Dnes Prague Edition

Tahle doba nás zlepší

Pandemie nemusí být ztracený čas. Psycholog Jiří Šlédr vysvětluje proč.

- Jan Palička reportér MF DNES I teď?

Musel ujet na chalupu, kam za ním nesmí ani jeho vlastní rodina. Bere léky a s nikým se nesmí potkávat. Koronaviru­s nemá. Vyhlášený sportovní psycholog a tenisový trenér Jiří Šlédr na samotce tvrdí: „Tahle doba je nejlepší k tomu, aby nás všechny zlepšila.

Koncem prosince si na tenise lehce natrhl sval. V Aténách při návratu čekal na autobus, pak na letadlo, další autobus a jemu, aniž by to věděl, se zhoršovala trombóza. Následně dostal i plicní embolii: „Upřímně musím říct, že radši bych byl zdravý a mohl se tak bránit třeba i koronaviru. Jsem absolutně izolovaný, kamarádi mi nakupují a sousedi nechávají jídlo za plotem. Ale jsem v pohodě!

To je mi líto, ale rád bych se bavil o tom, co teď radíte svým sportovním klientům.

Hlavně klid! Teď je naprosto ideální doba, abychom se na chvíli zastavili, odpočinuli si, zjistili, kdo jsme a kam kráčíme, a celkově se osobnostně posunuli. Zlepšili svou výkonnost i know-how o sobě i o sportu, který děláme. Lhostejno, jestli skáčete o tyči, na lyžích, hrajete fotbal, softbal nebo děláte judo.

To myslíte vážně?

Absolutně! Můžete si svůj sportovní výkon prožít se vším všudy znovu. Například ze záznamu. V klidu.

Nerozumím.

Můžete se vrátit v čase a uvědomit si podmínky, ve kterých jste soutěžili. Co jste dělali ve chvíli, kdy se něco povedlo či nepovedlo, a jak jste to emocionáln­ě prožívali. V jakých podmínkách jste se připravova­li? A když jste vyhráli nebo prohráli, pochopíte: Aha, tak tudy cesta vede a tudy ne.

Neměl byste příklad?

Vzpomenete si, jak před čtyřmi roky trenér David Kotyza převzal tenistku Caroline Wozniackou? Za pár dní si těžce zranila kotník. Už předtím, po dlouhém zkoumání, jsme s Davidem pomocí analytické­ho systému Break2win zjistili, že by měla změnit úder, konkrétně forhend od základní čáry zprava dvorce. Aby první úkon, když si jde pro míč, nebyl krok, ale konkrétně reakce zápěstí pravé paže.

A?

Ideální doba, kdy sedí doma na židli a má nohu v sádře.

Jak to souvisí s koronavire­m?

Caroline to měla ještě horší, protože byla o berlích. David ji házel tenisák vpravo od těla do imaginární pravé strany dvorce a ona se učila, že nejprve musí pohnout rukou, protože krok udělat nemohla. Mozek to celkem snadno pobral, a když se vrátila na kurt, věděla, co dělat líp. I to jí pomohlo, aby se znovu stala světovou jedničkou.

Co radíte sportovcům agentury Sport Invest, pro kterou píšete, jak bojovat proti koronaviru?

Je to koncept, podle kterého by se vrcholoví sportovci měli chovat, aby se mohli zlepšovat, ačkoli svůj sport reálně nemůžou dělat. Ani tréninkově, ani soutěžně.

Pardon, fakt to lze?

Samozřejmě. I po telefonu se dá výrazně zlepšit například úder v tenise, pokud se vzájemně pochopíme – a sportovec či trenér budou vědět, jak tu věc principiál­ně řešit. Hlavní metodou je ideomotori­cký trénink. Bez ohledu na koronavir.

Ale já jsem sportovec-amatér.

Dobrá, můžeme sport rozdělit na vrcholový, výkonnostn­í a amatérský. Zlepšit se může každý, ale jen ve vrcholovém se řeší vzájemně provázané detaily. Přesná souslednos­t jednotlivý­ch operací, které musíte provést z hlediska techniky, taktiky, kondice a psychiky. Říká se jim mentální pyramida pohybu. Můžete hrát hokej, házenou nebo golf, koncept se nemění, ale individuál­ně ano.

Čili?

Pokud nás pandemie zavřela za dveře, je to optimální čas, jak se naučit, co dělat líp.

Ale jak?

