Češi chtějí prorazit s vesmírnou koblihou
Začínající firma vyvíjí podtlakové balony, kterými chce nahradit část satelitů. Nadnárodní konkurenty chtějí porazit úspornější technologií.
Česká firma řadu měsíců pracuje na levnější náhradě satelitů. Namísto družic obíhajících po nízkých oběžných drahách by přístroje na pozorování vesmíru nebo naopak zemského povrchu měly nést obří podtlakové balony, které při troše fantazie připomínají obří, až dvanáct metrů široké koblihy. První zkušební balon společnost Stratosyst poslala do stratosféry letos v říjnu, aby otestovala, že vyvíjená zařízení budou fungovat i ve 30 kilometrech nad zemským povrchem.
Výhodou balonů proti družicím je především řádově nižší cena i schopnost zůstat nad jedním místem na Zemi i několik měsíců, uvádí společnost Stratosyst důvod, proč by se jejich myšlenka doposud financovaná z veřejných peněz mohla přeměnit v komerční úspěch.
S projektem stratosférických balonů firma před rokem zvítězila v národním kole soutěže Galileo Masters, čímž se jí otevřela spolupráce s Výzkumným a zkušebním ústavem leteckým (VLZÚ), který jí poskytuje prostory pro stavbu a testování zařízení. Stejným způsobem v areálu v pražských letounech vznikají například nabíjecí baterie české technologické společnosti HE3DA nebo 3D tiskárny společnosti Prusa Research Josefa Průši.
Dalším krokem k posunu snu šestice inženýrů k hranici vesmíru jsou podle mluvčího VLZÚ Daniela Zemana aerodynamické zkoušky a zkoušky pevnosti. Právě na nich bude záviset další spolupráce se státním výzkumným ústavem a zřejmě i další osud ambiciózního projektu.
Ten zatím pokračuje kvůli penězům z Evropské kosmické agentury ESA. Letos totiž Stratosyst získal prostřednictvím programu na inkubaci začínajících kosmických firem ESA BIC grant 50 tisíc eur (jeden a čtvrt milionu korun) na vývoj zařízení pro překonání prvních tří kilometrů nad zemským povrchem a první prototypy nosných gondol stratosférických balonů vytištěných na 3D tiskárně. Nyní se uchází o další peníze od kosmické agentury, případně od soukromého investora.
„Zatím pracujeme ve volném čase. Vstup investora by nám umožnil pracovat na plný úvazek a zároveň bychom mohli testovat více technických řešení naráz,“uvedl Martin Farkač, který má v projektu na starosti právní a obchodní záležitosti. Vývoj podtlakového balonu schopného na pomezí stratosféry a vesmírného prostoru nést deset kilogramů různých zařízení chce mít firma hotový ideálně do tří let.
Na rozdíl od klasických balonů není Skyrider plněn horkým vzduchem nebo lehkým plynem. „Ten má totiž neustálou tendenci ucházet, v prostředí stratosféry je efektivnější pomocí vakuové pumpy vzduch ze zařízení naopak vypustit a dosáhnout tím nižší hmotnosti proti okolí,“uvedl Farkač. Heliem nebo jiným lehkým plynem plněný stratosférický balon je nezbytný proto, aby zařízení mohlo vystoupat do potřebné výšky.
Dnešní kamery rozpoznají z výšky 20 kilometrů i velice drobné detaily. Zařízení tak může sloužit například při monitoringu šíření požárů nebo při jiných neštěstích.
Balony proti dronům
S myšlenkou levnější náhrady vesmírných družic nepřišla česká firma zdaleka sama. Jen v českém programu na podporu začínajících kosmických firem mu konkuruje česká pobočka švýcarské ZetJet Technologies, která vyvíjí motory pro letouny schopné dlouhodobých letů ve velkých výškách. „Tyto pseudosatelity, jejichž cena se pohybuje na 10 až 20 procentech ceny družic, létají během dne na solární pohon, v noci pak využívají energii nashromážděnou v bateriích,“uvádí společnost.
Z velkých hráčů pak konkurenci českému nápadu představují jen v Evropě francouzská Thales se svou „vzducholodí“Stratobus nebo Airbus se solárním letounem Zephyr.
Všechna tato zařízení plánují jejich tvůrci využívat v doposud přehlížené části atmosféry nad běžnými letovými hladinami dopravních letadel. Ve výšce nad 20 kilometrů se nachází takzvaný pás tišin. Odpadá zde proto problém se silným větrem, který se zde už téměř nevyskytuje, nebo naopak s kosmickým smetím, které se hromadí v beztížném prostoru oběžné dráhy Země. I přesto však firma pracuje na způsobu, jakým bude zařízení manévrovat například při hrozícím setkání s padajícím meteoritickým rojem nebo s nechtěným setkáním s jiným pseudosatelitem. Využije k tomu vrtule a plyny vyčerpané pumpou z vnitřku balonu.