Gangsterka plná hvězd
S gangsterskou komedií Gentlemani se vrací do kin britský režisér Guy Ritchie. Oprašuje v ní svůj styl, jímž nadchl fanoušky v dílech Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k, tedy směs akce, hlášek a nadhledu.
V příběhu, na jehož scénáři se s Ritchiem podíleli Ivan Atkinson a Marn Davies, hraje Matthew McConaughey krále obchodů s marihuanou, který chce své výnosné impérium prodat, čímž rozpoutá vražedný konkurenční boj.
Zapojí se do něj Američané, Číňani, Rusové, ale také jiné herecké hvězdy jako Colin Farrell coby trenér dorosteneckých rváčů nebo neméně zábavný Hugh Grant, jehož lišácky vyděračský novinář celý případ vypráví, komentuje i zpestřuje filmovými příměry.
Styl nad obsahem
Samozřejmě od žánrového modelu nelze čekat originální překvapení, neřkuli umělecké výboje. Stavba příběhu se drží známého schématu, od prologu s pivem a s pistolí v typicky britské hospůdce nejprve líčí zpětně předešlé události, načež od klamavé výchozí situace postupuje na časové ose vpřed, a to s několika vskutku důmyslnými zvraty.
Jako čistá gangsterka obsahuje výhradně postavy s více či méně špinavýma rukama, takže publikum se nemá o koho strachovat a může se plně poddat nezávazné kratochvíli, počínaje promyšlenou šarádou a konče průpovídkami, které vykazují snad nejvyšší výskyt anglické vulgarity „cunt“v historii kinematografie.
Zcizovací efekt vyprávění plného odboček, vysvětlivek, poznámek či opakovaných situací má sice svůj půvab, ovšem po čase unaví. Platí to zejména o první polovině Gentlemanů, která jednotlivé aktéry historky z podsvětí podrobně představuje, než je konečně vypustí do ringu. Zkrátka každým záběrem se potvrzuje druh podívané, ve které styl stojí přiznaně nad obsahem.
Bojové porno
Nicméně vtip se Gentlemanům upřít nedá. Vedle tradice vzájemného britsko-amerického popichování jej zařizuje zejména mládež, ať už z veletajné akce zveřejní na internetu reklamní rapové video – „bojové porno“, jak je přezíravě pojmenuje McConaugheyho filmová manželka Michelle Dockery, nebo v narkomanském doupěti naslouchá přednášce na téma „liberální bělošský pocit viny“.
Body navíc si pak autoři připisují za nádherně nekorektní rozbor rasismu, za milé odkazy k vlastní branži včetně hry na herce předčítající ze scénáře či za důmyslnou shakespearovskou citaci libry masa z Kupce benátského.
Jako malí kluci
Ovšem hlavní dějová linka zůstává založena na obvyklém mechanismu gangsterek, tedy na skutečnosti, že i v sebedokonalejším plánu se může něco zvrtnout a poté už se katastrofy neřízeně sypou.
Pobavený odstup, neosobní tónina a pečlivá stylizace; to jsou zdroje oddechové legrácky, která se do druhého dne vykouří z hlavy. Předtím ji však pročistí způsobem, který poctivě odevzdá vše, co se od něj očekává, jak příslušnému žánru, tak jeho fanouškům. Zvláště když i hvězdná galerka dává najevo, že se herci museli bavit jako malí kluci.