Finišman Krčmář: Líp už to začít nemohlo

Nejprve namířil prstem na českou vlajku na své čepici. Pak obě ruce natáhl dopředu, aby ukázal na své týmové kolegy – Evu Kristejn Puskarčíkovou, Markétu Davidovou a Ondřeje Moravce. Právě jejich dílo Michal Krčmář, finišman české smíšené štafety, dokonal.

Lépe už pro vás světový šampionát začít nemohl.

Asi ne, je to krásné. Šampionát bude ještě dlouhý, ale v tuhle chvíli je to super, každému z nás takový výsledek pomůže.

Vaše týmové kolegyně v medaili uvěřily, až když jste odstřílel položku vstoje. Kdy jste uvěřil vy?

Právě když jsem odjížděl ze stojky a viděl jsem na obrazovce, že Dmytro Pidručnyj jde na trestné kolo a Benedikt Doll ještě dobíjí. V tu chvíli jsem věděl, že pokud nespadnu, dopadne to.

Předtím jste dlouho čekal na svůj poslední úsek. Kde jste průběh závodu sledoval?

Na první dvě střelby jsem koukal na mobilu, pak jsem se šel rozjíždět. Tady je to rozjížděcí kolo daleko, proto jsem vůbec nevěděl, jak se závod vyvíjí, jen jsem se soustředil na to, abych byl připravený.

Možná i to vám pomohlo?

Určitě. Počítal jsem s oběma variantami a bylo mi jedno, jestli budeme osmí, nebo třetí. Když jsem pak viděl, že Ondra jede na třetím místě, byl jsem příjemně překvapený. Ale jednoduché to nebylo.

Hlavně pro vaši psychiku.

Pro mě to bylo poprvé, co jsem ve štafetě střílel o medaili, tyhle pocity jsem zatím zažil jen v individuálních závodech, což je opravdu něco jiného. Teď jsem měl zodpovědnost za celý tým, byl jsem šíleně nervózní, stres byl fakt velký.

Ale na střelnici to vidět nebylo.

Spíš se to projevilo na trati, kde jsem byl dost zatažený a nemohl moc jet. Na střelnici ze mě všechno spadlo, tam vše fungovalo. Řekl jsem si: Celou dobu chceš závodit o medaile, teď to tady máš, tak se ukaž.

A ukázal jste se. Ohlédl jste se někdy na Ukrajince Pidručného?

Jednou mě před stojkou napadlo, že se ohlídnu, jak daleko je. Ale hned jsem si řekl NE, tebe zajímáš jen ty sám a vůbec ne ti za tebou.

Jste známý tím, že týmové závody hodně emotivně prožíváte. Co s vámi první velká týmová medaile kariéry teď dělá?

Vždy jsem tvrdil, jak moc mě baví týmové závody. Prožitek ve štafetě je mnohem hezčí. Když jsem přišel do chlapů, měl jsem tajné přání stoupnout si s Ondrou (Moravcem), Bouškem (Michalem Šlesingrem) a Jardou (Soukupem) na stupně vítězů. Z 33 procent se mi to povedlo. — Matěj Tomíček, Anterselva