Pokud chcete, naučíte se monitorova­t, vidět do té doby skryté, analyzovat, vyhodnocov­at, zlepšovat své know-how o sobě i o sportu, vytvářet si cestu, jak na to. Stavět milníky, které chcete překonat, a přitom víte proč. Proč například věčně rozbití tenisté Nadal a Federer se po zranění vždycky vrátí ve fenomenáln­í formě? Protože dostanou čas, aby vedle regenerace a celkového uzdravení se doučili i to, co během obvyklé sezony nestíhají.

Díky čemu?

Díky videorozbo­rům, kvalitativ­ním statistiká­m, konzultací­m s realizační­m týmem. Vytvoří si tak společně koncept, tréninkový plán. Neboli učivo, aby se v této době mohli zlepšit.

Jaké učivo?

Když například v osmé třídě základní školy otevřete učebnice konkrétníh­o předmětu, najdete tam obsah, který vám osvětlí, jaké učení vás další rok čeká. Stejný úkol dostává i vrcholový sportovec: společně s realizační­m týmem vypracováv­ají učivo neboli tréninkový plán, který má vést k jeho zlepšení.

Právě teď! I když samozřejmě můžete sklouznout k opačné variantě a říct si: Kristepane, já nemůžu nic dělat!

Upřímně, já bych se zhrozil.

To je úplně špatný přístup. To žádná hrůza není. Dají se dělat mraky věcí. Koncentrač­ní cvičení třeba. Víte, jak navýšit aktivační hladinu nebo ji ponížit? Jak pracovat s výkonovou motivací nebo s emocionáln­í hladinou? Dokážete vnímat, jaké podmínky vám bourají psychickou odolnost? Co způsobuje, že jednou zeslábnete a jindy se cítíte neporazite­lný? Ovlivňuje vás důležitost soutěže, diváci, počasí?

To byste se musel zeptat profíků. Třeba Cristiana Ronalda, který zůstal doma na Madeiře, protože se bál návratu do Turína.

Super volba! Je doma. Pocit bezpečí patří k základním lidským potřebám. Teprve pak se můžete soustředit na to ostatní. Pokud by to Ronaldo bral jako trest, že nemůže zpátky do práce, jen by ho to utlumilo.

Přes sociální sítě vzkázal: Jestli jste snili hrát pro miliony lidí, teď je vaše šance. Hrajte doma a jděte příkladem!

Úžasné! Netrápit se, pracovat, trénovat, zůstat pozitivní. Navíc zjistíte, že se vám mění i váš hodnotový systém, což se může pozitivně promítat i do sportovníh­o výkonu. Vzpomeňte na Petru Kvitovou, jakou zažila hrůzu s pořezanou rukou. Vrátila se a je ještě silnější, protože změnila hierarchii hodnot.

Když budu jako vrcholový sportovec myslet pozitivně, čím mi ještě koronaviro­vá pauza může prospět?

Je to čas, kdy se zbavit bolístek, které vás celou sezonu trápí. Mezocyklus, který potrvá dva tři měsíce, není žádná katastrofa, pokud se sportovec drží správného učiva. Trénink nemusí trvat hodinu a půl jako obvykle, ale můžete si ho rozdělit na pět šest denních fází. Obvykle to celé zabere zhruba dvě a půl hodiny, ale po kratších částech. Tím do hry opakovaně zapojujete přípravné psychické procesy, především poznávací, emocionáln­í, aktivační i motivační. Udržujete psychiku ve střehu. Fakticky se učíte psychomoto­riku výkonu. Učíte se taky energicky vypnout. A pak znovu zapnout.

Co poradíte sportovcům, kteří měli na letošní olympiádě nebo na fotbalovém Euru prožít vrchol kariéry? Další stěžejní akce už pro ně být nemusí. Špotáková, Hejnová, Strýcová, Krpálek a další.

Cesta pokračuje! Euro bude za rok, olympiáda také. Představte si sportovce, který jede nonstop a jeho tělo i jeho psyché se vyčerpává.

A teď dostává jedinečnou šanci na relax. Fyzický i duševní. Může žít bez soutěžních stresů, tělo regeneruje, posiluje, obrazně řečeno do sebe leje red bully. Nestárne!

Chápou to sportovci?

Ano, pokud jim to správně vysvětlíte. Jako sportovec mám především myslet na to, co bych měl dělat, a ne na to, co dělat nemám. Musíte si stavět plány, s jasnými cíli. Nepodléhat myšlenkám, že nemůžete být na hřišti (na kurtu, na palubovce, na tatami), na což jste celý život zvyklí. Já opakuju: Máte perfektní příležitos­t, jak se zlepšit!

Pořád se mi tomu těžko věří v době koronaviru.

Umíte si představit mandelinku bramborovo­u?

Toho černožluté­ho brouka, který škodí bramborám?

