Chyba za 1,4 miliardy. Nebyl to úmysl, hájí se úředníci
PRAHA Není jim co závidět, ať to bylo jakkoli.
Před soudem včera stanuli tři bývalí úředníci pozemkového úřadu včetně dvou ředitelů. Vydali podle obžaloby v letech 2009 až 2012 nezákonně pozemky restituentce, která ve skutečnosti žádnou restituentkou nebyla. Způsobili v takzvané kauze Bečvářova statku podle žalobce škodu 1,4 miliardy korun. Šlo o největší restituci v celé Praze. Obžaloba neříká nic o tom, že by ze zločinu měli nějaký prospěch.
Přesto se kolem nich včera mačkalo v malé jednací síni v talárech šest zmocněnců poškozených úřadů a firem, kteří po obžalovaných osobně chtějí vymáhat u soudu škodu v řádech stamilionů.
Podstata příběhu tkví v tom, že obžalovaní vydali pozemky z pozůstalosti nebo náhradní pozemky paní Emilii Bednářové.
Ta sice byla dědičkou ze závěti pražského velkostatkáře Jana Marii Bečváře, nikoli však příbuznou. Neměla tak právo restituovat. Mezi parcelami byla třeba pláň u pražské Jižní spojky naproti krčské nemocnici, kde bude výstup z metra D – sen každého developera.
„Jaký úmysl? Úplný nesmysl“
O pozemky se pak zajímali lidé jako podnikatelé Roman Janoušek a Tomáš Hrdlička, který se k některým i dostal.
Hlavním obžalovaným je bývalý právník pozemkového úřadu Jan Horák. Trochu rutinér, který přiznal, že neměl čas shromáždit a prostudovat všechny podklady. Měl dva roky do penze a cítil se vystresovaný. Horák psal rozhodnutí o restitucích, které předával šéfům k podpisu. „Já jsem úplně konsternován. Tahle restituce se řešila dvacet let po podání žádosti, byli jsme pod obrovským tlakem,“začal svou výpověď. Chvílemi bouchal do dřevěné ohrádky, jak byl rozčilený. Až ho musela soudkyně okřikovat. Vzápětí však přiznal chybu z nedbalosti. „Udělal jsem chybu, ale ne úmyslnou. Já jsem předpokládal, že tam ta příbuznost je, protože jsem se nikdy nesetkal s tím, že by tam nebyla,“připustil bezelstně
Horák. Ale hned ujišťoval, že to byla nedbalost: „Jaký úmysl? Úplný nesmysl. Já ty restituenty v životě neviděl.“
Pak přišla na řadu dvojice bývalých ředitelů Petr Chmelík a Eva Benešová. Obžaloba jim klade za vinu, že podepisovali rozhodnutí, která jim přinesl Horák. „Věřil jsem doktoru Horákovi,“hájil se Chmelík. Benešová poukazovala, že zase věřila čestným prohlášením restituentů, že splňují podmínky pro získání majetku. Cítí se jimi podvedena a podala na ně trestní oznámení.
Kauza Bečvářův statek je však příběhem tří úředníků, kteří si neověřili rodokmen a možná za to budou pykat, jen na první pohled. Ve skutečnosti je hlubší a záhadnější, a to nejen proto, že kolem Bečvářových pozemků se točili zrovna Janoušek a Hrdlička. V obžalobě se výslovně píše, že Horák byl „minimálně srozuměn“ s tím, že nezákonně obohatil restituenty. Kauza se vyšetřovala několik let a začal ji prověřovat Útvar pro odhalování organizovaného zločinu jako podvod, i když pro něj dnes chybějí důkazy. Obžalovaní opakovali, že úmysl to nebyl.
I včera však vycházely najevo podivné okolnosti. Horák i Chmelík vyprávěli, že o restituci se zajímali jejich nejvyšší šéfové i nadřízené ministerstvo zemědělství. Konaly se i schůzky úředníků za přítomnosti restituentů samotných, které se kvůli jiným restitucím nikdy nekonaly. „Advokátní kancelář se kvůli Bečvářovu statku obrátila na ministerstvo,“potvrdila Benešová.
Na celou kauzu se přišlo v roce 2012, kdy obžalovaní kvůli této restituci zablokovali pozemek, na kterém chtěl Metrostav stavět bytové domy. Právníci stavební firmy pak zjistili, že Bednářová neměla na majetek právo. Soud bude v dalších dnech pokračovat.