Muzeum restauruje Plejtvák myšok mládne
Nejznámější kostru
PRAHA Doslova kost po kosti dávají restaurátoři do kupy kostru plejtváka myšoka v historické budově Národního muzea. Jeden z nejznámějších českých muzejních exponátů restauruje Národní muzeum vůbec poprvé po 132 letech od doby, kdy se kostra plejtváka dostala do Prahy. Složitá renovace by měla být hotová v létě a zajistí uchování exponátu z konce 19. století pro další generace.
„Ta kostra nebyla nikdy kompletně restaurovaná a v době, kdy ji muzeum získalo, s takovým exponátem ještě muzejníci neuměli pořádně zacházet,“popisuje stav kostry generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Kostru pracovníci muzea na konci 19. století špatně napreparovali a stavu exponátu nepomohly ani zásahy spojené s jeho vystavováním.
„Zjistili jsme, že byly na některých kostech ne zrovna šťastné zásahy a zavěšení ke stropu sálu se provedlo provrtáním kostí železnými šrouby. Rozhodli jsme se proto, že plejtváka pro nové expozice musíme dát do pořádku,“říká Lukeš.
Samotným restaurátorským pracím předcházel podrobný průzkum včetně 3D skenování, s nímž Národnímu muzeu pomáhali i kolegové z Britského přírodovědného muzea v Londýně, kteří před dvěma lety instalovali do hlavní londýnské muzejní budovy více než sto let starou kostru plejtváka obrovského. „V Česku kostry velryb restaurovat moc neumíme, není to zkrátka obvyklý sbírkový předmět. Takže nám londýnští kolegové poradili,“vysvětluje Lukeš.
3D model kostry, s jehož skenováním pomáhal také Kloknerův ústav ČVUT, slouží například k tomu, aby se exponát nepoškodil kvůli narušení statiky ve chvíli, kdy restaurátoři sundávají velké a těžké kosti. „Po více než devadesáti letech se poprvé oddělovala část kostí z kostry. Takže obavy, aby se náhodou něco nestalo, byly velké,“říká ředitel Přírodovědeckého muzea Národního muzea Ivo Macek. 3D skenování ovšem poslouží i návštěvníkům muzea. Trojrozměrný model kostry využije Národní muzeum k vytvoření
virtuálního modelu plejtváka v podobě, jakou mohl mít v roce 1885, kdy ho vyvrhlo moře u norského ostrova Lyngöy. „Nepůjde o běžnou animaci, ale o filmové triky. Pracujeme s tím tak, aby virtuální model sloužil i pro rozšířenou realitu. Spolupracujeme také s firmou, která má dlouholeté zkušenosti s herním průmyslem, takže plejtvák v podstatě ožije uvnitř budovy muzea,“přibližuje Macek a dodává, že pražská kostra samice plejtváka myšoka je zřejmě největší popsaný exemplář svého druhu. „Byla to pořádná korpulentní dáma. Například ta zmiňovaná londýnská kostra plejtváka obrovského, což je vůbec největší živočich na světě, měří stejně jako náš myšok,“říká Macek.
Nové poznatky o vystavování
Vedle toho, že restaurátoři kostru dají ve všech ohledech do pořádku, slouží nynější práce i k tomu, že se badatelé o exponátu dozví nové informace. „O životě té velryby se toho už moc nového nedozvíme. Víme, kolik vážila, že je to samice, kde ji ulovili a podobně. Teď zkoumáme hlavně to, jak se ke kostře lidé chovali. Ať už rybáři, nebo samotní muzejníci,“vysvětluje ředitel Lukeš.
Pomocí rentgenu kostí se objevily hřeby zatlučené do kostry, které sloužily k zavěšení exponátu, nebo nejrůznější zásahy, které kostra v historii podstoupila. „Mě osobně překvapilo, kolik bylo na kostře retuší a v jakém stavu ji nechali v tom 19. století rybáři. Ti plejtváka museli naporcovat, nejprve šlo maso a tuk. Tenkrát to asi nebyli úplně jemní chlapci s chirurgickými nástroji. Zjistili jsme totiž, že tam je spousta useknutých částí kostí, což nikdo nevěděl a nikde to nebylo popsané. Zažila si toho holka dost,“popisuje Macek. To, čím byla kostra během let vyspravována, pomáhají muzeu určit chemici z Vysoké školy chemicko-technologické, kteří analyzují chemické procesy v exponátu.
Kvůli ne vždy ideálnímu zacházení jsou nejvíce poškozenou částí kostry čelisti. Ty odborníci sňali minulý týden a nyní se musí rozhodnout o tom, jaká bude budoucnost čelistí. „Je několik možností. Musíme zjistit, zda čelisti půjdou zrestaurovat tak, aby se mohly bez poškození zavěsit zpět na kostru. Druhou možností je zničené části napreparovat. Nebo můžeme čelisti vyrobit umělé a originál umístit v expozici někam bezpečně mimo kostru,“říká Lukeš.
Práce na plejtvákovi by podle něj měly skončit v létě. Poté bude exponát opět zavěšen ve speciální konstrukci podobně, jako tomu bylo od 50. let minulého století.