Reprezentant Čelůstka vypráví o divokém Turecku
Fotbal v době viru
Zfotbalových reprezentantů zůstal v akci jako poslední. Zatímco spoluhráči z národního týmu vymýšleli, jak vyplnit čas během karantény, Ondřej Čelůstka v tureckém Antalyasporu dál trénoval, v pondělí proti Sivassporu dokonce hrál: před prázdným stadionem.
„A ještě ve čtvrtek ráno jsme se chystali na sobotní zápas s Besiktasem, měli jsme trénink,“popisuje třicetiletý stoper. „Až pak zasedla turecká federace a oznámila, že se soutěž přerušuje.“
Co to pro vás znamená?
Do úterka máme volno. A je otázka, jestli se příští týden vůbec sejdeme. Jisté je, že nemůžeme opustit Turecko, to nám klub zakázal, takže zůstaneme s rodinou v Antalyi. Nemá cenu někam cestovat a riskovat.
Zvlášť když jste na hřišti riskovali doteď. Všude v Evropě se ligy zastavovaly, turecká nepochopitelně běžela dál.
Taky mi to hlava moc nebrala. V posledních týdnech mi přišlo, že Turci se chovají dost naivně. Jako by si byli jistí, že je koronavirus nesejme, že zrovna oni to ustojí. Nikoho netestovali, brali to jen jako odlišný typ chřipky, nic neřešili.
A teď?
Začali testovat ve velkém a vidí, jak rychle počty nakažených rostou. Proto reagují. Všechny školy zavřeli už před víc než týdnem, překvapilo mě, že začali právě tím. Všechno ostatní totiž jelo dál, lidi seděli v kavárnách a restauracích.
To si člověk ťuká na čelo, ne?
Nemá to logiku. Zareagovali se zpožděním, až teď zavírají i restaurace a omezují provoz obchodních center. Všechno spěje k tomu, že brzo zavřou i hranice. Jiná cesta neexistuje. Mám nonstop puštěnou ČT24 a vidím, jak je situace vážná.
Takže jste si uvědomoval, že se hazarduje s vaším zdravím?
Tak ostře bych to neřekl, ale reakce přišla dost pozdě. Poslední kolo už jsme hráli bez fanoušků, ale stejně bylo na stadionu 100 lidí, což není málo. Zbytečný risk. A teď si představte, že jsme měli na víkendový zápas letět do Istanbulu: letiště, letadlo, hotel... všude číhá riziko.
Proč Turci nezakročili dřív?
Nevím. Asi si chtěli hrát na poslední mohykány. Snad ještě s Ruskem, které v pondělí nakonec taky ligu stoplo. Nám naopak v úterý řekli, že se pokračuje – to už jsem si říkal, o co komu jde. Asi o byznys.
Hlavně ten s televizními právy.
Přesně tak. Protože se už nikde jinde nehrálo, turecká liga by měla sledovanost jako finále Ligy mistrů. Taky si myslím, že federace rozhodovala hlavně podle nařízení vlády a prezidenta Erdogana. Co ten pán řekne, to tady platí. Kdyby byl od začátku proti, už dávno by se nehrálo, ale očividně měl jiný názor. Teď už snad všichni vidí, že nemá smysl něco hrotit na sílu, když nám všem jde o zdraví.
No právě. Má člověk vůbec v takové situaci myšlenky na fotbal?
Jsem profík, soustředím se na práci. Ale potřebuju na stadionu diváky, abych ji mohl dělat dobře. Než hrát bez nich, to radši vůbec. Na prázdném stadionu to vypadalo hůř než na posledním přáteláku, ticho jak v hrobě. Bez atmosféry všechno postrádalo smysl.
Jak to celé brala kabina? Nehrozil bojkot?
Tak daleko to nezašlo. Nejdřív spousta kluků chtěla hrát, aby se liga nedohrávala v létě a nepřišli o dovolenou. A třeba Lukas Podolski, německý mistr světa, se na začátku spíš podivoval: Proč se všude v Evropě dělají tak rázná opatření? Teď už taky změnil názor, jako všichni.
Slavný záložník Mikel z Trabzonsporu dokonce okamžitě rozvázal smlouvu. Chápete ho?
Už má nějaký věk, vydělal si hezké peníze a nemá zapotřebí cokoli riskovat. V Trabzonu jsem dřív hrál, takže vím, že kluci z Afriky tam s sebou měli celé rodiny, včetně rodičů. Mohl to mít podobně, třeba měl o ně strach. To chápu.
A u vás v Antalyi? Jak se chovalo vedení klubu?
Hlavně se snažili nás uklidnit. Když to trochu přeženu, mám dojem, že třeba trenér si myslí, že budeme už příští víkend zase hrát. Ale zase nechci říct, že by to brali na lehkou váhu: přišli za námi experti na biochemii, měli jsme přednášku o prevenci. V tréninkovém centru máme od té doby všude dezinfekci. Turci to zkrátka berou různě: někdo je optimista a myslí, že to rychle přejde. Jiný se děsí toho, co bude.
Jisté je, že nebude Euro: odkládá se o rok. A pro vás mělo být prvním velkým turnajem v kariéře.
Po letech, kdy jsem v reprezentaci chyběl, jsem to bral jako velkou satisfakci. Ale nezlobím se, je logické, že se teď hrát nebude. Snad si to příští léto všichni vynahradíme.