Paličák z Itálie
Nevšední rozhovor MF DNES s fotbalovým obráncem Alešem Matějů
Vkabině, kde sedává hned vedle bombarďáka Balotelliho, mu říkají Metjú. Protože nejsou zvyklí na křestní jména a příjmení Matějů neumějí vyslovit dobře.
A ten Metjú je docela v kurzu. Aspoň v Brescii určitě. V italské lize toho má z českých fotbalistů odkopáno nejvíc v sezoně, deset zápasů z jedenácti. Jenže na pozvánku z národního týmu čeká marně. „Mrzí mě to strašně, ale budu makat dál. Moc přeju klukům, že se dostali na Euro. Budu jim fandit,“říká 23letý Aleš Matějů.
Takže znovu: Proč není v reprezentaci? Jak ho poučila bouračka v opilosti?
Říkal jste fandit? Nepřemýšlíte, že byste mohl být součástí nominace?
Jen v koutku duše. Musím být realista. Přednost musí logicky dostat kluci, kteří si Euro vykopali. Trenér Šilhavý je má otestované, já jsem na bodu nula. Třeba časem.
Kdy časem? Teď hrajete nejlepší fotbal v životě.
To souhlasím, ale nároďák má nejspíš lepší krajní obránce. Kadeřábek, Coufal, Bořil, Novák. Ježíšmarja, vůbec bych si nemyslel, že bych si zasloužil jejich pozice, jen mě mrzí, že o mě není zájem. Hrát pravidelně italskou ligu a nebýt ani mezi náhradníky? To mě trochu zaráží.
Zaráží, nebo uráží?
Teď se do italské reprezentace dostal Andrea Cistana, můj spoluhráč, taky obránce, o rok mladší kluk. Říkám si: Když může on, proč ne já?
Proč ne?
Musím chybu hledat v sobě. Měl bych hrát líp.
Třeba za to může vaše povaha. Znám vás ještě z Plzně jako suveréna, který musel mít poslední slovo.
Spousta lidí mi vyčítala, že mám fotbal na párku. Je pravda, že to se mnou není jednoduché. Jsem paličák a nebojím se ozvat.
Diplomaticky řečeno.
Asi bych měl občas držet pusu, ale musím říct, že mě změnila cizina. Stal se ze mě profík.
V osmnácti jste kopal pravidelně ligu za Příbram, následoval titul s Plzní a pak v srpnu 2017 přestup do anglického Brightonu. Málo se ví, že zaplatili 70 milionů.
A já nehrál v Premier League ani minutu. Bohužel. Přesto tvrdím, že mě to ohromě posunulo. Fotbalově i lidsky. Poznal jsem velký fotbal.
Ale kopal jste jen za juniorku.
Já si fakt myslel, že na to mám, ale šance přišla jen jednou, v poháru. Zápas se vydařil a pak zase nic. Byl jsem jen komparz. A když rok nehrajete, neštěkne po vás pes. Musel jsem pryč, co nejdřív. Když se ozvala Brescia s návrhem na hostování, nebylo co
řešit.
Tehdy druholigová Brescia.
To vůbec nevadilo. Řekli mi jasně: Když se ukážeš, budeš hrát. Náš plán je postup do Serie A a pak tě zkusíme koupit.
Do puntíku.
Jen tu listopadovou bouračku jste si mohl odpustit. V krvi 1,5 promile, zrušil jste auto.
Naštěstí jen to. Možná to vyzní blbě, ale jsem za ten průšvih rád. Děkuju bohu, že se nikomu nic nestalo. A děkuju, že jsem v Brescii dostal druhou šanci. Daleko víc si vážím, že můžu hrát fotbal. Můžu se živit tím, co miluju.
I v italských novinách se psalo, že vás Brescia musí vyhodit.
Děkuju majiteli klubu panu Cellinovi i spoluhráčům, že mě podrželi. Mohl jsem skončit v béčku. Možná na dlažbě. Ta chvíle mi otevřela oči. Vždyť jsem mohl někoho zabít.
Třeba slovenského spoluhráče Špalka, který seděl vedle vás.
Anebo někoho úplně nevinného. My jsme ten večer zapařili a nikde v dosahu nebyl taxík. Tak jsem dostal ten nejhloupější nápad. Na kruháči jsme pak vyletěli a hodilo nás to proti zídce, kterou jsme prorazili. Zastavil nás až sloup u benzinky.
Zranění?
Jen škrábance a otřes mozku, ten nahoře nás zachránil. Taková věc vás prostě ovlivní.
I tím, že jste bez řidičáku?
Zrovna se po roce chystám na úřad, abych si ho vyzvedl. Uleví se mi. I to je zkušenost, která ve mně zůstane navždy. Pořád někoho prosit, jestli by mě nehodil do obchodu, jezdit taxíkem na trénink. Fakt to byla hovadina. Poučil jsem se.
Dost hovadin natropil i váš spoluhráč Mario Balotelli. Jaké to bylo, když se v srpnu objevil v kabině Brescie?
Ježíšmarja, pro mě splnění snu. Přišel a sedl si zrovna vedle mě. A já: Ahoj, já jsem Aleš! Vím, znám tě! Mario byl můj klukovský vzor, obdivoval jsem jeho fotbal a jeho excesy mi nevadily. Že si nedokázal obléknout rozlišovák? Že házel šipky po spoluhráčích? Že zapálil ohňostroj doma v koupelně? Určitě ne všechno, co se psalo, se opravdu stalo. Ano, má svou image, své mouchy, je výstřední, ale určitě ne namistrovaný. Pomáhá, radí, je s ním legrace. Normální chlápek.
Čím jezdí?
Každý den něčím jiným. V garáži má snad třicet aut. Bentley Continental GT, Maserati GT, Lamborghini Gallardo. Naposledy přijel ve speciálním Fiatu Punto. Vytuněná sportovní verze. Nádhera, jen to vrnělo.
Ještě jedno slavné jméno je od začátku v Brescii. Nový trenér Fabio Grosso je hrdina italských mistrů světa 2006. Co jste dělal, když jeho gól v semifinále vyřadil Němce?
Byl jsem ve Staré Huti na táboře. Kousek od nás, od Příbrami. S kamarádem jsme večer poslouchali přenosné rádio a představovali si, jak ten gól padl.
Už víte? Grosso skóroval levačkou a křičel: Non ci credo! Non ci credo!
Já tomu nevěřím! Já tomu nevěřím! Musím se podívat na video, jestli máte pravdu. Každopádně Grosso je ohromná persona, všichni z něj mají respekt. I když jsem Čech, je pro mě ctí, že mě může učit zrovna on. Navíc levý obránce jako já, takže naslouchám.
Paradoxní je, že vy jste byl při jeho prvním zápase vyloučený. V neděli kvůli tomu nesmíte hrát proti AS Řím.
Ani mi to nepřipomínejte. Minule s Turínem to byl zápas blbec. Nejdřív se proti nám pískaly dvě penalty za ruku, přičemž ta druhá byla moje. Před přestávkou jsem fauloval Belottiho a po druhé žluté šel ven. Prohráli jsme doma 0:4.
A Brescia je poslední.
Tabulka vypadá fakt špatně. Nikdo nás přitom nepřehrává, jen děláme hloupé chyby, což nás sráží. Potřebujeme se chytit, dvakrát třikrát vyhrát a získat klid. Věřím, že se zachráníme.
Mrzí mě, že o mě není zájem. Hrát italskou ligu a nebýt v reprezentaci ani mezi náhradníky? To mě trochu zaráží.