S virem mizí pohostinnost
Vietnam v čase koronaviru: země dlouho odolávala, v posledních dnech se však nákaza rozbíhá
Souhlasný pohled a palec nahoru na nás ukazuje postarší Vietnamec. V rušných ulicích Hanoje musel kvůli tomu zastavit motorku. Stejně jako on máme i my zakrytý obličej rouškou. Jen pár dní v ulicích nám stačilo k tomu, abychom si před cestou ven začali odříkávat drill – klíče, telefon, rouška.
„Kdo roušku nemá, je nezodpovědný a ohrožuje moje zdraví,“takový je názor místních obyvatel. A s tímhle postojem jsme se i my sžili velmi rychle.
Vietnam se od začátku února jako zázrakem vyhýbal masovému šíření nového koronaviru. Země měla dlouhou dobu na kontě pouhých 16 pacientů, u nichž se onemocnění COVID-19 způsobené virem potvrdilo. V poslední dnech se však zdá, že se nemoc nenápadně rozjíždí i tam, včera Vietnam hlásil dosavadní nejvyšší přírůstek infikovaných (celkem nejméně 121).
Strach z nákazy, který je na Vietnamcích nyní viditelný, začal narůstat, už když se nedávno po několika klidných týdnech objevil první případ. V Hanoji pak za jediný víkend zmizely z regálů supermarketů rýže i nudle.
Na pandemii jsou přitom Vietnamci zřetelně dobře připraveni a prevenci nikdo nepodceňuje. Nenosit roušku se tak teď odvažují jen někteří turisté, a to i přesto, že tím porušují vládní nařízení. Právě na cizince, kteří v zemi ještě zůstali, se přitom pohlíží s nejvyšší opatrností. Mizí najednou i známá vietnamská pohostinnost.
S rostoucí hrozbou z Evropy místní vláda přijímá bez odkladu řadu preventivních opatření.
Karantény i zavřená města
Rychlost, s jakou místní úřady přijímají preventivní, a nutno dodat, že i víceméně účinná opatření, nás zaskočila. Když jsme na začátku března přijeli do Hanoje, byla většina oblíbených památek nejen ve vietnamské metropoli ještě přístupná. Na letišti jsme odevzdali prohlášení, že jsme zdraví a že jsme v posledních 14 dnech nenavštívili žádnou z rizikových zemí, jako je například Itálie nebo Čína. Sledovala nás u toho termokamera.
Vietnam měl tehdy na kontě jeden čerstvý případ koronaviru. Onemocnění si přivezla místní občanka, která úřadům skutečnost, že dovolenou v Evropě trávila právě v Itálii, zatajila. V zemi totiž už tehdy platila zpřísněná opatření – všichni, kdo přicestovali z Itálie, Íránu nebo Číny putovali letištním východem s nápisem „Karanténa“rovnou do dvoutýdenní izolace. Trvalo týden, než ženu s horečkami převezli do nemocnice. Jenže turisté z londýnského letu, jímž se domů vracela, se mezitím rozprchli po celé zemi. A tak se po její hospitalizaci začalo bleskově jednat.
Ulice v okolí domu pacientky nula se uzavřely a o jejich dezinfekci se postarali lidé v bezpečnostních oblecích. Z hodiny na hodinu se omezil přístup pro cizince i místní na některá rušná místa v Hanoji (ačkoliv na strýčka Ho Či Mina se v mauzoleu můžeme podívat doteď) a své brány pro turisty začalo postupně zavírat jedno město za druhým napříč celou zemí. Cestovatelům se mimo jiné uzavřela oblíbená Sapa i zátoka Ha Long.
V karanténě se začaly ocitat celé hotely: stačilo k tomu, aby jeden z hostů měl příznaky onemocnění. Některá zařízení ubytování hostů nově podmiňují měřením teploty. Stejně tak i dosud otevřená turistická místa.
Roušky na každém rohu
Systematická reakce budí dojem, že Vietnam je na světovou pandemii řádně připraven. Prakticky v každém podniku se náhle objevil dezinfekční gel – od větších supermarketů přes restaurace až po maloobchodníky na ulici. A tak například v obchodě s potravinami mě prodavači nabádají, abych si po zaplacení nákupu vydezinfikovala ruce. Někteří tak činí hned při vstupu do podniku. Téměř všude stojí cedule s velkým nápisem „zdarma“.
V Hanoji navíc s každým dnem přibývají upozornění, že zákazníci bez ochranných roušek nebudou obslouženi. S jejich počty problém není – v lékárnách se prodávají po desítkách a bez omezení jednorázové ústenky i respirátory. U pouličních obchodníků na každém rohu se dají sehnat stovky látkových roušek v jakékoliv velikosti si člověk zamane. Nechybějí motivy pro turisty (s nápisem Hanoj či Vietnam) ani pro děti (s obrázky oblíbených pohádkových
postaviček). Někde ale ani rouška nestačí.
„No, no, closed,“mával na mě zběsile rukama přísně vyhlížející strážník v hanojské bance. Byl ten den už třetí a vůbec ho nezajímalo, že mám na sobě roušku. Stejně jako jeho kolegové mi ukázal na bankomat. Uvnitř přitom sedělo několik zákazníků, všichni zjevně místní. Služby omezily náhle i vnitrostátní dopravci. Velká část z nich sice jízdenky prodává, ale upozorňuje, že cestující ze zahraničí nebudou do vozidla vpuštěni.
Vývoj v Evropě nakonec během dvou týdnů dohnal Vietnam do prakticky úplné izolace, na své území tak nyní nepouští mimo jiné také občany ze zemí schengenského prostoru a Británie. Cizinci, kteří v zemi ještě pobývají, mohou nyní skončit v hromadných karanténních centrech. A ochota jim vyjít vstříc pomalu mizí.