Megxit neboli únos prince

Britská královna má za sebou tolik rodinných krizí svých dětí, až to vypadá, jako by královskou rodinu pronásledoval zlý osud. Asertivní Američanku Meghan Markleovou si Britové nejdříve oblíbili, ale pak ji rychle úplně zavrhli.

Britští princové a princezny mají sloužit národu, což znamená být příkladem řádného rodinného života, zastupovat královnu i státní moc a svým vystupováním udržovat etiketu a ceremoniály monarchie. Zatímco Alžběta II. za svého dlouhého, 68 let trvajícího panování vykázala přímo heroické sebeovládání dle nepsaného motta aristokratické tradice „Nikdy si nestěžuj, nikdy nic nevysvětluj“a stala se nejoblíbenější královnou, co sahá paměť, jejím dětem se to nikdy nedařilo. Vyrůstaly v uvolněné době a důstojně se pohybovat na otevřeném jevišti veřejného zájmu vyžaduje nadlidskou sílu.

Královskou rodinu si lidé platí, a proto se nachází pod každodenním drobnohledem médií, která přísně komentují nejen etiketu a každý přešlap v protokolárním vystupování, ale také nedostatky charakteru často bulvárem přifouklé, či dokonce v honbě za skandálem napůl vybájené. A co teprve kontroverze ohledně každého názoru, jenž by mohl zavánět politikou.

V pasti reprezentativní role se královniny děti nikdy necítily dobře, toužily po větší samostatnosti a větším soukromí, ale najít si zaměstnání dost dobře nelze, vždy by na nich ulpělo podezření z protekce. Také by to znamenalo opustit nákladný život, jejž platí stát a vyžaduje za to protislužbu.

Cizinka v ponuré zemi

Je možné, že si sebevědomá asertivní Američanka Meghan Markleová, která se provdala za Harryho, nejoblíbenějšího z princů královské rodiny, plně povinnosti spojené s britskou monarchií neuvědomovala: jako cizinka dost nevěděla a teprve post factum zjistila, že na řeholi reprezentace nestačí. Možná ji život v ponuré cizí zemi s tak záhadnou aristokratickou rodinou a ve stísněném prostředí zlaté klece deprimoval. Nemluvě o tom, jak anglosaské bratrance rozděluje jazyk. Možná příliš důvěřovala svému hereckému nadání.

Jedno je jisté. Od počátku své kariéry v Anglii dávala na odiv své ego, svou individuální výjimečnost a média usilovala upoutat svou samostatností a porušováním královského protokolu, jako by chtěla modernizovat samu monarchii, která dnes ve své konstituční čistě formální roli naplňuje především lidskou potřebu rituálů státních oslav.

Okázalé ceremoniály královského majestátu mají pro anglické monarchisty, kterých je stále ještě většina, téměř náboženský význam. Oslavují tradici, kontinuitu a ducha národa, jsou výrazem patriotismu – slavného výroku o vládě mrtvých a živých, která rozhoduje o dosud nenarozených. „Bože, chraň královnu“mi vždycky připomínalo český národní hymnus „kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím“.

Neuplynul ani rok od svatby míšenky Meghan a prince Harryho, která vyvolala u Angličanů euforii, že jejich oblíbenec si na rozdíl od svého otce směl vzít za ženu dámu svého srdce a navíc cizinku, hezkou, milou a usměvavou. Mnozí doufali, že tím dokazují hloupým Američanům, jak i ta nejkonzervativnější britská, kdysi imperiální instituce je tolerantní a absolutně prosta nejmenšího náznaku rasismu.

Angličané umějí skrývat svůj despekt k cizincům, ale rozhodně to nesouvisí s barvou pleti. Když se novopečená vévodkyně ze Sussexu počala označovat za „barevnou ženu“v zemi, kde rasismus v podstatě neexistuje, a rozhodně ne v médiích, bylo to urážlivé. A když si na šéfredaktorovi módního časopisu Vogue vymohla, což by jako vévodkyně neměla, aby mohla připravit zářijové číslo, dala na titulní stranu 15 žen, většinou feministek, prý velké osobnosti, a deset z nich bylo „barevných“. Tím si koledovala o tvrdou reakci, protože se zařadila do kulturní války „uvědomělých“(woke), čili obhájců menšin, žen a boje s klimatem, jak ji známe z divočejší Ameriky.

Meghan nedokázala ustát ani sebemírnější kritiku médií, která ji už delší dobu nabádala k pokoře (v Americe neznámý pojem) a kritizovala za pokrytectví (v pokrytecké Anglii nejtěžší hřích), protože kázala o uhlíkové stopě a pak letěla s manželem soukromým letadlem Eltona Johna. Nic lepšího její prázdnou hlavu nenapadlo než obvinit britský národ z rasismu a misogynie.

Dne 8. ledna bez konzultace s královnou oznámili Harry s Meghan, že se částečně osamostatní a budou žít v Kanadě a Británii. Vypukla bouře. Zradili královnu. Dva kariéristi nám chtějí změnit pravidla královské rodiny. Nepotřebujeme uvědomělou progresivní monarchii. Chudák Harry pod pantoflem, všimli jste si, jak nešťastně vypadá? Královský dvojdomek? Monarchie není na poloviční úvazek. Proč bychom to měli platit? Láska médií se překlopila v nenávist.

Po deseti dnech vydala královna prohlášení o podmínkách rozchodu. Žádné povinnosti, žádná gáže. Mladý pár ztrácí právo na oslovení Vaše královská Výsost a musí vrátit náklady na rekonstrukci domku v zahradě windsorského hradu (2,4 milionu liber). Nevyřešené zůstávají jen náklady na ochranku, bez níž nemohou v dnešním světě šílenců a teroristů přežít.

Ještě před rokem tolik milovanou Meghan dnes média očerňují a považují za bezcharakterní kariéristku, jež obloudila prince, aby se stala globální celebritou a získala obchodní značku @sussexroyal, která jistě vydělá miliony. Chudáka Harryho přiměla k exilu. Kdo by si nevzpomněl na Edwarda VIII., kterého také unesla Američanka.

A britská monarchie? Lidé milovanou královnu a oba korunní prince, Harryho otce Charlese a bratra Williama, litují, vyjadřují jim podporu, protože dobře vědí, jak je rodinný rozkol zarmoutil.

Prázdnou hlavu Meghan nenapadlo nic lepšího než obvinit britský národ z rasismu a misogynie.