na jaký byly zvyklé ony. Egilovy metody na mě tudíž zafungovaly, protože Jindrovy tréninky byly předtím podobné.
Absolvovala jste svoji první plnohodnotnou dospělou sezonu. Letos to bude snazší, protože už víte, do čeho jdete?
No... možná je někdy lepší nevědět, co všechno mě čeká. Každopádně nabírání zkušeností ze svěťáku je vždycky prospěšné. Víc si potom věříte a další závody vám připadají jednodušší.
Působíte na mě jako biatlonistka se silnou psychikou.
To se možná jen tak tvářím.
Označení česká jednička jste se nicméně dlouho a usilovně bránila. Už jste si zvykla?
Co jiného mi zbývá. Ale nepřipadala jsem si tak. Rozhodně to bude z pohledu očekávání ostatních, i mého vlastního, letos jiná sezona. Už si nebudu dávat za cíle jen dostat se ze sprintu do stíhačky, budou mnohem vyšší. Uvidíme, jak s takovými ambicemi dokážu pracovat.
V předchozí zimě jste si přála vyrovnat svoji výkonnost, aby nebyla neustále nahoru dolů.
To chci – a ne, abych jeden závod vyhrála a v dalším se ani nedostala do stíhačky. Přeji si především sezonu bez velkých výkyvů, kdy se mi povede výsledky stlačit co nejníž, pokud možno k jednociferným číslům.
K čemuž může napomoci pozitivní atmosféra v celém týmu. Připadá vám taková?
Jo. Teď mě mile překvapilo, když Jessica Jislová přišla s ideou, že bychom se vždycky jednou za soustředění mohli na večer pěkně obléknout, do gala. Evka Puskarčíková ten nápad posunula dál až k tematickým večerům, zapojili se i kluci. Je to super, utužuje to partu.
Jaké bude téma nyní při soustředění v Norsku?
Dvacátá léta minulého století a Velký Gatsby. Budeme mít s holkama šaty s třásněmi a flitry.
Jasně. Právě tyhle hrozně dlouhé severské noci jsou dobré na učení, donutí vás něco dělat. Nebudu v tom sama, protože Evka Puskarčíková si po magisterských zkouškách dodělává druhý obor na Pedagogické fakultě. Ale upřímně, čtrnáct dní tmy na severu je na mě tak akorát.
Pak už v pohárovém Östersundu opět potkáte soupeřky. Skončila Slovenka Kuzminová, zato další veteránky včetně 36leté Kaisy Mäkäräinenové zůstaly. Připadáte si ve 22 letech stále velmi mladou závodnicí?
Říkají mi, že jí jsem, jenže mně už to tak vůbec nepřijde, i když ještě před rokem jsem byla juniorkou. Asi jsem v tomhle týmu nějak rychle zestárla a dospěla.
Veterina byla mým snem, ale teprve uvidíme, jestli budu mít na dalších šest let studia ještě sílu.