Satoranského klub: Volíme klid
Chicago má trable, ale hráče neměnilo. Vedení Bulls dál věří.
Situace je bezesporu vážná, nikoli však zoufalá. A oblasti, do nichž nyní basketbalové slunce nezavítá, by se už brzy mohly prosvětlit. Taková je víra šéfů Chicago Bulls. A to pro jediného Čecha v NBA značí zprávu, která by obvykle za zprávu nestála: Nic se neděje.
Tomáš Satoranský se navzdory problémům s kotníkem vrátil do sestavy slavného klubu, proti New Orleans stihl za 23 minut na hřišti devět bodů. Stále je tak s průměrem 10,1 bodu na utkání na dvojciferné hodnotě a s průměrem 5,3 nahrávky na zápas zůstává nejlepším asistentem v kádru Bulls.
Jenže na co jsou osobní statistiky, když to nejde – Chicago padlo už počtvrté za sebou. „Dostali jsme na zadek,“řekl hvězdný Zach LaVine.
Zároveň se však Větrným městem neprohnalo žádné tornádo změn. NBA má za sebou uzávěrku přestupů a bossové Bulls zůstali v takřka zenové netečnosti.
„Nechtěli jsme prodávat za každou cenu,“řekl novinářům viceprezident John Paxson. „Pořád totiž ještě nevíme, co vlastně v kádru máme. Potřebujeme to vidět.“
Ach, ta zranění
Paxson ohledně možných trejdů, které ještě únor 2020 nepřinesl, hovořil o jiných hráčích než o pražském rodákovi. O skvělém smečaři LaVinem, o finském střelci Laurim Markkanenovi, o Wendellu Carterovi Jr. či Cobym Whiteovi nebo Thaddeusi Youngovi.
„Čekáme, že Lauri, Wendell a Otto (Porter) budou na konci měsíce po zraněních zpět na palubovkách. Takže je můžeme nechat něco odehrát spolu a zjistit, na čem doopravdy jsme,“dodal člen chicagského vedení.
Jak připomíná web NBC Sports: Bulls za sebou mají 53 zápasů a předpokládaná základní pětka ve složení Satoranský, LaVine, Porter, Markkanen a Carter společně absolvovala pouhých devět duelů, navíc s bídnou bilancí 3-6. Zdravotní stav je mdlý. Porter, loňská posila ze Satoranského bývalého klubu z Washingtonu, je dlouhodobým marodem, Markkanen si poranil pánev, ze hry je kvůli kolenním vazům i defenzivní specialista Kris Dunn.
Zároveň Chicago stále ztrácí na poslední postupovou příčku ve Východní konferenci pouhá tři vítězství. Proto je na revoluci pořád čas.
Hvězdy rozhodují, to víme
Satoranský, který v létě dostal tříletý kontrakt na 30 milionů dolarů, zatím nevynechal ani zápas. Odvádí většinou solidní práci. Nezáří, ale rozhodně to není žádný průšvih; víceméně hraje to, co se od něj jakožto od zkušenějšího a týmového basketbalisty čekalo.
Problém klubu proslaveného érou Michaela Jordana je jinde. Jde o částečně teoretické téma, které pak prakticky nasvěcují výsledky: zda je kádr dostatečně slibný, aby se do pár let Bulls proměnili v pravidelného účastníka play off, ideálně s vyhlídkami na pokročilejší kola.
V centru debat je rozvoj LaVineho a Markkanena, to oni mají – třeba za vydatné Satoranského asistence – tým táhnout bodově.
„Zach prožívá skvělou sezonu. Tak už to v našem byznysu chodí: abyste vítězili, potřebujete hvězdy,“soudí Paxson. Naopak Fin Markkanen svůj status hvězdy poněkud pošramocuje: „Pro nás je ale dál klíčovou postavou. Naším úkolem je pomoci mu stát se ještě lepším basketbalistou. Až se uzdraví, budeme mít tu možnost.“
Satoranský, druhý nejlepší sportovec Česka za rok 2019, má ve vyhlídkách Bulls roli důležitou, nikoli klíčovou. Smlouvu podepisoval s tím, že Chicago pomůže dotáhnout do vyřazovací fáze NBA – šanci neztratil a jistě tomu dál věří. Tak jako vedení Bulls. Aspoň tedy prozatím.
