Kruté etické dilema: koho léčit, koho ne?

V oblastech, kde kolabuje zdravotnický systém a nedostává se potřebných přístrojů (nyní hlavně v Lombardii), staví koronavirus lékaře před obtížná rozhodnutí, komu dát v léčbě přednost.

MILÁN Na lůžkách v provizorní stanové nemocnici XY bojují s koronavirem tři pacienti: třináctiletý chlapec, 26letá matka a 80letý dědeček. Všichni mají těžký průběh nemoci, obtížně se jim dýchá a akutně potřebují plicní ventilaci. Přístroj však zbývá už jenom jeden. Kdo ho dostane?

Takto krutá etická dilemata museli zdravotníci řešit snad jen ve velkých válečných konfliktech. Teď je před ně znovu staví doba koronaviru.

Nevyhnuli se jim lékaři v čínském Wu-chanu v době, kdy tam krize vrcholila, a nyní jim čelí zejména jejich přetížení italští kolegové v Lombardii. A není vyloučeno, že brzy se s nimi setkají i jinde. Lékařům není co závidět, pochopitelně. Pacient, na něhož se řádná péče nedostane, protože prostě není, velmi pravděpodobně zemře.

„Musíme se rozhodnout, rychle rozhodnout, kdo zemře a koho budeme udržovat naživu,“uvedl jeden italský lékař v časopise New England Journal of Medicine.

Přidělovat lůžka intenzivní péče podle dosud platné zásady „kdo dřív přijde, je dřív na řadě“za tak dramatických okolností, kdy zdravotnický systém pod náporem množství nemocných kolabuje, už příliš nejde. Má tedy doktor jednoho pacienta s nepříliš dobrou prognózou odpojit od ventilátoru a dát ho jinému s větší nadějí?

Lékaři si nechtějí takto hrát „na bohy“a žádají nadřízené úřady o instrukce či alespoň o doporučení, jež by jim nelehká dilemata usnadnila. „Aby nestáli sami před tak složitou etickou volbou,“uvedl pro server Politico anesteziolog Luigi Riccioni, šéf etického výboru Siiarti.

Poptávka po lůžkách a plicních ventilátorech převyšuje v řadě nemocnic nabídku. Zdravotníci naznačují, že v takové situaci upřednostňují mladší pacienty, kteří mají větší naději na přežití.

„Nechceme nikoho diskriminovat, ale jsme si vědomi toho, že tělo extrémně křehkých pacientů není schopno léčbu tak dobře zvládat,“uvedl Riccioni.

„Pokud je člověku mezi 80 a 95 roky a došlo u něho k závažnému respiračnímu selhání, je pravděpodobné, že nevydrží,“nastínil chirurg Daniele Macchini z Bergama na svém Facebooku směr, jímž se uvažování lékařů při nedostatku přístrojů ubírá. „Je to doslova válka, která zuří bez přestávky ve dne v noci,“dodal Macchini.

Virus mezitím dál sílí a s tím rostou obavy, že podobně tvrdá rozhodnutí budou co nevidět muset dělat lékaři i jinde. Však už se také mnozí v duchu ptají: „Co udělám, když...?“