Kde domov můj? V Czechii?
Spojíte si jméno svého státu se slovem „Czechia“, jak je dnes oficiálně veden v OSN? Název, který se měl stát novou výkladní skříní České republiky, se za tři a půl roku vůbec nevžil – lidem ani úřadům. Tak co teď s ním?
Od roku 2016 se v OSN oficiální název státu Česká republika překládá jednoslovným „Czechia“. Anglický název se však za tři a půl roku neujal ani u našich exportérů, sportovců, diplomatů či politiků, natož u řadových občanů. Kdo tuto změnu inicioval a schválil? Proč se z velkých plánů stala ryze formální záležitost? A opravdu zkrácený název potřebujeme?
Přesně před 185 lety – 21. prosince 1834 – měla ve Stavovském divadle premiéru legendární Tylova Fidlovačka, ve které vůbec poprvé zazněla pozdější česká hymna Kde domov můj, jež nás v éře samostatného československého a později českého státu provázela od roku 1918 až do dnešních dnů. Státní hymna patří mezi státní symboly, které mají důstojně reprezentovat naši zemi a náš domov – Českou republiku. Vlastně chyba lávky: už nikoliv Českou republiku, ale pouze a jenom Czechii.
Jak se upekla Czechia
Pro leckoho jde nepochybně o překvapení. A může být ještě o to větší, že tento rezultát je v platnosti už od roku 2016. V dubnu onoho roku se na Pražském hradě sešli prezident, premiér, předseda Senátu a předseda Sněmovny a jednohlasně se shodli na tom, že „nadešel čas poskytnout světu adekvátní cizojazyčnou verzi jednoslovného názvu naší země“– tedy Česko. Ústavní činitelé dokázali vše provést natolik diskrétně, že i někteří členové vlády si následně postěžovali, že vlastně ani pořádně nevědí, co přesně se na „hradním dýchánku“odhlasovalo. Taková variace na nechvalně známé „o nás bez nás“.
Hlasitě protestovali zejména exportéři a stejně tak i tehdejší ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, která vcelku logicky argumentovala tím, že se v posledních letech vynaložily miliardy korun na podporu cestovního ruchu s logem Czech Republic. Premiér Bohuslav Sobotka okamžitě všechny uklidňoval s tím, že se vůbec nic nemění. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek byl sdílnější: „Hodláme ukončit komolení názvu naší země v zahraničí. Jediné správné je odteď Czechia. Takto se bude název země překládat ve všech šesti jazycích OSN.“
A jak uvedl šéf české diplomacie, tak se také stalo. V roce 2016 byl název Czechia na základě nóty zaslané českou stranou zaregistrován jako oficiální zkrácený název naší země v OSN. Po více než třech letech je ale stále zřetelnější fakt, že snaha udivit a uhranout svět úderným univerzálním názvem Czechia absolutně selhala.
Značka, kterou nechceme
Jakákoliv další avizovaná přidaná hodnota této změny se prostě v praxi nekoná. Elementární problém tkví především v tom, že po celou dobu (navíc se stále slabší intenzitou) ministerstvo zahraničí a vedení státu název neprosazuje jakožto jedinou možnou alternativu, nýbrž ho pouze doporučuje, což v praxi reprezentuje takřka nulový efekt. Náš stát disponuje celkem čtyřmi agenturami určenými k propagaci Česka v zahraničí. Přičemž termín Czechia se v jejich projektech zatím objevil spíše sporadicky, nebo vůbec. V podstatě všichni se drží zavedeného názvu Czech Republic.
Hlavní marketingová kampaň na lákání turistů je už od roku 2012 postavena na heslu Česko, země příběhů (Czech Republic, Land of Stories). Většinu PR a reklamy platí v tomto případě Evropská unie, ale tento projekt s názvem Czechia vůbec nepracuje. Teď je tato kampaň Země příběhů, která čerpala svá témata především z naší historie, pod palbou kritiků, kteří tvrdí, že se musí co nejdříve změnit, respektive nahradit jinou kampaní: „Česko už nemůže být jen zemí piva a hokeje. Pověst země piva a párků mívalo například Bavorsko, ale právě tam se zavádění nového brandu povedlo. Dnes je to velmi prestižní značka,“říká ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček. Že by se ale v nové kampani objevilo i „téma Czechia“, o tom lze s úspěchem pochybovat.
