„Živé jsme hledali poslepu“
Drama hasičů, kteří vběhli do hořícího ústavu
Vběhli jsme poslepu do kouře, nebylo vidět na centimetr. Začali jsme se plazit, lézt po čtyřech a hledat cestu barákem po hmatu. Jedna skupina měla termokameru a tou jsme hledali v jednotlivých pokojích lidi, kteří ještě žili,“vypráví dobrovolný hasič z Vejprt na Chomutovsku Petr Vodochodský.
Právě jeho jednotka byla úplně první, která přijela v neděli v pět hodin ráno na místo tragického požáru v domově pro mentálně postižené muže ve Vejprtech. Jen díky tomu, že i jako dobrovolní hasiči mají dýchací přístroje, mohli vběhnout do zakouřeného domu a vyvést většinu klientů z domova.
„Ti kluci většinou ještě spali v postelích nebo byli absolutně dezorientovaní, možná pod léky. Dusili se, upadali do bezvědomí. Vynášeli jsme je z budovy v náručí, nebyli schopni jít. Jen dva dokázali vyjít po svých, když je dva hasiči podpírali, ostatní bylo nutné prostě vynést na rukou a běžet pro další,“říká Vodochodský.
Je to vůbec první detailní popis toho, jak náročné bylo evakuovat dům, ve kterém spalo pětatřicet mentálně postižených a kde sloužili tu noc tři vychovatelé – ale dohromady na dva domy, v hořící budově byl jediný.
„Křičel jsem, ale neposlouchali“
Hasiči z auta s žebříkem hasili oheň v prvním patře proudem vody a z druhé strany domu vynášeli mentálně postižené z pokojů chodbou plnou štiplavého dráždivého dýmu ke dveřím na konci chodby. U nich s evakuací v první chvíli pomáhali bez masek tři lidé: dva policisté z místního obvodního oddělení Jakub Ježko a Martin Marek a s nimi místostarosta města Vlastimír Volín.
Policisté odnášeli klienty k vchodovým dveřím, místostarosta ještě do toho navigoval hasiče, kam mají jít, kde se co v domě nachází a kde ještě mohou být lidé. Dům znal jako málokdo – pracoval tady sedm let jako vedoucí. „Říkal jsem jim, kolik metrů musí ještě jít, než bude další pokoj, a jak to v něm vypadá. Zároveň jsem jim nařizoval, aby se dívali do skříní i zvedali rošty postelí. Věděl jsem, že ti kluci mohou reagovat v takové situaci různě – někteří strnou, jiní se ve strachu schovají v opravdu malých prostorách,“popsal MF DNES místostarosta Volín, kterého včera vpodvečer pustili z nemocnice.
Kouře v domě si nad ránem všiml jeden z klientů a přišel do kuchyňky v přízemí za vychovatelem Karlem, který tu připravoval snídani. V klidu mu řekl, že „asi něco trošku kouří“.
„Křičel jsem, ať řve do pokojů a všechny budí. Běžel jsem do vrchního patra, přes kouř nebylo vůbec vidět. Lidi tam bloudili po chodbě, chmatal jsem poslepu. Křičel jsem, ať otevírají okna, ale oni neposlouchali. Někdo něčím mlátil o zem,“popisuje požár vychovatel Karel.
Jak řval, klienti ve spodním patře se lekli. „A utíkali jako ovečky ven,“dodává vychovatel Karel, který v domě pracuje od listopadu. Říká, že ve čtyři hodiny ráno kontroloval pokoje a vše bylo v pořádku.
Při evakuaci se místostarosta Volín i policista Ježko tak nadýchali kouře, že také skončili v nemocnici.
