Velká hra prezidenta Putina

Pád cen ropy není dobrou zprávou pro Vladimira Putina, který rozehrál velkou hru o setrvání na postu prezidenta. Na druhou stranu Rusko má i tak dost peněz, aby pokrylo výdaje, kterými si chce vládce Kremlu koupit souhlas voličů.

Ropný otřes, který začal ruským odmítnutím prodloužit omezení těžby suroviny a následným saúdskoarabským odvetným zvýšením její těžby, způsobil nejednomu představiteli státu bolesti hlavy. Nejinak i ruským představitelům v čele s prezidentem Vladimirem Putinem. Ten navíc v půlce ledna inicioval změnu ústavy, která má řešit „problém 2024“, tedy možnost, že by zůstal dále u moci, což její současné znění nedovoluje. Takže se mu pád ceny ropy moc nehodí.

Ruský premiér Michail Mišustin proto už svolal představitele ekonomického bloku vlády k řešení stability země, a to i v kontextu koronavirové epidemie. Ministr financí Anton Siluanov potvrdil, že Rusko je schopno i přes výše zmíněné financovat výdaje obsažené v poselství prezidenta Federálnímu shromáždění, národní projekty či zajistit makroekonomickou stabilitu. Ministr energetiky Alexandr Novak garantoval, že ruský ropný průmysl je schopen přežít prakticky při jakýchkoli cenách.

Na jednu stranu se jedná o povinné uklidnění, na druhou stranu lze předpokládat, že i v případě dlouhodobé krize bude Rusko

schopno svoje projekty nejen sociální financovat. Co reálně přinesou a jestli jen nepřispějí k inflaci, je jiná otázka. Jisté je, že budou mít naprostou prioritu, protože i přes specifika ruských voleb Kreml chce pro změny ústavy dostatečnou podporu v celostátním referendu.

Přihrávka od kosmonautky

Rusko si oproti Venezuele i dalším ropným velmocem počínalo velmi konzervativně a rozumně. Má poměrně vysoké devizové rezervy (cca 570 miliard dolarů). Pro pokrytí výpadku příjmů z prodeje ropy při cenách nižších, než je cena prahová, tedy cca 42,6 dolarů za barel ropy Urals, je v rámci těchto rezerv vytvořen Fond národního bohatství ve výši cca 125 miliard dolarů. Nelze zapomenout ani na to, že sociální výdaje budou realizovány v rublech, zatímco příjmy jsou zhusta dolarové. Pád rublu tak přímo působí proti pádu cen ropy.

Jiné oblasti ekonomiky však nemusí dopadnout stejně, třeba turismus či maloobchod. Téměř jistě dojde k růstu cen, který je pro velkou část Rusů největším problémem. Už i automobilka AvtoVAZ oznámila, že bude muset v důsledku používání součástek z dovozu přehodnotit cenovou politiku.

Proč je jistota, že bude možné splnit veškeré sociální sliby, pro Kreml tak důležitá, ukázalo nedávné jednání ruské státní Dumy. Neprojednávalo se nic jiného než změny ústavy. Valentina Těreškovová, bývalá kosmonautka, navrhla vynulování počtu prezidentských mandátů u stávajícího prezidenta. V praxi by tak mohl Putin zůstat u moci ještě další dvě volební období (o možnosti, že by prohrál volby, asi nikdo reálně neuvažuje). Putin už vyjádřil předběžný souhlas, zatímco s jiným návrhem na rozpuštění Dumy a vypsání předčasných voleb nesouhlasil. O „samostatnosti“Dumy svědčí fakt, že poslanci hlasovali bez výhrad (to, že se část z nich zdržela hlasování, byla spíše formalita) tak, jak Putin řekl. A podobně i Rada Federace.

Návrh naráží jen na jednu drobnost – až doposud byly úpravy ústavy vydávány za změny té stávající. A v ní je jasně napsané, že není možné být zvolen více než dvakrát po sobě. Vynulování prezidentem odsloužených období by pak říkalo, že se jedná o novou ústavu. Putin sice podmínil změnu rozhodnutím ústavního soudu, který v analogickém verdiktu v roce 1998 Jelcinovi odmítl podobné vynulování, ale obecně panuje shoda, že ten současný přijme rozhodnutí opačné. Ani zde by změny neměly narazit na vážnější problém.

Ať tak nebo tak, pro „všelidové hlasování“, které má změny posvětit, aniž by je mělo právo zvrátit, je nutné sehnat i podporu voličů. A musí být přesvědčivá. Proto byla do změn zařazena i minimální mzda vyšší nebo rovná životnímu minimu. Další sociální opatření, jako je mateřská podpora už u prvního dítěte, nejsou sice přímo součástí změn ústavy, ale jejich vztah k nim dokazuje už jen to, že si část Rusů myslí, že mezi ně patří.

Kdo, když ne Putin?

Prozatím změny ústavy, alespoň podle sociologického centra Levada, podporuje zhruba čtvrtina respondentů, deset procent je proti. Hraje se o cca čtyřicet procent, kteří sice chtějí přijít, ale zatím nevědí, jak hlasovat, plus dalších dvacet, kteří přijít neplánují. Na ně bude mířena kampaň s cílem přesvědčit je, aby hlasovali – a hlasovali pro novou verzi ústavy.

Nejde ani tak o to, že by Rusové byli přímo proti Putinovi. Ostatně po dvaceti letech, kdy ruský systém fungoval jako podpůrná organizace ruského prezidenta, si většina z nich neumí Rusko pod vedením nikoho jiného představit. Nadšení z Putina už dávno vyprchalo, ale odpovědí i tak je, že prostě nikdo jiný není.

Samozřejmě, není jisté, jak se bude situace na trhu s ropou stejně jako s koronavirem dále vyvíjet. Přesto se neočekává rychlý návrat k předchozím vyšším cenám ropy, pokud nedojde k dohodě hlavních hráčů, tedy Ruska a Saúdské Arábie, a neuklidní se situace okolo koronaviru.

Pro Kreml je důležité hlavně to, aby otřesy byly pod kontrolou před „všelidovým hlasováním“. Jak ukázaly prezidentské volby v roce 2018, po nichž oznámili nepopulární zvýšení věku odchodu do důchodu, po hlasování může v klidu přijít cokoli.

Pro Kreml je důležité, aby otřesy na ropném trhu byly pod kontrolou před „všelidovým hlasováním“.