Kraj, jehož dění sirény obvykle neohlašují
Když se ve středu rozezvučely sirény k uctění obětí střelce, který vystřílel čekárnu traumatologické ambulance na poliklinice ostravské fakultní nemocnice, hrkly mi do očí slzy. Ctirad Vitásek zavraždil sedm nevinných lidí, protože trpěl bludy a chtěl potrestat svět. Zničil životy sedmi lidem a minimálně na nějakou dobu, popřípadě až do smrti, také všem jejich blízkým. Řada svědků události si odnesla dost možná i doživotní trauma.
Ten táhlý a tísnivý zvuk sirény, u kterého víte, že zní v celé zemi, na mne dolehl. Bylo v něm vše. Utrpení, hrůza, žal, bolest, vztek, bezmoc, pospolitost, sounáležitost, potřeba pomoci, vyjádření pocty a uctění památky.
V těchto dnech zrovna v redakci skládáme ročenku událostí letošního roku v Moravskoslezském kraji. Na stránce věnované prosinci je jen fotka ženy a dvou dětí, jak se sklánějí u svíček, které před nemocnicí připomínají oběti tragédie.
Dívám se na zbylé měsíce – upřímně, není to často příjemné čtení. Začátek roku se nesl ještě v dozvucích tragického výbuchu na Dole ČSM, kde zahynulo 13 horníků. Zrovna včera byla ve Stonavě k tragédii pieta. V dubnu vybuchla na radnici v Rýmařově bomba. Vysklila okna ve třech patrech a vyrazila desatero zamčených dveří. V kraji se našly černé sklady plné nebezpečných látek. Žebříček Global Air Quality City Ranking, který hodnotí ovzduší z hlediska polétavého prachu, ukázal, že mezi stovkou nejznečištěnějších měst Evropy je více než pětina českých a z nich zhruba polovina z Moravskoslezského kraje. Region zasáhla epidemie spalniček a vrátil se i černý kašel. Aby toho nebylo málo, tak skoro celé Bruntálsko sežral kůrovec. Pokud jste někdy byli ve zdejších krásných horách, tak je nepoznáte.
Nicméně, na svět se máme dívat i z druhé strany. A v našem kraji, který si i zakládá na snaze vymanit se z image špinavého a nebezpečného regionu, se toho letos událo i spoustu příjemného. Ostatně – po pozitivních zprávách i voláme, nabádáme instituce, spolky, obce, ať se pochlubí. Dobrých zpráv není nikdy dost, tak ať nám o nich dají vědět.
Takže: v Beskydech se otevřela nová panoramatická stezka v oblacích. Tatra vyjede na cestu kolem světa a připomene trochu zapomenutou expedici z přelomu 80. a 90. let minulého století. Nošovická automobilka Hyundai vyrobila na konci května již třímiliontý vůz. Třinečtí Oceláři vyhráli hokejový titul, v Ostravě pracuje vědec Michal Šimíček, který dostal prestižní cenu Neuron za unikátní technologii buněčné terapie pro léčbu rakoviny, na Opavsku vypustili do přírody stádo divokých koní. No a pak tady samozřejmě byly vyhlášené festivaly – Beats for love či Colours of Ostrava, světové hvězdy se sjely na atletický mítink Zlatá tretra a v září přiletěly na mošnovské letiště neméně slavné Dny NATO. No a nedá mi to, nebyl to sice dokonalý úspěch, ale v pohledu na minulé roky je to malý zázrak – Baník měl pravidelně plný stadion, byl ve finále fotbalového poháru a hlavně se ekonomicky uzdravil...
Dnes jdu na adventní koncert sboru Permoník. Je v kostele sv. Petra z Alkantary v Karviné-Doly. Šikmý kostel, památka na někdejší výstavní část později poddolované Karviné, kde žily generace mých předků a která už neexistuje. Smutek, vzpomínka na ztracenou historii a přetrženou rodinnou nit. Zároveň však také krása vynikajícího sboru v zachráněném a opraveném kostele, kterému hrozilo zbourání. V Karviné, jež v době postuhelné, která už je prostě tady, plánuje svůj ne zrovna malý rozvoj. I to je náš kraj. Tedy – snad mohu říct – hlavně toto je náš kraj.