Vila generála Čepičky
Ke kariéře mu pomohl tchán Klement Gottwald. Dožil v luxusní vile, která je teď na prodej.
Na stránkách jedné pražské realitky visí už několik měsíců mimořádná nabídka. Secesní vila v Senohrabech, postavená na počátku 20. století coby letní sídlo pro jednu z rodin pražské smetánky, která přes léto prchala do okolních posázavských lesů.
Nákladná rekonstrukce po 90. roce vybavila dům vším luxusem, je tu bar, bazén v antizujícím stylu, spousta ložnic a pokojů, podzemní garáže. Po třech terasách se sestupuje do bývalého parku, k jezírku.
Jen ten, kdo dočte nabídku až do konce, se dozví, že luxusní vila byla od roku 1957 domovem rodiny Alexeje Čepičky, komunistického ministra obrany a zetě prezidenta Gottwalda, známého i díky románu Černí baroni. Někdo si ho zase pamatuje jako toho, kdo nařídil stavbu pražského hotelu Internacionál. Prvorepublikovou honoraci ve vile vystřídala rudá šlechta.
Ke kariéře mu pomohl i sňatek
Čepička patří mezi největší kreatury, které únorový převrat v roce 1948 vynesl k moci. Ještě před válkou vystudoval v Praze práva, vstoupil do komunistické strany. Válku strávil v koncentračním táboře Buchenwald, pak v Osvětimi. Důvody jeho uvěznění ale nejsou známy. Po válce rychle stoupal po kariérním žebříčku. Předseda MNV, poslanec, předseda krajského výboru KSČ v Olomouci a na konci roku 1947 ministr vnitřního obchodu.
Podle Biografického slovníku vedoucích funkcionářů KSČ, který loni vydal Ústav pro studium totalitních režimů, se přímo podílel i na únorovém převratu. Jako generální tajemník ústředního akčního výboru organizoval nelegální akční výbory, které v únoru po republice přebíraly moc. To ho v nové poúnorové vládě vyneslo do křesla ministra spravedlnosti – a byl mimo jiné pověřen tažením proti církvím. Podle publicisty Miloše Doležala právě Čepička stál za vraždou faráře Josefa Toufara, který byl v roce 1950 unesen Státní bezpečností a umučen.
Čepička ale mířil ještě výš; 31. července si vzal Gottwaldovu jedinou dceru Martu, s ní měl dvě dcery, Alenu a Klementu. A kariéra Čepičky strmě pokračovala, v roce 1950 nahradil Ludvíka Svobodu na ministerstvu národní obrany. Přestože byl Čepička od roku 1937 nevoják, povýšil ho tchán rovnou do hodnosti armádního generála. Obrana byla v té době klíčovým resortem. Výdaje na vojsko tvořily 18 procent rozpočtu a investice do obrany dokonce 34 procent všech státních investic.
Po Stalinově a Gottwaldově smrti skončila i kariéra ministra obrany. Podle Chruščova byl stalinistou, tedy tzv. nositelem kultu osobnosti v Československu. Nový prezident Zápotocký jej odvolal z vlády a jmenoval ho předsedou Státního úřadu pro vynálezy. Pak přišel o stranické funkce, a dokonce o řád nesoucí tchánovo jméno. Tečkou byl infarkt v roce 1959. Po něm už neobhajoval ani poslanecký mandát.
Penze v Senohrabech
Pod dohledem Státní bezpečnosti se přesunul právě do Senohrab. Vilu koupila jeho manželka Marta, měla se stát útočištěm pro rodinu, která po Gottwaldově smrti rychle ztratila vliv. Za sedmdesát tisíc ji získala od posledního majitele – rodiny bankéře Josefa Likovského. Ta se vilu pokoušela získat zpět po sametové revoluci – argumentovala tím, že musela dům prodat pod nátlakem – ale neúspěšně.
Čepičkovi prodali vilu v roce 1992 za tehdy závratných 40 milionů. Od Aleny Čepičkové ji koupil česko-rakouský podnikatel. Ten vilu zrekonstruoval do dnešní podoby. Přibylo mramoru, pod terasou byl vybudován bazén, garáže. Rekonstrukcí prošel i interiér. Dnes tak až na několik maličkostí uvnitř rodinu někdejší rudé šlechty nic nepřipomíná. Zmizel i prkenný plot, za kterým se rodina schovávala před okolím. Nahradila ho replika původního litinového.
Alexej Čepička zemřel v klidu v září 1990. Přestože měl zásadní podíl na zločinech komunismu, nikdy za ně nebyl potrestán, tedy kromě trestu v podobě vyloučení z KSČ nebo ztráty papalášského příplatku k důchodu. Marta Čepičková-Gottwaldová ho přežila o osm let, zemřela v roce 1998 na následky zranění z dopravní nehody. Dnes je vila opět na prodej. Podle kanceláře za zhruba 60 milionů korun.