Hilda skvěle manipuluje, nabádá však planě
Konverzační lynč. Neúprosný. Dvě úsečné věty lákají na dosud poslední premiéru pražského souboru Divadlo X10, kam režisér Tomáš Loužný připravil inscenaci hry Hilda.
Autorkou dvacet let starého kusu je francouzská spisovatelka Marie NDiaye, které dosud česky vyšly dva romány. Mezi nimi i Goncourtovou cenou ověnčené Tři mocné ženy o hrdinkách vzdorujících patriarchální společnosti.
Divadlo X10 uvádí Hildu jako hru o manipulaci, vydírání a moci. Dobře situovaná paní Lemarchandová (Lucie Roznětínská) shání služebnou, osloví proto opraváře Franka (Pavel Neškudla), zda by u ní jeho žena Hilda mohla pracovat. Lemarchandová si ji totiž vyhlédla a oblíbila, a proto je ochotná udělat vše pro to, aby u ní tato žena zůstala. Hra v podstatě nabízí manipulativní sólo Lemarchandové, do kterého tu a tam vstupuje stále více a více zdrcený manžel. Samotná Hilda
se v kusu vůbec neobjeví. Lucie Roznětínská se náročné role předepisující tuny textu zhostila skvěle, svou paničku od počátku vykresluje jako nadřazenou, vydírající, vychytralou bestii jdoucí si za svým cílem.
„Hilda bude muset být radostná,“diktuje si v úvodu. „Jenom jí hodlám ostříhat vlasy,“poznamená později jen tak mimochodem. Pomalým dávkováním stupňuje herečka šílenost své postavy, v závěru působí až hypnoticky.
Přímočarou, repetitivní a dost předvídatelnou předlohu tvůrci ozvláštnili výraznou scénou, které vévodí velikášský portrét Lemarchandové. A dále i hudbou v podání Jindřicha Čížka a Nataši Miklové. Doprovod upomínající na dekadentní disko dodává inscenaci potřebnou pitoreskní atmosféru a souzní s vyšinutostí hlavní hrdinky.
Ač se tvůrci zřejmě snažili poukázat především na psychologickou stránku věci, ze hry mimoděk čiší jiné téma. Autorka Marie NDiaye se do Hildy snažila dostat kritiku přetrvávající nadřazenosti elit a ochoty nezaopatřených rodin nechat sebou kvůli penězům manipulovat. Tento až socialistický aspekt u nás tak jako ve Francii rezonovat nemůže a inscenace se v tomto trochu míjí účinkem.
Nicméně samotný vyčerpávající výkon Roznětínské stojí za pozornost a mohl by se odrazit v nějakých výročních cenách.
Hilda Divadlo X10