Satoranský To na něj se bude vzpomínat

Čísla hovoří jasně, sem s nimi: Tomáš Satoranský měl vyhrát už kvůli své bilanci 2+1. Byl druhý mezi jednotlivci – a zároveň první mezi kolektivy, neboť ty ovládla česká basketbalová reprezentace a pro ni je tenhle čahoun srdcem, mozkem i duší.

Nebýt jeho, nezrodila by se událost, která emočně český sportovní rok 2019 ovládla. Světový šampionát v Číně v sobě smíchal to, co dělá sport sportem. Emoce. Překvapení. Dřinu i um.

A také kontinuitu, neboť sledovat osm zápasů v průběhu dvou týdnů vás logicky vtáhne víc než jednorázová událost: nečekaně početný dav fanoušků se poprvé v historii samostatné země mohl těšit z basketbalové účasti na mistrovství světa – a hned z toho byl postup do čtvrtfinále a celkové 6. místo. Žádný titul, ba ani medaile. A stejně šlo o ohromně zábavnou jízdu. Satoranský jí velel a potvrdil přerod z oceňovaného sportovce ve svého druhu národní celebritu. Tváří národního celku se nestal jen tak, na palubovkách v Šanghaji, Šen-čenu a Pekingu dominoval, často předčil i globálně uznávané multimilionáře z NBA. Smečoval, tvořil, doskakoval – a také se zuřivě vracel přes celé hřiště, jen aby zamezil třebas jedinému koši soupeřů.

Obstál v takové konkurenci, o níž při vší úctě judisté, rychlobruslaři či snowboardcrossaři nemají vůbec ponětí. Zároveň se zástupcům menších sportů – což nemá být hanlivé, nýbrž faktické označení – vyrovnal tím, jak ustál svoji roli. Ano, jeho rivalové a rivalky sbírali tituly, on ale vytáhnutím Česka mezi špičku globálního sportu dokázal něco snad ještě náročnějšího.

Anketa Sportovec roku je zajímavá i rozporovatelná v tom, že nemá sjednocující kritérium. Jsou nejvíc medaile? Dlouhodobé výkony? Schopnost zářit v den D? Konkurence? Průlomovost?

Satoranský tímto pohledem válel ve čtyřech z pěti bodů. NBA hraje jako čtvrtý Čech v dějinách, jako první má perspektivu být roky členem základní pětky (a proč to nezopakovat, jeho kvality oceňuje i plat 10 milionů dolarů na rok). A za mě vládl jako hlavní vypravěč nejsilnějšího příběhu roku. Toho, na který se bude vzpomínat i po letech.