Po operaci obličeje: Ve svých jizvách vidím statečnost
Zrádná nemoc zvaná Goldenharův syndrom se u dvaatřicetileté Slovenky Ivany Danišové projevila hned po narození. Právě kvůli ní se ženě nevyvinula pravá strana tváře. Lékaři na Slovensku ani v Česku si s jejím stavem nevěděli rady. Ke Goldenharovu syndromu se také postupně přidaly leukemie a srdeční arytmie. „Až v té době jsem doopravdy pochopila, s jakým soupeřem mám co do činění,“posteskla si Ivana.
V zahraničí podstoupila sérii zákroků. Letos měla pak podstoupit poslední a možná nejnáročnější z nich. Po konzultaci s odborníky zjistila, že ho může provést jedině konkrétní chirurg v Japonsku. Jelikož však pojišťovna tento zákrok nechtěla proplatit, rozhodla se na něj získat peníze prostřednictvím sbírky. A to se jí začátkem roku podařilo. Její radost však trvala jen čtyřiadvacet hodin a její zdravotní stav se prudce zhoršil. „Měla jsem nesnesitelné bolesti. Lékaři zjistili, že příčinou je nová kost, která roste pod životně důležitými lebečními implantáty,“vysvětlila Ivana. Protože se její stav zhoršoval doslova každým dnem, musela co nejdříve podstoupit nákladnou operaci v Chicagu, aby vůbec přežila. „I přes dopis kraniofaciálního odborníka o urgenci mého stavu neexistuje kvůli byrokracii šance, aby mi pojišťovna pomohla,“popisovala tehdy svou situaci. Spustila proto mezinárodní kampaň, pomocí které chtěla vybrat potřebnou částku 3,8 milionu korun. A podařilo se to.
„Díky lidem z Česka, Slovenska i z dalších koutů světa jsem dostala ten nejkrásnější dar – darovali mi naději bojovat o svůj život v USA,“dojatě reagovala Ivana Danišová. S nadějí tedy vyrazila do Chicaga, kde letos v červnu podstoupila náročnou operaci.
O měsíc později ji čekala další těžká zkouška. Tou byla nejdůležitější pooperační kontrola.
„Před několikačlenným týmem lékařů mi můj hlavní lékař poté řekl: Dokázali jsme to,“vzpomíná Ivana na jeden z nejsilnějších okamžiků. Při operaci navíc nenastaly žádné komplikace. „To je zázrak a jsem neskutečně vděčná, že jsem díky tomu nejlepšímu panu profesorovi, který je pro mě jako druhý otec, tuto operaci nejen přežila, ale po velmi těžkých dnech v USA jsem se naučila i znovu mluvit a jíst,“doplnila.
Součástí jejího života se staly dvě nové jizvy. „Ale pro mě jsou to jizvy neskutečně těžkého boje a vidím v nich statečnost a dravost v rámci boje o život,“vysvětlila. Její boj totiž ještě neskončil.