Rozhovor: Hranice jsme zavřít museli
„Uzavření hranice v době migrační krize pro nás bylo jediným možným řešením,“říká maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó k situaci v září 2015.
Je to už čtyři a půl roku od září 2015, kdy maďarská vláda během vrcholu migrační krize zavřela hranice. „Vláda musí mít kontrolu nad tím, kdo vstupuje na území státu. Musí také respektovat přání občanů ohledně toho, s kým chtějí na tomto území žít a s kým ne,“říká maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó.
Byla migrační krize bodem zlomu, který v rámci Evropy změnil image Maďarska?
Naše imigrační politika je nepochybně hlavním důvodem stojícím za stálými politickými útoky na Maďarsko. Migrační krize v rámci Evropské unie zcela změnila pravidla hry. Byla to zároveň největší výzva, které EU čelila od svého založení. Vzhledem k tomu, jak se mezi jednotlivými státy lišil přístup k ní, proměňoval se také jejich vztah vůči sobě i vůči evropským institucím. A naše imigrační politika jde přímo proti evropskému mainstreamu. Zároveň
tu však máme očekávání Maďarů, která vláda a stát musí respektovat. To pro nás bylo a je na prvním místě.
Znamená to, že i s vědomím toho, co následovalo, by maďarská vláda stejné rozhodnutí učinila znovu?
Rozhodně ano. Cílem bylo znovu získat kontrolu nad naší hranicí. Navíc jde o otázku státní svrchovanosti: o tom, kdo může vstoupit na naše území, rozhoduje maďarská vláda. Pokud bychom se tedy nyní s vědomím vývoje událostí za posledních zhruba pět let mohli vrátit v čase, určitě bychom postupovali stejně jako tehdy. Uzavření hranice pro nás bylo jediným možným řešením.
Proč?
Stát přece nemůže dopustit, aby za pózování do televizních kamer překročilo hranice 400 tisíc lidí, o kterých nic neví a kteří navíc na jeho území přicházejí přes bezpečné země, v nichž se nevede válka. Srbsko je totiž bezpečná země, stejně jako Chorvatsko. Nevidím právní ani humanitární důvod, proč bychom měli tolerovat nelegální překračování hranice ze zemí, v nichž není válka. Samozřejmě pokud bychom sousedili s válečnými oblastmi, byla by to zcela jiná situace. Ale na cestě do Maďarska leží alespoň pět až šest zemí, v nichž vládne mír. Ani mezinárodní právní systém neuznává právo na nelegální překročení hranice mezi dvěma bezpečnými zeměmi jen proto, že se chcete dostat do té páté.
Největší kritika Maďarska přichází z Německa. Jak vidíte současné vztahy mezi oběma zeměmi?
Odrážejí se v nich různé aspekty. Německo je naším největším obchodním partnerem, 27 procent obchodní výměny máme právě s ním. Jde také s odstupem o největšího investora v Maďarsku – podniká tu šest tisíc německých firem, které zaměstnávají přes 300 tisíc lidí. V zemi také rozsáhle reinvestují a podle posledních průzkumů 85 procent z nich má v úmyslu v reinvesticích nadále pokračovat, to je dosud nejvyšší naměřená hodnota. Takže co se týče ekonomiky, spolupracujeme s Německem velmi úzce. Co se týče politiky, ve většině témat se shodneme. V některých konkrétních případech jsou naše názory odlišné, to však považuji za normální. Díváme se na svět z různých úhlů a následkem toho některé jeho aspekty vidíme jinak. Musíme přijmout a pochopit, že rozdílné národy mají rozdílné perspektivy, to není žádná tragédie. Samozřejmě Německo, německé občany a německou kancléřku velmi respektujeme.
Rakousko má pro Maďarsko větší pochopení. Nově zvolený kancléř Sebastian Kurz přijel na první zahraniční cestu do Prahy na setkání premiérů V4. Je to podle vás začátek užší spolupráce těchto zemí?
Spolupráce zemí V4 s Rakouskem byla vždy silná. To je dáno regionálními, racionálními i historickými důvody. A skutečnost, že Sebastian Kurz vyhrál parlamentní volby, tuto spolupráci podle mě ještě posílí. Znám ho, vím, jak přemýšlí, dlouho jsme ve stejnou dobu působili jako ministři zahraničí. Také vím, že oblast střední Evropy je pro něj v zahraniční politice velmi důležitá. Jeho přístup se – snad se ho tím nedotknu – velmi podobá přístupu vašeho i našeho premiéra. Toho musíme využít. Je také vidět, že spolupráce zemí V4 je v současnosti úspěšnější než kdy dřív, máme nejsilnější alianci v rámci Evropské unie. Podívejme se například na ekonomický růst: střední Evropa oproti jiným regionům velmi posiluje. Toho bychom bez vzájemné spolupráce nikdy nedosáhli.
Které dvě země Maďarsko považuje za nejdůležitější partnery v EU?
Nemohu vybrat jen dvě země, musí to být tři. Středem naší pozornosti je jednoznačně skupina V4, tedy Česko, Polsko a Slovensko.
Rakousko by bylo další v pořadí?
Je pro nás velmi důležité, podobně jako Srbsko a další sousední státy. Je samozřejmě těžké sestavovat nějaký žebříček. Rakousko je náš soused, Německo důležitý obchodní partner, v Rumunsku žije milionová maďarská menšina, Srbsko je náš blízký partner v oblasti evropské integrace. Každý stát je pro nás důležitý z určité perspektivy. Ale středobod naší zahraniční politiky představuje Visegrád, a tak s tím počítáme i do budoucna.
