Čas na „chytrou“karanténu
Oživení by mohlo přijít vcelku rychle, když budeme postupovat důrazně a s rozmyslem
Vlády musejí vysílat firmám signál, že udělají všechno, co je v jejich silách, aby pandemie koronaviru ekonomiku nepoložila. „Má smysl připravit plán, který každého zapojí a vhodně rozdělí břemeno nákladů, jež bude třeba nést,“říká v rozhovoru pro MF DNES ekonom Miroslav Zámečník.
Vláda ohlásila, že na podporu firem a podnikatelů vynaloží bilion korun. Sto miliard má jít na přímou podporu a 900 miliard na záruky. Pomůže to? Udrží to firmy nad vodou?
Když v roce 2012 vrcholila krize kolem Řecka a budoucnost eura byla v ohrožení, vystoupil tehdejší šéf Evropské centrální banky Mario Draghi a prohlásil, že zachrání euro „ať to stojí, co to stojí“. Jsme v podobné situaci a taková ujištění mohou hodně pomoci. Američané tomu ve vojenské strategii říkají „shock and awe“. Jinými slovy, šokovat protivníka nasazením mohutné palebné síly, „velkými čísly“. A myslím, že ten účel to splnilo. Existují různé scénáře, ale nikdo teď nemůže mít spočtené, kolik to bude doopravdy stát. To by bylo předčasné.
Bylo tedy ujištění ze strany české vlády dostatečné?
Aby ty věty byly účinné, musejí vycházet z úst někoho, kdo má dostatečnou kredibilitu a palebnou sílu. Česko přitom do této složité situace vstupuje s celkem dobrými podmínkami. Z pohledu vlády se řadíme k nejméně zadluženým státům v Evropě. Bankovní sektor patří k nejzdravějším. Pro firmy i domácnosti platí, že podíl nesplácených úvěrů je skoro nejnižší v Evropě. V systému je dost peněz, likvidity. Teď je ale ekonomika z velké části na odstávce a bilance jednotlivých sektorů se bude zhoršovat. Proto „poslední“věřitel – stát – musí vyhlásit, že udělá cokoliv, co bude zapotřebí. A to se stalo.
Bude prohlášení fungovat, i když se prodlouží nouzový stav a poroste počet firem v potížích?
Je třeba postupovat koordinovaně, uvnitř státu i na mezinárodní úrovni. A obojí se děje. Uvnitř ekonomiky se může udělat dohoda, že všichni, kdo jsou „cash-rich“, tedy mají dostatek peněz, jako je vláda, banky či velké utility, mohou poskytnout úlevu nebo nějaký odklad těm, kteří se dostávají do problémů s hotovostí. Pokud jde o mezinárodní úroveň, je právě teď správná chvíle pro vydání „solidárních koronabondů“garantovaných společným záručním fondem, jak k tomu vyzývá šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Jsou současné problémy srovnatelné s finanční krizí v letech 2008 a 2009?
Současná krize má jiný charakter, ale i tehdy byl podobně jako nyní narušen mezinárodní obchod. V tom je třeba udělat celoevropsky nějaký krok nebo koordinovanou akci, aby se co nejrychleji restartovaly dodavatelské řetězce. Je třeba udržet exportní financování. Jinak se dělají podobná opatření jako během finanční krize: úlevy ze strany vlády a fiskální expanze. Rozpočtové výdaje se tehdy nekrátily, to nastalo až později a byla to chyba, i když v dobovém kontextu pochopitelná.
Které dodavatelské řetězce jsou nejvíce zasažené?
Hlavně automobilky. Záleží i na tom, jak je řetězec dlouhý a jak je komplexní. Často ani klíčoví hráči uvnitř těch řetězců nevědí, odkud přicházejí nejmenší součástky komplexních produktů.
Vlivné německé instituce, například institut Ifo či Deutsche Bank, počítají letos pro Německo s poklesem HDP o pět procent i více. Jak to vidíte vy?
Řekněme, že vědí, co počítají. A pak se ptejme: Je finanční kredit spolkové vlády dostatečný, aby to pokryl? Je, samozřejmě. Pokud akce bude odpovídat rozsahu potřeb, tak to německý kabinet zvládne. A je kredit české vlády dostatečný? Také. Ten rozsah propadu se dá vstřebat.
Co by minus pět procent v Německu znamenalo pro Česko?
Za finanční krize jsme propadli paradoxně o něco méně. Veřejné finance ale mohou letos vypadat trochu jinak. Naše ekonomika je zhruba dvakrát otevřenější než německá, fiskální multiplikátory, tedy dopad veřejných výdajů, tak mají trochu nižší účinnost. Ale zdůrazňuji, minule jsme to zvládli. Dopad byl sice velký, ale teď je také země fiskálně zdravá a odhodlání se s tím vypořádat nechybí.
Měl by stát začít výrazně investovat? A do čeho?
To je mimo jakoukoliv pochybnost. Jestli se sníží soukromé investice třeba ve stavebnictví, je ideální příležitost zvednout ty ve veřejné sféře. Záleží na tom, jak bude vypadat kapacita a vůle s tím pohnout. Můžeme použít třeba i stav legislativní nouze, abychom zrychlili stavební řízení.
