Jedu dál, potvrdila Strýcová. Láká ji olympiáda v Tokiu

Její milovaná Austrálie je zbědovaná požáry. Na oblíbeném melbournském grandslamu vypadla hned v prvním kole.

Tenistka Barbora Strýcová u protinožců vstřebává žal i vztek. Sportovní elán ovšem neztrácí.

Po porážce s Rumunkou Cirsteaovou 2:6, 6:7 potvrdila, že navzdory nedávným úvahám o ukončení kariéry hodlá odehrát celý rok 2020:

„Tenis mě pořád baví, ačkoliv mám samozřejmě radši vítězství. Na kurtu jsem se cítila výborně. Věřím, že výsledky přijdou.“

Obvykle ji ubíjela pravidelná podzimní dřina, kterou musí podstoupit před následující sezonou. Zase běhala, skákala a zvedala činky do úmoru. V tréninku odtloukla tisíce úderů. Zatímco dřív ale galeje vyloženě protrpěla s vidinou cesty do nádherného australského léta, tentokrát si přeladila myšlení.

„V hlavě jsem si nastavila, že mě ta makačka baví. A že jsme toho v posilovně i na kurtu zvládli hodně! Aspoň vím, že jsem nachystaná opravdu pořádně.“

V listopadu se rozloučila s koučem Kotyzou, ale zůstal s ní jeho pobočník Dlouhý.

„Lukáš s námi byl už v minulých dvou letech. Sedli jsme si. Mantinely máme nastavené podobně jako s Davidem. Vede to výborně.“

Ve třiatřiceti se ocitla pouhý krok od odchodu do penze. Zatím se jí do ní nechce. Třeba i proto, že je světovou jedničkou ve čtyřhře. Díky výsadnímu postavení na žebříčku se přípravou prokousala snáz. Jak sama poznamenala, cítí se jako na obláčku.

Blažený výraz jí z obličeje zmizí, jakmile přijde řeč na katastrofu, která postihla zemi klokanů, bumerangů a nekonečné buše.

„Hrůza. Tragédie. Lidi ztratili příbuzné, shořely jim domy. Když v televizi ukazují popálené koaly, nemůžu se dívat. Hned začnu brečet.“

A tak neváhala, jakmile se naskytla příležitost přispět na péči o postižené rodiny i zvířata.

„Snad aspoň trochu pomůžu. Austrálii mám ráda, je vážně nádherná. Od roku 2002 na ni mám neuvěřitelné vzpomínky. Kdybych si mohla vybrat druhý domov, přestěhovala bych se sem. O to víc se mě všechno dotýká.“

Úsměv se jí při rozhovoru do tváře vrací při zmínce o letní olympiádě. Hned si vybaví, jak v osmnácti přiletěla do Atén a nezbedně přelézala přes plot, aby se dostala na plavecký stadion a viděla závodit Australana Thorpa.

Samozřejmě ji hřeje u srdce, když si vzpomene na zisk bronzové medaile v deblu s kamarádkou Šafářovou v brazilském Riu.

„Moc ráda bych se her potřetí zúčastnila. Tím spíš, že se tentokrát konají v Tokiu. Japonsko je naprosto precizní země, turnaj bude jistě perfektně připravený.“

Aby mohla být nominována, musí se ovšem vrátit do fedcupového týmu, s nímž se předloni oficiálně rozžehnala. Na jaře se poprvé koná velké finále v Budapešti.

„Pokud mě kapitán Pála osloví, budu připravená. Ve Fed Cupu i na olympiádě bych samozřejmě nechala na kurtu úplně všechno.“

O tom není pochyb.