SOS! Pracuji v open space
Zaměstnance mohou postihnout leckteré zdravotní obtíže. Dokonce i v kanceláři můžete „utrpět“syndrom jedna dvě. Třeba syndrom karpálního tunelu, syndrom unaveného oka, syndrom vyhoření... A o syndromu open space jste už slyšeli?
Najdeme je v každém větším městě. Obrovské prosklené kanceláře s desítkami pracovních stolů oddělených jen nízkými příčkami obsadili telefonisté v call centrech, ajťáci, novináři, právníci, obchodníci i marketingoví specialisté. Zaměstnavatelé si open space, v překladu otevřený prostor, oblíbili – šetří místem i energiemi a mají přehled o lidech.
Pracovníci jsou zdrženlivější. Jejich nadšení pro práci v otevřené kanceláři kolísá mezi „nikdy bych tam nedělal“až po „je tam docela sranda“.
„Z pohledu manažera je výhodnější mít lidi na jednom místě, kvůli předávání informací a práci v týmech. Některým lidem ale zásadně klesá výkonnost, pokud v těchto otevřených prostorách pracují, protože se nemohou soustředit,“říká Stanislav Petříček ze společnosti TP Consulting.
Na kolegovi záleží
Komu práce v open space vyhovuje? Tomu, kdo rád komunikuje, anebo musí komunikovat. Zajímavý je především pro mladé. Třeba v coworkingových centrech, kde se snaží nastartovat nové projekty a každá dobrá rada přijde vhod.
„Nejsilnější skupinou jsou lidé ve věku pětadvacet až čtyřicet let, převažují freelanceři a majitelé malých firem. Obecně není open space jen o tom, že tam máte stůl a židli, kde můžete pracovat. Pořádáme řadu eventů, jako jsou vzdělávací workshopy, tematické komunitní snídaně nebo večerní networkingové party, a tak je možností seberealizace pro každého nespočet,“říká Martina Kočařová z pražského coworkingového centra Impact Hub K10.
Open space si chválí všude tam, kde potřebují pracovat s rychle se měnícími informacemi. „U nás potřebuji pracovat v týmu, dozvídat se informace od marketingu, vývoje, obchoďáků, takže společné pracoviště je ideální,“pochvaluje se jedna z diskutujících na téma open space na webu emimino.cz.
Otevřená kancelář vyhovuje i lidem, kteří si rádi povídají, mají extrovertní povahu a rádi baví jiné. Líbí se tam i pracovníkům, kteří si s kolegy takzvaně „sedli“. „Jsme naprosto skvělej kolektiv, takže se často smějeme a bavíme nahlas,“přidává hlas další z diskutujících.
„Máme open space v Karlíně, kde sedíme po skupinkách čtyř až osm lidí, jednotlivá oddělení vždy pohromadě. Společně s námi tráví čas v kanceláři i naši čtyřnozí přátelé, kteří dotvářejí pohodovou a někdy i akčnější atmosféru,“přidává se ke chvále otevřené kanceláře Ania Cingrošová ze startupu Twisto.
Komu je zima?
Zkuste však mezi rozparáděné kolegy posadit introverta, který by nejraději svoji práci udělal co nejdříve a šel domů. „U velkého open space je vždy nepřítelem časté vyrušování, protože je kolem vás ruch, stále někdo prochází a pro kolegy je mnohem jednodušší vás s něčím oslovit. Osobně jsem často využíval sluchátka s hudbou nebo i bez ní. Zároveň působí i jako bariéra, aby vás lidé neotravovali s každou maličkostí,“poznamenává David Buchta z ostravské společnosti Primulus.
Pocit, že vás někdo hlídá, není náhodný. Vedoucí pracovníci mají všechny členy týmu na dohled, mohou zblízka pozorovat, jakým způsobem pracují, odpočívají, telefonují... „Zaměstnanci jsou méně sváděni k prokrastinaci na internetu. Přece jen je na jejich monitor vidět ze všech stran,“dodává David Buchta.
Čím víc se pracovník liší od většinového vkusu či pracovního návyku ostatních, tím víc v otevřené kanceláři trpí. Rádi se soustředíte ráno, ale tým začíná pracovat až po desáté? Vyřizujete si osobní telefony před budovou, protože nikde jinde soukromí nenajdete? Bez sluchátek na uších vás kolegové prakticky neznají? Máte rádi teplo, zatímco klimatizace je nastavená na pouhých dvacet stupňů?
„S ohledem na pracovní prostředí je vždycky lepší, když si může teplotu v kanceláři každý řídit sám. Takže centrální vzduchotechnika je vždy problém, protože dámy v létě mrznou, pánové se dusí,“říká
Jitka Součková z personální agentury Grafton Recruitment. A na tolik omílanou vzduchotechniku navazuje i další problém. „Rychleji se v nich šíří choroby, na to jsou už studie. Když si někdo může vybrat mezi open space a menší kanceláří, málokdo si vybere to první,“podotýká Součková.
Teplotní diskomfort, špatná koncentrace, pocit, že jste stále pod dohledem... to vše dohromady může dříve či později pracovat proti vám. Takzvaný syndrom open space se může podobně jako stres nebo syndrom vyhoření projevovat nenápadně. Třeba vás jen častěji bolí hlava, špatně spíte, máte zvýšený krevní tlak nebo občasné zažívací potíže, které jste nemívali. Chodíte po vyšetřeních, baštíte léky, ale zlepšení v nedohlednu. Na umření to není, ale na pohodové žití také ne.
Z velkého do menších
Cestou je domluva se zaměstnavatelem – mnohé se dá napravit například zřízením soukromých zón, přepažením místností nebo zavedením klidového režimu.
„Je dobré si u kolegů nastavit určité hranice. Pokud vaše práce vyžaduje delší soustředění, dejte jim vědět, že v určitém časovém okně nechcete být rušení, pouze v urgentních případech,“nabádá David
Buchta.
Firmy samy mají zájem udržet si tým stůj co stůj, a tak tu místo pro vyjednávání určitě je. Ideálně pokud pro svůj nápad získáte i někoho z dalších kolegů.
„Pracuji ve výrobní firmě, kde jsem byl 20 let v kanceláři uprostřed výroby s dalšími šesti kolegy. Pro řízení to byl ideální stav, vše jsem měl po ruce a výrobní proces to výrazně urychlovalo. Podstatný byl maximální výkon týmu a neřešil se osobní komfort,“říká Miroslav Krupica, ředitel firmy Tipafrost, jednoho z nejvýznamnějších výrobců zmrzliny v Česku. Ale od té doby se leccos změnilo. „V současné době přistavujeme nové administrativní prostory, abychom lidem umožnili pracovat v maximálním počtu dvou až tří pracovníků na jednu kancelář,“dodává Miroslav Krupica.
Podobně to řeší i v centru podnikových služeb SAP Services. „Menší či větší open space výrazně opticky rozdělený na menší celky zvyšuje u lidí pocit soukromí a přispívá k tomu, že se v něm cítí lépe. V SAP Services se snažíme mít dostatek neformálních zón, různorodé zasedací místnosti od malých po přednáškový sál,“říká Ondřej Fanta.