Jasně. A vidíte ho před sebou na bramborové nati? A měl jste ho někdy na dlani? Líbil se vám? Připadal vám jako škůdce?

Pardon, kam tím míříte?

Když jsem na vás vychrlil otázky o mandelince, myslel jste u toho na koronaviru­s? Přesně to by měl člověk dělat. Nacpat si do hlavy tolik dobrých činností, aby mu tam nevlétly nesmysly.

Zkuste něco jiného.

Tak třeba hudba, tanec, rytmus.

Přes noty se dají naučit pohybové vzorce. Šestnáctin­ky, dvaatřicet­inky, čtyřiašede­sátinky... Když házíte sedmičku v házené, děláte u toho tolik pohybů, abyste – než vypustíte balon z ruky – co nejvíce zmátl gólmana. I taková situace se dá přehudebni­t do správného pohybového timingu. Zvlášť v době koronaviro­vé. Hudba pomáhá jak učení se správnému načasování, tak změnám aktivační hladiny.

I na italských pavlačích, kde se vyhrává proti trudnomysl­nosti.

Jasně! Zaprvé relaxujete, zadruhé nemyslíte negativně, zatřetí dokážete nastavit pohyb. A jste v malé sociální skupině, která je rozhodujíc­í pro váš osobnostní růst. Pro něco potřebujet­e Bacha, Smetanu nebo Dvořáka, pro něco hard rock nebo rokenrol. Představte si, jak s míčem běhají Ronaldo, Messi nebo Neymar. Na pětadvacet­i metrech udělají víc kroků než kdokoli jiný. Proč? Protože jsou takto nečitelní. Zkráceným krokem můžou kdykoli změnit směr i rychlost. Ti druzí přebíhají stejnou vzdálenost rytmicky stejně, jako by běhali po pražcích na kolejích. To je rozdíl v účinném a neúčinném lokomočním timingu. Týká se všech míčových her, ale zároveň juda, šermu, boxu, MMA, thaiboxu... A to se teď dá doma učit.

Co nás ještě naučí koronovir?

V bývalé NDR se sportovci drželi ojediněléh­o, v té době účinného konceptu, který zněl: technika, taktika, kondice, psychika. Na každou tuto část měli pro vrcholové sportovce své odborníky. Teď pomíjím drogy, které tomu bohužel dodávaly úplně jiný smysl. Ale sportovec není rozdělený na čtyři díly, jen si v sobě musí najít spouštěč, který ho nastartuje. Někdo si před závodem musí dát čokoládu, jiný si vyčistí zuby, další zapne levou botu, jiný se usměje, medituje nebo vystřelí imaginární šíp, jako to před startem dělával sprinter Usain Bolt.

Co s tím má společného pandemie?

Že se můžete víc naučit. Opakující se soutěžní situace lépe namodelova­t. Vzpomeňte si na školu, jak jste doma uměl básničku jako když bičem mrská a na stupínku u tabule vám verše vypadávaly. Stejně to má tenista při servisu, lukostřele­c při napínání tětivy, fotbalista u penalty, softbalist­a na pálce nebo třeba skokan na lyžích. Jeho výkon trvá dvacet vteřin. Hodinu čeká, než se dostane na věž a spustí se dolů. Teprve v tu chvíli musí prodat to, co je v něm nejlepší. Ne předtím a ne potom. Právě tady a teď! Když odraz pokazí, další šance přijde za týden. A právě v této době se to dá skvěle nacvičit. Pokud budete chtít.

Netrápit se, pracovat, trénovat, zůstat pozitivní. Navíc zjistíte, že se vám mění i váš hodnotový systém, což se může pozitivně promítat i do sportovníh­o výkonu. I po telefonu se dá zlepšit například úder v tenise, pokud sportovec a trenér budou vědět, jak tu věc principiál­ně řešit. Hlavní metodou je ideomotori­cký trénink. Bez ohledu na koranavir.

 ?? Foto: Tomáš Krist, MAFRA ?? Jiří Šlédr
Foto: Tomáš Krist, MAFRA Jiří Šlédr
 ?? Foto: Michal Šula, MAFRA ?? Cvičte! Co můžete dělat pro své tělo i s rouškou přes ústa a nos, ukazuje plážová volejbalis­tka Barbora Hermannová.
Foto: Michal Šula, MAFRA Cvičte! Co můžete dělat pro své tělo i s rouškou přes ústa a nos, ukazuje plážová volejbalis­tka Barbora Hermannová.
 ??  ?? Trénovat se dá Někdejší olympijský vítěz a nyní trenér David Svoboda.
Trénovat se dá Někdejší olympijský vítěz a nyní trenér David Svoboda.
 ??  ??

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia