Bronzová štafetová euforie
Kdo by to čekal? Trápili se v sezoně, nebyli favority. A přece: Češi oslavují třetí místo.
Po tříletém čekání je český biatlon na světovém šampionátu opět medailový. Ze sezony, která zpočátku byla nadějná, ale pak protrápená, se v italské Anterselvě zrodil bronz ze smíšené štafety a vyvolal v českém táboře čirou euforii.
Eva Kristejn Puskarčíková, Markéta Davidová, Ondřej Moravec, Michal Krčmář.
Kvarteto z různých generací, od 23leté Davidové až po 35letého Moravce, se o ni zasloužilo.
Nepatřili na papíře mezi favority. Odhady je řadily mezi 6. a 8. místo. Ale když za zlatými Nory a stříbrnými Italy projížděli cílem, hlasatel je velebil: „Úžasná práce Čechů.“
Zajeli závod, kdy se jim konečně všechno sešlo a vydali ze sebe maximum momentálně možného.
O den dříve, po středečním odpoledním tréninku, Moravec na stadionu vtipkoval: „Pokud ve štafetě zastřílíme za 0+2, mohou se dít velké věci.“
Téhož dne si Puskarčíková posteskla, že stále nedostala Ruskám odebranou olympijskou medaili za ženskou štafetu v Soči 2014 a že si nejspíš bude muset vyjet nějakou jinou.
Načež v pátek ráno šéf svazu Jiří Hamza v rozhovoru pro Českou televizi pronesl: „První šestka bude úspěchem, ale my myslíme výš.“
A realita? Češi za celý závod skutečně jen dvakrát dobíjeli, stali se suverénně nejlepšími střelci v závodě, kdy na střelnici hořely ambice Francouzů, Rusů či Švédů.
Puskarčíková si opravdu kráčela pro svoji vysněnou medaili.
A Hamza se smál: „Teď se můžeme sbalit a jet domů, protože tu už máme splněno.“
Každý z bronzového kvarteta napsal v této sezoně vlastní komplikovaný příběh. Po vyhlášení vítězů se jedním slovem snažili vyjádřit aktuální pocity.
„Fantazie.“(Puskarčíková) „Boží.“(Davidová) „Neskutečné.“(Moravec) „Neuvěřitelné.“(Krčmář) „Možná jsem doufal v medaili jen v nějakém snu,“přiznal Moravec. „Na začátku sezony jsem si po tolika zdravotních problémech nic takového ani neuměl představit.“
Teď prostě musím dát nulu
Hned první úsek Kristejn Puskarčíkové byl klíčem. Po delší lednové nemoci se obávala, že ještě nemá prosincovou formu. Nejelo se jí ideálně. „Ale lyže mě podržely,“chválila. Předávala pátá, jen 13 sekund od prvního místa. „To vůbec nebylo špatné. Eva ze sebe vyždímala všechno,“chválil sportovní ředitel Ondřej Rybář.
„Střílela jsem uzavřená do vlastního tunelu,“libovala si.
„Zato já moc ne,“doznala Davidová. „Byla jsem nemehlo při manipulaci se zbraní, stresovala jsem se na střelnici, příprava mi dlouho trvala. Tak jsem si řekla: Teď prostě musíš dát nulu.“Dala dvě, vleže i vestoje. Navrch přidala excelentní běžecký výkon. „Viděla jsem před sebou Dorotu Wiererovou, ta byla můj hnací motor. Ve štafetě si hrábnete víc, než když jedete jen za sebe,“popisovala. V posledním kole dostihla a předjela druhou ženu Světového poháru a vyslala Moravce na trať na skvělé druhé pozici za vedoucími Nory.
Rutinér týmu zapomněl na sérii pochybností z úvodu sezony. „Jakmile jsem odstřílel ležku, řekl jsem si: O. K., dneska to dám. Na stojce jsem ani nebyl nervózní.“
Na trati se mu mírně vzdalovali Tarjei Bö a domácí Hofer, zato terče zasahoval rychle a neomylně, jako automat. „Tutovky,“nadšeně chválil rány kouč Jiří Holubec.
Krčmáře vyslal do posledního kola na třetí příčce, s náskokem 28 sekund na čtvrtou Ukrajinu.
Když nohy tuhnou i v buňce
Český finišman vyčistil ležku, držel medailový post, jenže zezadu se kvapem blížil Ukrajinec Pidručnyj.
„Ty vole, Pidručnyj letí, tohle nevypadá dobře,“obával se Hamza. Rybář ho musel uklidňovat: „Bimbo (Krčmář) ví, co má jet.“Závěrečná stojka rozhodovala. Davidová s Puskarčíkovou se skrývaly v buňce, aby neprochladly, a na počítači si tu naladily datové centrum ukazující sestřelené terče rychleji než televizní přenos. „Tuhnou mi nohy, jen když se na to dívám,“glosovala Puskarčíková.
Moravec stál s fyzioterapeutem Romanem Karpíškem u cíle a vykládal: „Já jsem víc ve stresu, než kdybych tam střílel sám.“
Hra nervů v tu chvíli kulminovala. Krčmář si zkušeně prodýchl poslední ránu, zvládl položku s jediným dobitím, naopak Ukrajinec vyšťavený z předchozí naháněné zkolaboval a šel na trestné kolo.
Moravec vzápětí utíkal podél trati a řval: „Jeď, jeď!“Krčmář napálil poslední
kolo, ale najednou ucítil: Trochu mi docházejí síly. Nabádal se: Uklidni se, ještě to musíš dojet celé.
Americký kouč přišel k Rybářovi a chtěl mu gratulovat, ten odmítal: „Ne, ještě ne.“Hleděl na mezičasy a do vysílačky hlásil: „Pozor, Němec je 25 sekund za Bimbem.“
Z trati ho uklidňoval trenér mužů Zdeněk Vítek: „To je daleko. Bimbo jel kolem mě v pohodě.“
Po posledním kopci se Krčmář poprvé ohlédl a uviděl: za ním nikdo. Zbývalo pouze ohlídat si závěrečný sjezd, aby nespadl.
„Užíval jsem si to,“vyprávěl.
Bylo dobojováno. „Ani nevěřím, že se to opravdu stalo. Jsem moc šťastná,“líčila Markéta Davidová.
Ondřej Moravec se právě s devátou medailí z vrcholných akcí (ZOH, MS) odpoutal v historickém žebříčku od osmimedailové Gabriely Koukalové. „Prožívat tu radost kolektivně je vždycky víc,“ujistil.
Samozřejmě to neznamená, že letošní problémy a generační krize českého biatlonu jsou vyřešeny. Ale ta medaile je impulz. Do dalších let i do dalších deseti dní tohoto šampionátu.
Rozhodně se teď neuspokojí, že mají v Anterselvě splněno.
„Ještě si tu zkusíme dobře zazávodit,“prohodila Davidová. Už dnes, ve sprintu žen. „I když dát si hned po takhle vypjaté štafetě sprint, to jsme si pěkně zavařily, co?“smála se Puskarčíková.