Americká ultralevice se ozbrojuje
Seznamte se: Střelecký klub Johna Browna, který hlídá levičáckou utopii v Seattlu
SEaTTLE Když demonstranti vyhnali strážníky z celé čtvrti Seattlu a založili tam „autonomní zónu“bez policistů, idylicky malovaný obraz budoucnosti bez násilí poněkud kazila fotografie strážce s taktickou vestou a automatickou puškou přes hruď.
Vypadal spíš jako vzorový stoupenec americké krajní pravice, protože ti jsou spojováni se zbraněmi a jejich nošením na veřejnosti, než jako levičák. Ale tenhle automatický předěl přestává platit.
Například zónu v Seattlu pomáhají střežit ozbrojenci z organizace jménem Střelecký klub Johna Browna z Pugetovy zátoky. Zátoka je u Seattlu, John Brown je onen Brown, jehož „duch však kráčí dál“. Klub se sám charakterizuje jako „antifašistická, antirasistická, prodělnická obranná organizace“. Na webové stránce je kromě sdělení, že pracují „uvnitř komunit“a „organizují se proti fašismu“, také napsáno, že provádějí „obranný výcvik“, u čehož je fotografie ženy s krátkou verzí kalašnikova a muže s automatickou puškou AR-15, opasek plný sumek na zásobníky.
Jejich existence není objev. Titulek tohoto článku je variací na titul rok starého článku v Guardianu (je to sice britský deník, ale hodně cílí na americké publikum), který k tomu ještě dodal: Proč se levicové skupiny ozbrojují. Nadtitulek je z článku z respektovaného webu The Daily Beast starého několik dnů.
Vidlácká vzpoura v akci
To, že v nynějších protestech, jež jsou mediálním mainstreamem USA líčeny hlavně jako mírumilovné demonstrace, hrají roli i muži se zbraněmi, lze přece jen dohledat. Občas se něco objeví. CNN třeba líčí zážitky Ryana Teetera, který byl zrovna doma, když přišlo povolání do akce. S dalšími kolegy po téhle mobilizaci popadli pušky, skočili do aut a vyrazili na osmnáct hodin dlouhou cestu do Minneapolisu, místa smrti George Floyda. Úkol, jak ho Teeter popsal: se zbraní v ruce chránit protestující před policejní zvůlí a zastánci bílé nadvlády.
Washington Post včera vydal dlouhý článek popisující, jak si v „autonomní zóně“v Seattlu noví obyvatelé krásně poradí bez policie a jejích prohnilých metod tím, že se chovají osvíceně. Článek líčí, jak noví občanští strážci uklidní muže skopávajícího popelnice tím, že prostě začnou odpad sbírat (on se s omluvami přidá), nebo zpacifikují rváče tím, že mu dají pizzu. Zatím jen jednou někoho přiškrtili v duchu zavržených časů policejní brutality – byl to kazatel, který „narušoval protesty hrozbami věčného zatracení“. Ale až na konci článku je zmínka, že hlídači s holýma rukama jsou „znepokojeni pravicovými skupinami, a tak byl v neděli k vidění nelehký kompromis, když jeden strážce stál u jižní barikády s puškou AR-15 zavěšenou přes prsa stejně jako každou jinou noc“.
Takové scény se jako kulisy k budování nových nenásilných zítřků jistě nehodí, ale je docela zbytečné, aby se média tvářila, že je v „autonomní zóně““skoro nevidí. Obvykle jsou tabu, přestože krajní pravice má také ozbrojence, navíc o těch levicových média občas sama i informují. New York Times před rokem a půl psal v článku Vzestup ozbrojené levice o novém fenoménu představovaném například skupinou Socialistická střelecká asociace, rychle rostoucí organizací s pobočkami v každém státě, která má za cíl „vyzbrojit a vycvičit pracující třídu pro sebeobranu“. Má asi pět tisíc členů a komické logo: smotané klasy jako na vlajce nějakého komunistického státu, uprostřed tři náboje, nad tím hvězdu.
Existují však další skupiny: Vidlácký odpor (Redneck Revolt) s celoamerickou působností, Včasné varování – střelecký klub homosexuálů a transsexuálů, Družstvo černý kojot z Los Angeles. Existuje rovněž černošský Střelecký klub Huey Newtona, což byl zakladatel Černých panterů, extremistické skupiny z 60. let. Jsou i Růžové pistole, Liberální střelecký klub a další.
Trochu se vymykají Boogaloo Bois, protivládní hnutí, které se připravuje na občanskou válku. Poznají se snadno: vypadají jako jiní ozbrojenci, ale k polovojenským kalhotám a botám nosí havajské košile. Jsou trochu schizofrenní: ti starší jsou zastánci bílé nadvlády, ti mladší jsou anarchisté. Ti první uznávají policii, ti druzí ji nesnášejí. A tak se Boogaloo Bois se zbraněmi účastnili jak nedávných protestů proti koronavirové karanténě, tak i jako ochranka nynějších protestů kvůli smrti George Floyda.
Praví, leví: vypadají stejně
To, že „střelecké kluby“často působí jako ozbrojená ochranka na akcích, jako jsou protesty proti Trumpovi, rasismu, strhávání soch či pochody za práva sexuálních menšin, je běžné, i když se to nezmiňuje. Nehodí se to do černobílého příběhu nenásilí bojujícího proti brutalitě.
Je to proto, že se zbraněmi a násilím je nyní spojována americká krajní pravice. V 60. a 70. letech to bylo naopak. „Radikální levice si tehdy zbraně fetišizovala,“napsal New York Times. Akce Černých panterů a podobných skupin v té době inspirovaly vznik tvrdých zákonů na kontrolu zbraní. Pak se ale kult zbraní stal synonymem amerických konzervativců.
Ale jak se politika stále víc polarizovala, kult zbraní se vrátil i na levici. Socialistické střelecké asociaci, Střeleckému klubu Johna Browna, Růžovým pistolím a dalším přibývají členové. Už v roce 2016, těsně po volbě Trumpa prezidentem, psala BBC o nárůstu členů. Stouply i prodeje zbraní, přičemž je kupovali lidé, kteří zatím žádné neměli.
Zvláštní je, že když se teď podíváte na fotografie členů střeleckých klubů, těch krajně pravicových, o nichž se mluví dlouho, a těch radikálně levicových, o nichž se mlčelo, nepoznáte, kdo je kdo. Vypadají úplně stejně.