Politici jako by na tento velkolepý projekt zapomněli. Přitom jedině masivní deklarativní kampaň by mohla „nový“překlad názvu státu dostat ve známost a rozšířit jej v praxi. V současnosti pojem Czechia neužívá například ani drtivá většina výrobců a exportérů, ale ani diplomatů a paradoxně ani politiků.
Příznačný je postoj jednotlivých sportovních svazů, u nichž bychom mohli očekávat vysokou míru využití tohoto mezinárodního názvu. Přesný opak je však pravda. Doposud žádné národní dresy u některého z našich známých sportů se znakem Czechia vyrobeny nebyly. A pokud snad přece jen, rozhodně nebyly oficiálně prezentovány.
Bylo tedy sporné rozhodnutí z roku 2016 opravdu jen paternalistické a zcela pomýlené? Nemyslí si to zdaleka všichni. Například jazykovědec Rudolf Šrámek, profesor z Masarykovy univerzity, vysvětluje, proč potřebujeme krátký název státu Czechia: „Každý stát má dvě úřední podoby svého názvu. Jedna je takzvaně úplná, ta bývá zpravidla součástí ústav a zákonů daného státu, ale pro běžnou komunikaci, která velice usnadňuje náš styk, existuje také úřední název zkrácený. Téměř vždycky je jednoslovný, a proto máme Švédsko, Finsko, Norsko, Anglii atd.“
Geograf Vladimír Baar z Ostravské univerzity soudí, že zde chybí především politická vůle anglický termín prosazovat na úkor archetypu Česká republika: „Naši politici zřejmě milují republiku. Po likvidaci monarchie se to před sto lety dalo ještě pochopit. Ale v 21. století?“
České plácnutí
Jak se říká, my republiku zkrátka jen tak nedáme. Důsledkem toho má naše země momentálně dva názvy, ba dokonce ještě víc. A oficiální je samozřejmě ten, který téměř nepoužíváme. I když téma Czechia se už dlouhodobě nalézá jen v jakési latentní podobě, přece jen se ho čas od času někdo chopí. Naposledy otevřela téma anglického ekvivalentu pro název Česko Eva Dvořáková z ministerstva zahraničních věcí. Podle ní by Černínský palác rád viděl nápis Czechia také na sportovních dresech českých reprezentantů. O sportovcích tu už ale byla řeč, netřeba se opakovat.
Ten návrh je meritorně velmi ušlechtilý a zdá se i smysluplný, v kontextu obecného nezájmu o tento problém se z něj však bohužel stane jen další plácnutí do vody. Zásadním způsobem tu absentuje příslušná legislativa, která by jasnými pravidly udala přesný směr a nestrpěla jakékoliv neshody či odchylky.
Jak je to nyní? Jednotlivá ministerstva mohou výraz Czechia používat, anebo také nemusí – záleží na tom, jestli se jim líbí. Budovat něco na tekutých píscích nemá smysl. S takovouto dobrovolnou strategií plnou přání, proseb a všudypřítomných kondicionálů nelze nikdy uspět.
Zajímavé je, že v jiném, v podstatě velmi podobném případě se úspěšně daří nalézt konsenzus. Stát se totiž více zajímá o loga jednotlivých ministerstev. Vcelku logicky hodlá ukončit současný značně nepřehledný stav, kdy si každý resort vybírá své vlastní logo – a začít vystupovat pod jedním jediným oficiálním logem po vzoru západních zemí. Pročpak jen nejsme podobně pružní a důslední také v otázce jednotného používání oficiálního názvu naší země? Nebo si snad do budoucna vystačíme pouze s logem?