Existují i názory, že by stát měl všem lidem posílat peníze, aby nepřestali utrácet. Uvažuje o tom třeba Donald Trump. Má to smysl?
To jsou ty proslavené „vrtulníkové“
peníze. Ale uvědomte si, že tohle má fiskální dopady a je třeba zvážit, zda za to stojí. Spíše bych pomoc směřoval co možná nejprecizněji na ty postižené, ti ji potřebují.
Odboráři tvrdí, že o práci by mohlo přijít až 450 tisíc lidí. Jak moc je pravděpodobné, že nezaměstnanost tak vyletí?
Moc nechápu, k čemu je dobré malování takových katastrofických scénářů. Nemá význam strašit lidi v čase krize. Smysl má připravit plán, který každého zapojí a vhodně rozdělí břemeno nákladů, jež bude třeba nést. Nápady jsou, ale důležité je provedení, zvládnutí technických detailů. Nikdo nechce mít 450 tisíc lidí bez práce.
Svaz průmyslu třeba přišel s dobrým nápadem „bank práce“. Firmy, kde bude dodavatelský řetězec váznout, budou moci vyslat dočasně své lidi do jiného podniku. Až bude epidemiologický vývoj příznivější, bude třeba vše restartovat, ale k tomu potřebujeme „chytrou karanténu“, ne úplné ochromení. Všimněte si rozsahu dobrovolnické práce. Dobrá zpráva je, že lidé drží při sobě a pomáhají si, což je znak zdravých, odolných a kreativních komunit.
Je současná situace příležitost, jak transformovat ekonomiku?
Ekonomika se nepochybně změní. Některé procesy to zrychlí, protože se ukáže, že tam je budoucnost. Už teď vidíte, že třeba online obchody, které umožňují zásobování i při karanténě, jdou hodně dopředu. Měly nějakou náběhovou křivku a ta nyní hodně zrychlí.
A přestaneme být zemí montoven?
Tady je třeba dát vyváženou odpověď. Na jedné straně je tu globalizace, dlouhé dodavatelské řetězce, až nezdravé míry závislosti, které nejsou vůči krizi odolné. Takže je možné, že se do Evropy vrátí část výroby, která dosud probíhala v Asii. Na strukturu průmyslu to může mít paradoxně opačný dopad, než bychom očekávali. A ani to nemusí vynucovat vláda, půjde o strategii firem, aby měly výrobní zálohy v EU nebo jejím blízkém okolí. Ale zároveň nepochybuji, že to pomůže moderním výrobám. Ostatně snaha ustupovat od montoven směrem k sofistikovanější výrobě je naším domácím úkolem už dlouho.
Bude tedy ekonomika pestřejší, bude zahrnovat víc oborů? Nebudeme se orientovat především na automobilový průmysl?
Když se podíváte na mezinárodní srovnávací žebříčky, uvidíte, že už teď má Česko vysokou míru komplexity. Vyrábí se tu kdeco. Nemáme jen automobilový průmysl, obecně jsme hodně napojení do dodavatelských řetězců. Ale ty se budou
měnit, zřejmě zkracovat a zálohovat, což nemusí být pro Českou republiku nevýhodné. Dívejme se na trendy do budoucnosti, ale ne s obavou. Každá krize je příležitost.
Jde však o to, abychom tu krizi přežili…
My ji přežijeme. Přežijeme ji s vysokým nárůstem dluhu a ten dluh bude z podstatné části veřejný, ale znovu opakuji, že když si srovnáte zadlužení nefinančních korporací s většinou západní Evropy, jsme na mnohem nižších číslech HDP. Totéž platí pro vládu a banky jsou kapitálově velmi dobře vybaveny, financují se doma.
Firmy už začínají propouštět, zatím tedy hlavně agenturní pracovníky. Nebudou firmám pak chybět?
Budou. Ona ta fáze oživení by mohla přijít vcelku rychle, když teď budeme postupovat důrazně a s rozmyslem.
Skutečně si myslíte, že oživení přijde rychle?
Doufám, že to bude ještě letos. Akutní fáze možná bude trvat tři měsíce, ale je třeba co nejdříve restartovat ekonomiku. Tam, kde budou výpadky poptávky, je nutné zapojit veřejné zdroje. Ministerstvo průmyslu přesunulo peníze, které byly ve strukturálních fondech, na účely záručních mechanismů, do garančního rámce, které mohou „pákovat“násobně větší soukromé zdroje. A vždy tady musí být obdoba té Draghiho věty „cokoli je zapotřebí“.
Z Číny přicházejí optimistické zprávy, že zřejmě letos tamní ekonomika poroste. Bude Čína silnější? Potáhne nahoru svět?
Příspěvek Číny ke světové ekonomice kontinuálně narůstá, to není nic nového a letos to potvrdí. Ale když budeme spolupracovat v rámci Evropy, tak se z toho také můžeme dostat relativně rychle. Tohle není chvíle na sólové hráče, ale na týmové a na správné přihrávky.
Pokud se sníží soukromé investice, je ideální příležitost zvednout ty ve veřejné sféře. Záleží na tom, jaká bude vůle s tím pohnout.