Na zápasy jezdil do Fehérváru nebo Bolzana. Z přehlížené EBEL ale Libor Šulák vystřelil až do NHL. Jenže kromě pohádkového vzestupu poznal i strmý sešup. „V Americe je veliká konkurence a já chtěl hrát,“poví. „Ale možná jsem tam mohl vydržet.“
Zatímco Filip Hronek, s nímž počátkem minulé sezony nastupoval v obraně Detroitu, v noci na včerejšek odehrál proti Buffalu přes 28 minut, on nezůstal ani na farmě Red Wings. Šulák vyměnil AHL za KHL, ale ani tam se neuchytil.
Až listopadový přesun do Finska ukončil jeho kočování a teď si vlasatý bek libuje: „Konečně jsem se zase dostal do toho, co jsem hrál dřív.“V prosinci ho ve finské lize vyhlásili hráčem měsíce, ve 22 duelech za klub KooKoo nastřádal 13 (5+8) bodů a po dvou letech se vrátil do reprezentace, která je na Švédských hrách.
„Už jsme se o Libora zajímali dřív, ale povahou a výkony nás tolik nepřesvědčil,“přibližuje trenér Miloš Říha. „Teď víme, že se to malinko změnilo.“
Šulák je větroplach. Povahovou i počínáním na ledě. A vlastně to předvedl i ve čtvrtečním duelu proti Švédům (1:2). Jednoduše se nezbavoval puků, energicky bruslil a jako jeden z mála českých beků ho naopak dokázal vyvézt. V závěru mu ale rozhodčí odpískali dva fauly, čímž národní tým znatelně zbrzdil.
Pohyblivého, ale zároveň urostlého (189 centimetrů) zadáka si před třemi lety všiml skaut Detroitu Jiří Fischer. Přitom prvoligový Chomutov, znojemská štace v EBEL a jedna zdařilá sezona v Lahti nejsou
zrovna nejzářivější doporučení pro NHL.
V ní ale Šulák zvládl šest startů, fyzicky i bruslařsky stíhal. S taktikou a bráněním to bylo horší a zbytek minulého ročníku se školil na farmě v Grand Rapids. „Ale neměl jsem tam pozici, kterou bych chtěl,“poznamenává Šulák. Tápal i po letním přestupu do Čerepovce. Bilance 1+1 v 19 zápasech KHL a hrozivých -10 ve statistice +/- pro ofenzivního beka nevypadají jako dobrá vizitka. „Rusku nezavírám dveře, ale bylo to těžké. Neměli jsme extra tým, takže jsme sázeli jen na bojovnost,“líčí Šulák. K tomu ho tížila zranění – otřes mozku, zlomený nos a natažené vazy v kotníku.
Až ve Finsku pookřál, s KooKoo se vyšvihl mezi špičku tamní soutěže. Zabydlel se i v městě Kouvula, kde skromný klub sídlí. Hraje s Maďarem, Švédem, Nory nebo Američany a jako cizinec by s nimi držel partu i mimo zimák, ale po tréninku spěchá domů.
I v tom je svůj.
Bude mu šestadvacet let a má dva synky. Brzy čtyřletého Libora a novorozence Erika. „Teď už musím trochu přemýšlet, aby rodina měla zázemí,“ví Šulák.
Jeho kariéra připomíná sinusoidu, jejíž křivka se opět otáčí směrem nahoru. Potvrdit by to mohla účast na květnovém MS ve Švýcarsku. Proč by ne? Obrana je post, kde dlouhodobě reprezentace hledá nebojácné borce.
Nebo se ještě jednou pokusí prorazit v zámoří? „Stárnu a příliv mladých hráčů je veliký. Musel bych ohromně vystřelit, abych si o angažmá řekl,“dumá Šulák. „Ale stát se může všechno.“
On o tom ví dost.