Koho považujete za nejbližšího spojence, pokud se podíváte mimo EU?
Srbsko. V minulosti jsme s ním měli špatné vztahy. Ale pokud se dvě sousední země soustředí spíše na budoucnost, než aby se neustále vracely k minulosti, mohou problémy překonat. Srbsko je náš nejbližší partner mimo Unii a pomáháme mu, aby se do ní integrovalo co nejdříve.
A kromě Srbska?
V mezinárodním měřítku má úspěch stále více lídrů, kteří k politice přistupují na základě zdravého rozumu. Když se podíváte na Donalda Trumpa, brazilského prezidenta Jaira Bolsonara či indického premiéra Naréndra Modiho, vidíte, že jde o politiky, kteří mají podobný přístup jako my. Důraz kladou na bezpečnost, křesťanské hodnoty, soutěživost. A také říkají otevřeně, že národní zájem je pro ně na prvním místě. Za to by neměli být kritizováni. Na co jiného by se měl lídr zaměřit? A zároveň, vlastenci se spolu mohou snadněji dohodnout, pokud mají respekt k druhým, k hodnotám a přístupům, které reprezentují.
Maďarsko je velmi závislé na Rusku. Jaký je váš vztah k němu?
Na Rusku jsme závislí zejména kvůli dodávkám energie. A často říkám našim západním přátelům, že je to kvůli nim. Kvůli jejich pasivitě. Rakousko-americké konsorcium se dosud nerozhodlo, zda bude těžit zemní plyn u rumunských břehů. Chorvatsko ještě nedokončilo svůj terminál na zkapalněný plyn (LNG). Stále tu není severo-jižní plynové propojení ve střední Evropě. Nekupujeme téměř sto procent zemního plynu z Ruska jen tak pro zábavu. Ale proto, že nemáme jinou možnost.
Je správné tuhle závislost ještě prohlubovat tím, že postavíte nové jaderné bloky elektrárny Paks 2 na ruské technologii a za ruské peníze?
Argumentů, proč pracovat na nových blocích společně s Rusy, je řada. Stavějí se na místě, kde stojí současná elektrárna, která je také postavena na ruské technologii. Nechtěli jsme experimentovat a mít vedle sebe dvě odlišné technologie. Rusové také přišli s dobrou nabídkou. Postaví to na klíč, ale elektrárna bude ze sta procent vlastněna a provozována maďarským státem. Osmdesát procent nákladů kryje mezivládní půjčka. Ale není to jen ruský projekt. Samotné jádro sice postaví Rosatom, ale všechny turbíny dodá General Electric, další součástky Siemens a Framatome. Takže můžeme mluvit jako o rusko-americko-německo-francouzském společném projektu.
Výstavba nových bloků ještě nezačala, ale první splátku byste měli do Ruska poslat už v roce 2026.
O tom s ruskou stranou jednáme. Už jsme se dohodli na dodatku smlouvy o výstavbě, podobně bychom chtěli upravit i finanční kontrakt. Chceme, aby se splátky rozběhly až ve chvíli, kdy bude zahájen komerční provoz elektrárny.
A kdy by to mělo být? Už dnes jste proti původnímu plánu nabrali zpoždění.
Počítáme se zprovozněním elektrárny v roce 2030. Začátek stavby se opozdil kvůli procedurám v Evropské komisi či kvůli vyjednávání s Ruskem. Ale loni v říjnu byl schválen základní design elektrárny. Další důležitý krok by měl nastat v červnu, kdy má být jadernému dohledu předána žádost o hlavní povolení. Je to dokument, který má tři sta tisíc stran. Agentura bude mít na rozhodnutí dvanáct plus tři měsíce. Konečné povolení by tedy mělo být k dispozici nejpozději na začátku podzimu 2021. Ale už nyní se provádějí pozemní práce, stavějí se některé servisní budovy.
Spojenci jako Rakousko či Německo se k jaderné energii nestavějí příliš vstřícně. Nezkomplikuje to výstavbu?
Ale to na nás nemá vliv. Rozumíme jejich postoji, ale nijak nás to při výstavbě neovlivňuje.
Z Evropského zeleného údělu plyne, že jaderná energie je jen přechodný zdroj. Z pohledu Unie to není čistý zdroj. Co to znamená?
Nesouhlasíme s tím. Bez jaderné energie nejsou klimatické cíle do roku 2050 v Evropské unii dosažitelné. Tím jsme si absolutně jistí. Jaderná energie je čistý, bezpečný způsob výroby energie. A naše současná investice umožní, že Maďarsko bude ve 30. letech mít 90 procent elektřiny uhlíkově neutrální. Vedle jádra se nyní hodně soustředíme i na solární energii. Obojí považujeme za klíč k dosažení klimatických cílů.
Jak politiky a úředníky v Bruselu přesvědčit, že má jádro potenciál?
Nemůžeme popřít, že jsou v Evropě dva tábory. Jedni tvrdí, že má jádro smysl, že by neměly být žádné dvojí standardy. Druzí jádro nechtějí. Ale my jsme dostali zelenou od Evropské komise. Řekla, že financování je v souladu s evropskými pravidly hospodářské soutěže. A Euratom považuje investici v souladu s mezinárodními bezpečnostními regulacemi. V Evropě to máme schválené. Je tu jen soudní spor, který spustilo Rakousko proti komisi, ale mnoho zemí včetně Česka intervenovalo na podporu komise.