Být velvyslanec, to není žádná dlouhá dovolená
„Před hlasováním o brexitu jsem se s kolegy ambasadory vsadil, že k němu dojde, a vyhrál lahev kyperského vína,“říká český velvyslanec v Británii.
Libor Sečka patří k nejzkušenějším českým velvyslancům. V diplomacii se pohybuje už od roku 1986. Vždy ho lákalo cestování a hltal cestopisy. „Prožíval jsem objevná dobrodružství mořeplavců Jamese Cooka, Fernanda Magallanese či příběhy badatelů z knih Františka Běhounka,“líčí. A láska k cizím krajům mu zůstala. Vedl několik ambasád, nyní je českým velvyslancem ve Velké Británii. „Evropa má daleko větší problémy, než je brexit, “říká.
Jaké vlastnosti musí mít úspěšný velvyslanec?
Jedna stará pravda, tuším od čínských filozofů, praví: Najdi si práci, která tě baví, a nemusíš celý život pracovat. Myslím, že pokud chcete dělat diplomacii, stejně jako kteroukoli jinou profesi, dobře, musíte do ní vložit celé srdce. Musíte ji cítit nejen jako povinnost, ale zejména jako poslání, radost a něco, co vás naplňuje. Musíte jí věřit a ona vám to vrátí. Nemá cenu připomínat, že pro svůj výkon i tady potřebujete nezbytné nástroje – jazyky, znalosti psychologie a dalších odvětví. Nesmírně důležitý je i profesionální cit a schopnost podstoupit rizika. Velvyslanec musí být schopen pro zájmy své země jít se svou kůží na trh. I v tom se projevuje jeho vlastenectví.
Nakolik velvyslanec vyjednává již vyjednané, tedy je „jen“zprostředkovatel rozhodnutí ministrů, a nakolik může být iniciativní?
To je různé. Jsou případy, kdy máte zadání, znáte cíl, ale cestu si musíte najít sami. Někdy se pro vyjednávání používají přesnější instrukce. A někdy je spíše úkolem velvyslance připravit dobrou atmosféru, posílit důvěru obou stran, působit tak, aby jednání měla šanci na úspěch.
Je pravda, že jste vyhrál sázku, protože jste jako jediný velvyslanec EU předvídal, že dojde k brexitu?
Ano, je to pravda. Moje sázka na odchod Británie z EU však nebyla výsledkem hluboké analýzy nebo prognostické schopnosti. Chtěl jsem jen kolegy z EU trochu poškádlit, vyprovokovat, „vyhecovat“je, aby se nebrali tak vážně. A ono to bohužel vyšlo. Odměnou mi byla lahev kyperského červeného a nádavkem ještě lahev olivového oleje.
O brexitu jste řekl, že po opadnutí mediální vlny všichni zjistí, že se zas tak nic převratného nestalo. Za tím si i dnes pořád stojíte?
To vyjádření patří do dobového kontextu. Chtěl jsem tím říci, a na tom trvám, že existují daleko větší problémy, kterým musí většina zemí Evropy čelit, než je odchod jedné země z EU. Koronavirová krize je toho jasným dokladem. Také jsem chtěl přispět k posunutí debat z emocionálních do více racionálních poloh. Občané Británie se vyslovili pro politické rozhodnutí, které musíme akceptovat. Britské ostrovy leží stejně daleko od Evropy jako předtím a je v zájmu obou stran najít nový a dostatečně efektivní model spolupráce.
Jednou jste řekl, že průměrný Brit ví o Česku asi jen to, že leží někde na východě, mají tam levné pivo a mladíci tam pořádají loučení se svobodou. Už se naše image vylepšila?
Velká Británie má bohatou historii koloniální mocnosti. I dnes chce hrát významnější roli na mezinárodní politické i obchodní scéně. K tomu směřuje její ambiciózní projekt tzv. Globální Británie. Pozornost Londýna je tedy tradičně zaměřena do mnoha světových stran. S Československem a Českem má však Británie významná historická i současná spojení. Jde často o symboly, jako je společný boj našich vojáků proti fašismu, které se pro posílení vzájemných vztahů snažíme využívat. V náročném konkurenčním prostředí britské ekonomiky a kultury se prosazuje skutečně jen to nejlepší na světě. Česko zde své důstojné zastoupení určitě má, ať už jde o škodovky, či naši hudbu, lékaře, architekty, špičkové barmany a designéry. Prosazování dobrého jména republiky je dlouhodobý úkol. Určitě jsme na dobré cestě.
Neberou nás Britové jen jako levnou pracovní sílu, která jim bere práci? Mimochodem, souhlasíte s expředsedou Evropské komise Prodim, že Evropa imigraci potřebuje?
Nemyslím si, že by nás Britové automaticky zařazovali do této kategorie. Byť i s takovými názory se můžete setkat. Migrace je v Evropě stejně jako v Británii problémem nejenom politickým, ale také sociálně-ekonomickým, případně bezpečnostním. Debata o ní se v Londýně vede dlouho a nemá jednoznačné závěry. Postupně dochází ke zpřísnění migračních pravidel, což v důsledku může komplikovat život společnosti v některých oblastech, jako například nyní ve zdravotnictví.
