Vezu si desku ze Států, líčí Vojtěch Dyk
Zpěvák Vojtěch Dyk vyrazil do Ameriky, obklopil se špičkovými muzikanty a výsledkem je album D.Y.K. Jakýsi otisk jeho momentálního muzikantského rozpoložení.
Chci se vyhnout rutině, takže jsem si vyzkoušel trnitější a dražší cestu, vysvětluje Vojtěch Dyk vznik desky v New Yorku.
Nakolik se vaše původní představa o sólovém albu shoduje s výsledkem?
Opravdu prvotní představě neodpovídá vůbec. Původně jsme se totiž bavili se saxofonistou a flétnistou Michalem Žáčkem v klubu AghARTA, že bychom společně udělali kapelu. Michal na desce nakonec vůbec není, ale snad bude na koncertech k ní. Tenkrát jsem si vlastně nebyl jistý, co by to mělo být, kdo by to měl skládat a podobně. Nakonec jsem to udělal s jazzmanem Ondřejem Pivcem a zpěvačkou Kennedy, která s ním spolupracuje v New Yorku. A vyšlo z toho moje takové „best of“album.
Proč jste desku natáčel zrovna v New Yorku?
Motivace trochu se oprostit od zdejších poměrů. Řekl jsem si, že za tu dobu, co se tomuhle povolání věnuju, jsem tu už docela zaběhlý. A když se v něčem takhle zaběhnu, začínám se vždy trochu bát, abych nesklouzl k rutině. Takže jsem si řekl – proč nezkusit trochu trnitější i dražší cestu a neudělat si něco tam. Nehledě na to, že mě asi před dvěma lety napadlo, že bych si vyzkoušel nedělat koncertní kolečka pořád jen po Česku a zkusil vyjet i někam do zahraničí. I proto taky vzniklo tohle cédečko, zpívané v angličtině a nahrané zahraničními muzikanty.
Čili máte ambice uspět i v cizině.
Ambice... Tohle slovo moc rád nemám. Spíš jsem chtěl, aby to bylo mezinárodně srozumitelné.
Je to tedy ryze autorské album?
Písničky jsem psal společně s Ondřejem Pivcem a Kennedy. Původní impulz však vzešel většinou ode mě. Pokud jde o texty, můžu v angličtině mluvit, ale neumím v ní psát poezii. Což Kennedy umí, takže jsem třeba vymyslel jednu dvě věty, od kterých bych se chtěl odrazit. Nebo téma celé písně. Čili jsou to všechno texty, za kterými si stoprocentně stojím.
Hudebně je to pestrá nahrávka. Dá se říct, že přesně odpovídá tomu, kde se momentálně hudebně pohybujete?
Asi ano, ale Vojta Dyk je hudebně všehochuť. Nikdy to asi nebudu mít tak, že bych se dal snadno zaškatulkovat. Každopádně mám rád nosné melodie a naopak nemám rád desky, kdy vám jedna písnička splyne s dalšími. Takže jsem se snažil, aby to bylo hodně rozmanité. A vlastně jsem se ani moc snažit nemusel, mě inspiruje mnoho žánrů, díky čemuž je to album takové, jaké je.
Jak budou vypadat koncerty k albu?
Budou na nich účinkovat lidi, kteří to nahrávali. Čili kapela z Ameriky. Máme naplánovaných zatím šest vystoupení, možná přibude i sedmé. Na přelomu května a června příštího roku. Ono taky záleží na tom, jak lidi desku vezmou.
O jaké jde muzikanty?
Desku jsem natáčel na fáze, přičemž v té první tam byli hudebníci, kteří vystupují třeba s Christinou Aguilerou a jí podobnými kolegyněmi a kolegy. V druhé fázi pak šlo o lidi, kteří budou mít čas to hrát i tady naživo, Ondra Pivec vybral několik dalších hudebníků, takže se na tom podílely dvě party, přičemž na koncertech to bude hrát ta druhá.