Necítíme se být hrdiny
Když se pak rozšířila mezi lidi zpráva o tom, jak Ježko vytahoval z domu mentálně postižené bez dýchací masky, a protože je statný, vydržel odnášet jednoho postiženého za druhým, prezident Miloš Zeman se okamžitě rozhodl, že mu udělí 28. října na Hradě medaili Za hrdinství. Prohlásil, že to pro něj bude čest. Jenže policista Ježko to tak nevnímá. „Necítíme se být však hrdiny, jednali jsme tak, jak by se v této situaci zachoval každý z nás. A navíc nebyli jsme jedinými, kteří pomáhali,“uvedli Jakub Ježko a Martin Marek v prohlášení.
„Dokonce se nám omlouval, že neví, kdo z něj udělal hrdinu, ať se nezlobíme,“řekl jeden z jeho kolegů policistů z místního oddělení.
Kouř v domě zamořil celé patro, ačkoliv hořelo ve společenské místnosti. Hasiči jej popisují jako hustý černočerný kouř podobný tomu, když hoří plasty a umělotiny. Ve společenské místnosti totiž byly lakované dřevěné stoly, látkové sedačky a křesla, zdi obložené umakartem, palubkami a některé dveře do pokojů pak třeba potažené koženkou.
Zoufale málo lidí
Na konci roku 2018 přitom v domech sociálních služeb ve Vejprtech byla evropská kontrola. Už tehdy ve své zprávě inspektoři upozorňovali, že domovy mají nedostatek zaměstnanců, a doporučili ministerstvu práce a sociálních věcí a ministerstvu zdravotnictví, aby toto napravily. „Zejména že by v každém z těchto ‚domovů se zvláštním režimem‘ měl být několik dní v měsíci přítomen psychiatr a neustále alespoň jedna sestra včetně noci,“napsali v dubnu inspektoři.
Kromě nedostatku personálu je namístě i otázka, zda by podobnému typu neštěstí nezabránila třeba lepší protipožární čidla. Domov pro postižené Kavkaz ve Vejprtech měl v některých prostorách namontována obyčejná čidla kouře na baterky, která koupila radnice.
Existují i požární čidla napojená na centrálu hasičského záchranného sboru. To však mnoho zařízení, jako je Kavkaz, v posledních měsících zrušilo. „Hasičský záchranný sbor přišel v loňském roce s tím, že to napojení zpoplatní. Některá zařízení se odpojují, protože ze zákona nemají povinnost být napojena na tento centrální pult. Vnímám to jako velké riziko,“říká prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb v ČR Jiří Horecký.
Poplatky, které se pohybují v řádech desítek tisíc korun ročně, hasiči začali vybírat před rokem a půl. Nejvyšší kontrolní úřad jim nařídil, že musejí ke všem přistupovat stejně. V některých odvětvích, kde hledí na každou korunu, začali jednat o změně zákona.
„Vedeme debaty s památkovou péčí i se zařízeními, která se zabývají sociální péčí, že bychom je při novele zákona o požární ochraně z této povinnosti vyjmuli,“vysvětlil Daniel Miklós z Generálního ředitelství hasičského záchranného sboru.
Radnice chystá pohřeb
Dvaadvacet klientů se vrátilo zpět z nemocnic do Vejprt, kde je městská organizace, která sociální služby spravuje, rozmístila do svých ostatních domů po městě. Pět lidí je stále v nemocnici, stav jednoho z nich je velmi vážný.
Úřad práce také začal vyplácet jednorázovou pomoc těm, kteří tragédii přežili. Konkrétně až padesát tisíc korun. „Jednorázovou dávku mimořádné okamžité pomoci dostanou všichni přeživší,“řekla vedoucí sociálního odboru vejprtské radnice Alena Třečková.
Radnice ve Vejprtech už také začala chystat společný pohřeb pro všech osm obětí. Respektive minimálně pro šest, kterým dělalo město opatrovníky. „Pro nás ti kluci skutečně byli rodina a chceme se s nimi důstojně rozloučit,“vysvětlila starostka Vejprt Jitka Gavdunová.
s přispěním Kristíny Paulenkové