Opera má novou oponu pro dochvilné
Replika původní opony, která se po válce ztratila, je na svém místě. Představení Státní opery mohou po rekonstrukci začít.
VINOHRADY Tříletá rekonstrukce Státní opery je u konce. Znovuotevření budou moci Pražané přijít oslavit na slavnostní videomapping, který bude na divadlo promítán o půlnoci 31. prosince.
Prvnímu opernímu představení, jež je plánované na 5. ledna, už nic nestojí v cestě. „Ve středu se na místo vrátila také kopie původní opony, která se ztratila v roce 1945. Autorem originálu byl Eduard Veith.
Opona byla v divadle od roku 1888, kdy scéna vznikla jako Nové německé divadlo,“vysvětluje mluvčí Státní opery Eva Sochorová.
Podoba z 19. století
Stavební firma i pracovníci opery udělali maximum pro to, aby se v opeře vrátilo vše do původní podoby z roku 1888, obnovení opony se ale neobešlo bez komplikací. „Namaloval jsem oponu podle černobílé fotky z konce 19. století,“říká autor a umělecký ředitel sekce výroby Národního divadla Martin Černý. Při volbě barevnosti přitom musel vycházet například z podoby stropní malby, jejímž autorem je také Veith.
„Snažil jsem se co nejvíce přiblížit originálu,“vysvětluje Černý. Kdo však bude chtít nové dílo vidět, musí se zařadit mezi dochvilné diváky, kteří dorazí na představení včas. Opona se totiž zvedá pokaždé 15 minut před začátkem představení.
Návštěvníci opery si budou moci všimnout velkého rozdílu už v momentě, kdy se budou k objektu Státní opery blížit. Kromě nové fasády se na exteriér divadla také vrátily původní busty v podobě replik.
Budovu německého divadla zdobily ve výklencích nad terasou tři plastiky od Otty Menzela, a to busty F. Schillera, J. W. Goetha a W. A. Mozarta. Ty svého času patřily k obvyklé výzdobě německých divadel. K nim bohužel za okupace přibyla říšská orlice.
Vášně českých vlastenců, kteří se po válce snažili orlici odstranit, byly bohužel tak silné, že z fasády zmizely i busty německých klasiků, tedy poté, co byly nejprve dočasně zahaleny. A také byl odstraněn původní nápis „Deutsches Theater“.
Obnovené busty
V plánu poválečného vedení divadla bylo na fasádu nově instalovat podobizny českých umělců – Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Leoše Janáčka. K jejich zhotovení měl pomoci výtěžek Plesu v Opeře, uspořádaného v roce 1948. Ale možná i kvůli tehdejším bouřlivým politickým turbulencím a nástupu komunistů se tato myšlenka nikdy nenaplnila. Místo toho byla opera přejmenována na Smetanovo divadlo.
Na fasádě jsou dnes busty, které vznikly jako kopie soch zmíněného Otty Menzela. Ty jsou dodnes na Operním domě v Curychu a kunsthistorici tvrdí, že jsou nejvíce podobné původním bustám z pražského divadla.
Pracovníci, kteří se podíleli na obnovení umělecké výzdoby divadla, pořídili fotografie soch z různých úhlů. A s pomocí pořízených snímků vytvořili digitální 3D model. Ten posloužil jako podklad pro vyhotovení podobizen z tvrzeného polystyrenu. Ty byly předlohou k přípravě forem. A teprve z nich byly odlity busty, které jsou nyní na divadle umístěny.
K opeře ale nepatří jen její historická část. Málokdo ví, že zároveň s bývalým Federálním shromážděním, které dnes vlastní Národní muzeum, byla u divadla postavena další budova. Ta již od původního záměru sloužila pro účely Státní opery. I tento objekt, který je s historickou budovou opery propojený, nyní prošel renovací.
„Díky této rekonstrukci se podařilo postavit i několik nových zkušeben. Ty se ale musí vyrovnat s tím, že opera je uprostřed dálnice a v blízkosti hlavního nádraží. Je tady speciální zasklení, které brání pronikání hluku do interiéru. A to je i jeden z největších přínosů rekonstrukce,“vysvětluje Tomáš Staněk, mluvčí Národního divadla, pod které opera formálně spadá.