Děti nemají výběr. Brzy začnou s jedním sportem
PRAHA Jeden ze zakladatelů projektu Trenéři ve škole, Antonín Barák, patří mezi přední odborníky na výchovu fotbalových talentů a dlouhou dobu působil i jako hlavní trenér české reprezentace do 15 let. Trénoval mnoho dětí, na kterých si začal všímat změn, souvisejících nejen s moderním životním stylem, ale i s ambiciózností rodičů. Ti nutí své potomky příliš brzy do jednoho sportu, čímž jim neumožní, aby si sami vybrali.
Jak vznikl nápad, že by na základní školy mohli chodit učit sportovní trenéři?
My už léta zjišťujeme s trenéry napříč všemi sporty a lidmi, které zajímá pedagogika, že jsou dnes děti velmi brzy specializované. To znamená, že vidíme, že už ve čtyřech nebo pěti letech za ně rodiče rozhodnou a dají je na fotbal, na hokej nebo na jiný sport. Dochází tak k tomu, že děti víceméně dělají pouze jeden sport od velmi útlého věku. Všímáme si také, že pak často v pubertě velké procento z těchto dětí s tím sportem končí.
Protože to je období, kdy se dítě začne rozhlížet více kolem sebe a zjišťuje, zda ho ten sport vlastně baví. Proto nás napadlo, že bychom mohli pomoci učitelům tělesné výchovy na prvním stupni základních škol. O nich podle čísel ministerstva školství víme, že jich až 64 procent nemá specializaci na tělocvik. A že bychom jim mohli pomoci přímo v pevných hodinách tělovýchovy, aby si děti v prvních a druhých třídách mohly vyzkoušet více sportů a rozhodly se, co by je mohlo bavit.
Všímáte si, že třeba školáky ty sporty, které jim přibližujete, natolik zaujaly, že se přihlásí i na jejich kroužky?
Ano. Děti nám říkají, že začaly chodit třeba na ragby, basket nebo na florbal. Snažíme se v nich ale probudit i to, že sport je otevřený po všech stránkách a že mohou sportovat kdykoliv a kdekoli. Třeba jít za barák, do parku, skákat panáka nebo přes švihadlo, dělat to, co jim chybí. (aš)