Marek Výborný mluví o smrti manželky i o tom, jak to dopadne s jeho KDU–ČSL.
Odcházející předseda lidovců Marek Výborný se stále ještě nevzpamatoval z rodinné tragédie. Přesto včera poskytl otevřený rozhovor MF DNES o smrti ženy i o budoucnosti strany.
Jak těžké pro vás bylo rozhodnutí rezignovat na funkci šéfa KDU-ČSL?
Z jedné strany bylo jednoduché. Ihned po té tragické události, kdy nám zemřela maminka a moje manželka Markéta, jsem si jasně uvědomil, že rodič je víc než politik. Z té druhé strany zodpovědnosti za KDU–ČSL, byť všichni lidsky chápou, že se mi změnil život z hodiny na hodinu, tak z téhle strany to jednoduché vůbec nebylo.
Jak jste se vlastně o té tragédii dozvěděl, prý jste byl na služební cestě?
Ano. Bylo to tak, že už v neděli večer, což se stalo podruhé nebo potřetí za ten půlrok, jsem musel odjet pracovně navečer z domu, jel jsem tenkrát do Liberce. V pondělí mě pak čekal první výjezd do krajů, protože jsem měl naplánované turné po celé České republice, všech čtrnácti krajích. No a v to pondělí (30. září – pozn. red.) jsem jel do Plzeňského kraje. Tu strašnou zprávu mi zatelefonovala moje mamka někdy v půl osmé ráno. Pamatuji si naprosto přesně, že to bylo na dálnici na úrovni Berouna.
Co přesně se stalo, vaše paní zemřela na skrytou srdeční vadu?
Ty poslední hodiny… Víte, s Markétou jsme v sobotu ještě byli na svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi. V neděli jsme vyjeli s dětmi na kola. Opravdu nic nenasvědčovalo čemukoli. Markéta si na nic nestěžovala. A tak já v neděli večer odjel. S Markétou jsme si pak ještě volali a o půlnoci si napsali esemeskou dobrou noc. Druhý den, v pondělí ráno Markéta ještě vzbudila naši prostřední dceru Míšu a vypravila ji na autobus do školy, protože jezdí brzy ráno. Pak se šla ještě na dvacet minut natáhnout. A po půl hodině nebo tři čtvrtě hodině se naše nejstarší Amálka vzbudila a našla mamku v posteli. Snažila se jí dávat masáž srdce, zavolala záchranku už i s malým Vendelínem, ale prostě ani kdyby ten lékař ležel vedle Markéty, tak by ji vzhledem k té skryté vadě nezachránil.
Není to první špatná zpráva, která zasáhla KDU-ČSL. Před dvaceti lety zemřel Josef Lux, Pavel Bělobrádek neskrývá roztroušenou sklerózu. Nepřijde vám to jako paradox, že se s tím potýkají zrovna lidovci?
Může se zdát. Některým skutečnostem při sebelepší snaze nerozumíme. Prostě nevidíme Pánu Bohu do kuchyně. Ale musím říct, že jsem se nikdy, ani v těch posledních dnech a týdnech nedostal do situace, že by to ve mně vyvolávalo nějaké pochybnosti. Já jsem přesvědčen, že to má nějaký smysl. Markéta je ostatně teď naší největší přímluvkyní v nebi, která může být a která to tak trochu určitě také režíruje a diriguje, protože ona byla klavíristka a sbormistryně. A k neuvěření je, že jsme ještě v pátek před tou událostí měli s naším sborem, který Markéta vedla, koncert. Ona ho oddirigovala. Nakonec polovinu z těch skladeb zpíval sbor na jejím pohřbu.
Kdo vám byl v nejtěžších chvílích největší oporou?
Rodina, přátelé, ale i lidé, které jsem vůbec neznal. Často jsem si volal a doteď volám s Věrou Luxovou, protože osobně se velmi dobře známe a ona coby manželka spolupracovníka mého táty Josefa Luxe ví, co smrt v rodině znamená, i když ona byla v trošku jiné situaci.
Koho byste si představoval jako svého nástupce? Pavel Bělobrádek mi napsal, že nevylučuje, že bude znovu kandidovat.
Pavel Bělobrádek byl – a teď to říkám s naprostou vážností – úspěšný předseda KDU-ČSL. Podařilo se mu vrátit KDU-ČSL do Sněmovny, vlády. Může to tedy být věc k jeho úvaze, ale možná to bylo také myšleno s jistou mírou vtipu a nadsázky. Myslím, že u Pavla platí: Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš. Zlehčovat to ale nebudu.
Máte tedy favorita, který by vás mohl nahradit?
To nemám a myslím, že ani mít nebudu. Nechci, aby to vypadalo tak, že dosavadní předseda přivedl svého koně, ukázal na něj a řekl, zvolte ho. O svém nástupci chci hovořit s řadou lidí, ale nechci jakýmkoli způsobem ovlivňovat vůli delegátů. Logicky se ale nabízí, že by mohli kandidovat moji dva kolegové, s nimiž jsem o post soutěžil, tedy předseda poslaneckého klubu Jan Bartošek a poslanec a bývalý ministr zemědělství Marian Jurečka.
Jsem přesvědčen, že to má nějaký smysl. Markéta je ostatně teď naší největší přímluvkyní v nebi.