O smrti a umírání se má mluvit
Jen dvě pětiny lidí někdy hovořily o svých přáních ohledně péče na sklonku života. „O umírání a smrti by se mělo mluvit víc, ale nesmí to být hledání senzace,“říká lékařka hospice Cesta domů Irena Závadová.
Bojí se lidé umírání?
Většinou máme obavu a je to přirozené. Vydáváme se na neznámou cestu a nevíme, co nás potká, ani co se bude dít, až cesta skončí. Ale to, čeho se bojíme, je různé. Já osobně narážím na roli lékaře. Na mou otázku, zda má člověk z něčeho obavy, se většinou odpověď týká těla – bojím se dušnosti, bojím se bolesti. Když tu samou otázku položí psychosociální pracovník, dostane odpověď jako: bojím se o děti, jak to zvládne manžel, bude rodina finančně zajištěná, co jsem udělal, že mám takovou hroznou nemoc. Hodně tedy záleží na roli, v jaké se ptáte.
Dá se na to připravit?
Ano dá, ale nesmíte se tématu bát. Připadá mi důležité o tom otevřeně mluvit, i když rozumím, že to není jednoduché, když je ještě nějaký čas před námi. Ale když máme první zdravotní obtíže, a zdá se, že by mohly být vážnější, je důležité mít to s kým probrat. Pokud babička začne říkat, jestli se dožije příštích Vánoc, odpověď bývá: ale, babi, o tom takhle nemluv. A to je moment, kdy zjistí, že o tom s nimi nemůže mluvit.
Můžete se jí ovšem ptát, proč ji to napadá, jestli jí je špatně, má obavy... Někdy se ukáže, že už má připravený balíček šatů do rakve a chce říct, kde chce být pohřbená a jaký si přeje obřad. To je projev obrovské důvěry a my ho nemáme zahánět. Odpověď také může znít: Babi, pro mě je to těžké téma, ale můžeme se k tomu někdy vrátit.
Je tedy třeba o tom víc mluvit?
Určitě, ale nesmí to být hledání senzace. Ve světě existují „death café“, kde se taková témata svobodně otevírají. Hospic Cesta domů už před lety spustil web mojesmrt.cz a tam lze třeba zadat, jaké šaty chcete do rakve, jakou píseň si přejete, aby zazněla na pohřbu, a podobně. A ukazuje se, že to často potřebujeme říct, ale nevíme jak.
Mnohdy když se pacient ptá, kolik času mu zbývá, se nejedná o nějakou morbidní zvědavost, ale má praktické důvody, jako přání rozloučit se s kamarády, přepsat dům, dát rady manželce a blízkým… (eza)