Vědí o nás Britové, že umíme dělat i dobré víno? Prý vám ho v dopise pochválila i manželka prince Charlese.
Fajnšmekři moravská vína většinou znají. A hosté velvyslanectví si je vychutnávají při svých návštěvách. S vévodkyní Camillou se to ale přihodilo jinak. Zúčastnila se dopoledního čaje pořádaného mojí manželkou pro další ženy velvyslanců EU na naší rezidenci, kde darem obdržela sadu křišťálových sklenic české značky Moser. Na skleničku lahodného vína, které má choť následníka trůnu ráda, bylo trošku brzy. Poslal jsem jí proto výběr toho nejlepšího ze Znovína Znojmo, který nám ho dodává na velvyslanectví, do jejího sídla v Clarence House. Odpověď s poděkováním a řadou superlativů přišla bezprostředně.
Před Británií jste byl zástupcem velvyslance ve Španělsku, velvyslancem v Mexiku, při EU v Bruselu, v Itálii, na Maltě a v Číně. Můžete si vybrat, nebo vám přidělí zemi?
Nechci, aby to znělo pateticky, ale diplomatická služba je především služba. Někdy těžší, někdy méně komplikovaná, ale vždy vyžaduje sladit či podřídit vaše zájmy zájmům věci, které sloužíte.
Jaké to je pro vaši rodinu, pokaždé si někde zvyknout, zakořenit a zase se posunout dál?
Těžké. Vždy, když si vytvoří svůj vlastní svět, navážou přátelství, zamilují si místa, kde žijí, tak se zvedneme, přesuneme a začíná se znova. To je nesmírně náročná stránka naší práce a ne každý ji zvládne. Ostatně ani návraty domů z dlouhodobých pobytů nebývají jednoduché. A s každou novou destinací je to stejné: nejdříve tam se mnou nechtějí jet a potom zase nechtějí jet domů.
Prý jezdíte do Mramotic na Znojemsku do rodného domu na dovolenou. Jak vysvětlujete lidem z vesnice, že vaše práce není jedna dlouhá dovolená?
Do Mramotic se vracím nesmírně rád. Říkám, že si tam jezdím pro živou vodu. Vyrůstal jsem tam, chodil do školy a hrál fotbal. Lidé mě dobře znají, a proto se mnou často diskutují o všem, co je zajímá. Sledují má občasná vystoupení v televizi a živě reagují, většinou souhlasně, někdy zůstanou skeptičtí. Jejich otázky nejčastěji směřují nejen k brexitu a pandemii, ale i ke královské rodině a osobnosti britského premiéra. O tom, že má práce není jen jedna dlouhá dovolená, je nepřesvědčuju. Nevěřili by mi.
Bude Evropa po odeznění pandemie koronaviru stejná jako dřív?
Nebude. Změní se stejně, jako se změní svět. S velkou pravděpodobností se část našich životů ještě více přesune do virtuálního prostoru. Moje nejmladší dcera dnes například chodí do své školy St. Margarets ne v londýnské čtvrti Hampstead, ale v Liberci, u babičky a u dědy. Dopoledne absolvuje online vyučování, poté odešle přes počítač úkoly a pak se může věnovat svým českým kamarádkám. Stejně tak se učí čínštinu či hru na klavír. Docela ji to baví. Krize ukazuje, že řada činností se dá zlevnit, zjednodušit, či je vůbec nepotřebujeme. Bude se zřejmě měnit náš přístup k životnímu prostředí. Dva a půl měsíce omezení ekonomických aktivit proměnily zahradu naší rezidence v Londýně v ornitologickou stanici s každodenním ranním koncertem. Úžasné. A změní se jistě i siločáry zahraničněpolitických map. Někteří důležití hráči důvěru ostatních ztratili, jiní ji naopak posílili.
Británie nechávala dlouho otevřené školy i restaurace. Přísná opatření v zemi vyhlásil premiér Boris Johnson až po 20. březnu. Podle kritiků přišla pozdě. Měli pravdu?
Důkladné analýzy přístupů jednotlivých vlád ke krizi včetně jejich výsledků se dají očekávat až po odeznění pandemie. Již nyní je však zřejmé, že Británie je na špici evropské tabulky, co se týče absolutního počtu obětí. Tamní média vládu kritizují, že k restriktivním opatřením přistoupila příliš pozdě. Samozřejmě můžeme spekulovat o tom, co bylo hlavní příčinou, zda převládající počáteční opatrná hodnocení a zdrženlivá doporučení vědeckých poradců britského kabinetu, nebo lpění na britských konzervativních hodnotách zaručujících základní svobody občanů za každých okolností. V každém případě definitivní zlom nastal, když se covidem–19 nakazil sám premiér. Dnes je vláda Borise Johnsona naopak kritizovaná opozicí a médii za to, že příliš váhá s postupným uvolňováním restrikcí, což má dramatické dopady zejména na ekonomiku země.