Stivínová v roli Štěpničkové
Každý příběh herečky potřebuje jednu klíčovou podmínku: neméně silnou hereckou osobnost v hlavní roli. A to snímek Past, který ČT uvede v neděli a v němž Jiřinu Štěpničkovou ztvárnila Zuzana Stivínová, splňuje vrchovatě.
Dokonce natolik, že představitelka hvězdy, jíž StB za pokus o emigraci vzala syna, kariéru a deset let života, vyvádí z pasti samu koncepci díla, balancujícího mezi hraným dokumentem a uměleckou fikcí.
Lenin mi oči nezarosí
Režisér Viktor Polesný vyšel ve scénáři z předlohy dokumentaristky Šárky Maixnerové, rovněž podtitulky uvádějící datum a místo děje vzbuzují dojem rekonstrukce, jména skutečných aktérů případu včetně kolegů Štěpničkové však byla změněna. Je pochopitelné, že tvůrci nechtěli vynášet adresně zjednodušené soudy nad postoji v éře 50. let, ale odvádějí tak pozornost k pátrání po reálném pozadí. Dejme tomu v dobové inscenaci Jana Roháče převezme po zatčení Štěpničkové její roli císařovny okatě slabší náhradnice – a divák odběhne k internetu, aby vyhledal, že tehdy zaskočila Vlasta Chramostová.
Divadlo Čs. armády, jak se nynější scéna na pražských Vinohradech tehdy jmenovala, zkratkovitě „soudruhuje“na zkouškách i schůzích, zatímco Štěpničková ironizuje, že „mně Lenin oči nezarosí“. Nicméně následný pokus o útěk s hysterickou hádkou „paniček“už nastolí ryze filmařské vyprávěčství, jehož účinnost násobí přítomnost dětí ve štvanici. Tehdy čtyřletého Jiřího Štěpničku zosobňuje Adam Vojtek tak jímavě, až se člověk málem bojí, jak z něj tvůrci tolik emocí dostali. Postavy policistů totiž s chlapcem zacházejí vskutku nevybíravě, což vyostří i jinak spornou scénu, kdy jim má ukázat bydliště své tety – jako by tajní neznali její adresu.
Zrádný návrat
Ohrožení se sice vytváří spíše slovy než náladami – „Někde pod okny tu stojí auto a v něm dva chlapi“, umělecký svět zase doplácí na příliš postav. Stihne se z nich vyčlenit jen pár tváří stravovaných dilematy, zda musí opravdu přečíst nahlas článek Rudého práva žádající v kauze Slánský „Psovi psí smrt“či nést k soudu se Štěpničkovou potupnou rezoluci „jako zástupce mladých“.
Při procesu zdržuje manýra zpomalovaných nástupů svědků a uhýbavých pohledů, doslovností trpí návrat syna do matčiny divadelní šatny nebo symbol provinilého studu v kostýmu šaška s rolničkami.
Nicméně Past má obrovské štěstí, že kdykoli je před kamerou Stivínová, udržuje vlastním výrazem v rovině střízlivosti i své partnery v čele s Igorem Orozovičem v roli vyšetřovatele. Bez patosu herečka deklamuje dokonce za mřížemi, avšak vrcholná chvíle Stivínové přijde až ve finále, kdy Štěpničková poprvé po letech zase filmuje a stěžuje si: „Proč je kamera tak daleko?“Zcela přesně vystihuje zrádnost návratů po nucené pauze: profese se změnila, žádá se „civil“a bývalá diva ztrácí jistotu. Parádní kreace.
Past