Postačí nám jen Husitská trilogie v komiksu?
Na jevišti se uvnitř nafukovací průhledné polokoule postupně odehrají tři dramatické skony. Jan Hus mizí v kouři, zakrvácený Jan Žižka padá ze svého stolce, Jan Roháč pak mizí ve tmě, zatímco stěny stanu pomalu splaskávají.
„Cesta od filozofického sporu přes politiku až k bratrovražedné válce.“Teprve s otevřením programu k nejnovější premiéře pražského divadla Komedie se zdá divákovi jasnější, proč se zde vlastně inscenuje sto let stará Husitská trilogie. Tvůrci v čele s režisérem Lukášem Brutovským dále upozorňují, že jim nejde o Jiráskovu Husitskou trilogii, ale o „Husitskou trilogii podle Jiráska“. Ať už to znamená cokoli, není z toho nadále zřejmé, co bylo vlastně smyslem večera.
Vedle líhně neodbytných otázek však přináší představení i jasné plusy. Talentovaný režisér Brutovský (vedle brněnské Maryši zaujal i Misantropem ve Švandově divadle) vytvořil celkově zajímavou mozaiku, poměrně vyvážený výtah Jiráskova díla totiž doplnil o další dobové odkazy a motivy. Zajímavou myšlenkou zůstává i ztvárnění všech tří ikonických Janů jednou tváří – Vojtěch Dvořák může během necelých dvou hodin sáhnout do všech koutů svého hereckého rejstříku.
Stan i bublina
Tři nafukovací polokoule (nestačily by dvě?) jsou každopádně efektní pomůcka: herci na ně mohou stříkat krev k ilustraci lítých bojů, dobře v nich vypadají i zmíněné kouřové efekty. Za úvahu stojí myšlenka, že zatímco v jednom ze stanů se odehrávají archeologické práce odborníků, v druhém dlí ústřední trojhrdina jako jejich představa v komiksové bublině.
Dobré jsou i výkony herců: zatímco přesný Dvořák plně zůstává v historické roli, ostatní herci se nebojí zcizování a zlehčování.
Celkově však představení zabývajícímu se Jiráskovým pohledem na husitství chybí jedna podstatná věc. Jiráskova interpretace se zrodila v době nově vznikajícího státu, kdy byla kontroverzní a samozřejmě fascinující část našich dějin stavěna na piedestal. Přímo tak navazovala na dost nekritický Palackého pohled, který v období husitských válek spatřoval vrchol českých dějin. Že se s takovou myšlenkou dá polemizovat, nebylo tajemství už za první republiky. V roce 2020 by si proto diváci zasloužili víc než jen obrázkovou cestu od Betlémské kaple na hrad Sion.