Podmol: Na Dakaru zkusím zlato
Freestylový motokrosař Podmol mění disciplínu – pojede Dakar.
Včera dopoledne hrabal na zahradě trávu a s dávkou ironie říkal: „Do žádných jiných akcí se pouštět nebudu, abych se zase nerozbořil a do zítřka přežil.“Dnes dopoledne Libor Podmol usedne před novináře a oficiálně sdělí, že v lednu 2021 pojede za tým MRG slavnou Rallye Dakar. Už přitom měl mít jeden ročník za sebou, jenže loni v květnu, pár dní před tiskovou konferencí, si freestylový showman po drsném pádu zlomil nohy. Půlroku nemohl chodit a až před měsícem znovu usedl na motorku.
I proto celý projekt odložil a i proto den před další tiskovkou jen hrabe trávu. „Vím, že je Dakar nebezpečný, že tam umírají lidé, ale považuji to za svou velkou zkoušku.“Do dobrodružství se pouští i kvůli tátovi. Před 26 lety Dakar nedojel, o pět roků později zahynul při dopravní nehodě a syn si teď přeje: „Chtěl bych to naše jméno dovézt do cíle.“
Podaří se to?
Nevím, ale teď mám tréninkový program, jaký jsem nikdy neměl. Předělávám své tělo na vytrvalostního sportovce. To jsem ve freestyle motokrosu nepotřeboval. Předminulý týden jsem se účastnil i mistrovství republiky v enduru, kde panovaly úplně nelidské podmínky – spousta bahna a deště. Dokončil jsem, ale poznal jsem, že má technika jízdy spojená s podvědomým strachem o nohy není ideální.
Trápil jste se?
Ano. V hlavě jsem věděl, jak místa projíždět, ale tělo to nedokázalo udělat. Asi 25krát jsem spadl. Říkám si ale, že těžké časy musí přijít a že za půl roku bude lépe. Na konci července jsem měl naplánovanou i mezinárodní rallye v Aragonii, abych poznal, o čem je rychlá jízda v písku, ale bohužel ji zrušili. Místo toho s týmem MRG pojedeme na soustředění a budu se učit od Milana Engela, což je teď nejlepší Čech na Dakaru. Nebudu si hrát na hrdinu, mám své strachy, obavy, zvlášť po tom enduru. Myslel jsem si, že jsem na tom už fyzicky dobře, ale poznal jsem, že to tak růžové není. Když jsem měl dupnout na zem, abych nespadl, tak jsem nohu raději schoval a rozplácnul se. A když jsem pak jel domů, napadlo mě tisíc důvodů, proč bych se na Dakar měl vykašlat.
Jedna věc je fyzička, co ale navigace, klíčová věc na Dakaru?
Zatím jsem ji ještě neviděl. I z toho mám velké obavy. Sázím na kluky z týmu, že mě ji naučí a je jen škoda, že se ruší menší rallye, kde by to byla nejlepší průprava.
Právě na základě výsledků z nich berou pořadatelé Dakaru nováčky. Vás vzali z „protekce“, že jste freestylový šampion?
Jo. Myslím si, že mě vzali na jméno. Mediálně jsem zajímavý. Že umím jezdit na motorce, je poznat z mých sociálních sítí. Taky jedu s týmem, který už má na Dakaru jméno.
Jak moc je motorka na Dakar jiná od té, na které děláte salta?
S plnou nádrží váží o metrák víc. Takže je to taková nezatáčející, těžká loď, což taky podporuje ty mé strachy. Většina jezdců na Dakaru jsou pořízci, já jsem malý, mám 60 kilo a s mojí figurou na motorce vlaju jako papír. Už teď vím, že moje jízda bude muset být chytřejší, techničtější, abych se nedostal do problémů. Nesmím si dovolit moc padat, protože nevím, jestli tu motorku vůbec v písku zvednu.
Takže nějaké freestylové kejkle asi v dunách nehrozí?
Hrozí. Chci je udělat. Jen se musím s motorkou víc skamarádit, zatím jsem na ní vykulený. Ovšem počítám, že nějaké saltíčko bych chtěl zkusit. Asi ho nedokážu hodit v duně, ale menší trik bych i při rallye dal. Chci, aby tam věděli, že i když jedu Dakar, tak pocházím z freestyle motokrosu. Navíc videa, jak s tou velkou motorkou něco skočím, budou celosvětově zajímavá.
Slyší na to i sponzoři?
Loni na podzim, když jsem byl zraněný a ve firmách se rozdělovaly rozpočty na další rok, jsem se snažil oslovit spoustu společností, ale nezadařilo se. Kolem Nového roku už mě ta honba tak stresovala, že jsem si řekl, že na to peču a začnu to platit ze své kapsy. A budu doufat, že se někdo přidá. Zatím jsem v tom minus dva miliony, jen motorka přijde na milion. A už si nemůžu dovolit do toho investovat o moc víc z rodinného rozpočtu, protože by mě žena zabila.
Není teď na shánění sponzorů složitá doba?
Je úplně nejsložitější. Doba je ekonomicky špatná, ale některé firmy jsou na tom naopak lépe, než byly předtím. Navíc Dakar je o vášni.
A v Česku je Dakar fenomén. Sám jste to poznal, protože před 26 lety se ho účastnil i váš otec.
Táta je možná hlavní důvod, i když si ho sám neuvědomuji, proč tam jedu. Dakar nedokončil a já bych chtěl to naše jméno dovézt do cíle. Je tu i symbolika věku. Když zahynul, bylo mu 36 let a mně je teď taky 36. Další z mých strachů, který se mi honí v hlavě. Pamatuji si, když jsem ho naposledy viděl, tak jsem si myslel, že už je fakt starý. Teď jsem ve stejném věku a připadám si jako mlaďoch.
Ještě vás trápí jiné strachy?
Pustil jsem se do dalších byznysových aktivit, které mě baví. Ale teď si zase hraju na profesionálního sportovce, který tráví i pět hodin denně tréninkem. Mám toho dost. K tomu potřebuji ty parťáky, abych se mohl připravovat a nemusel se v soukromém životě starat o peníze.
Dakar navíc berete jako dlouhodobý projekt, že?
Naplánoval jsem si to na tři roky. Uzavřel jsem účast na freestylovém mistrovství světa, chci jezdit jen X-Games a exhibice. V závodní rovině se budu věnovat rallye. Jsem ale realista a vím, že teď nedokážu jet na Dakaru tak rychle jako špička.
První rok budu vše poznávat, abych v druhém mohl závodit a ve třetím něco dokázat. Taky se může stát, že v lednu zjistím, že je to taková hrůza, že už se tam nevrátím.
Tréninky vaše tělo nebolí?
Bolí! V nohách mám 43 šroubů, a když si dám těžší trénink, nemůžu se ráno doplazit ani do koupelny. Zlobí mě hlavně pravá noha, kde mám poškozené nervy a chybí v ní taková hybnost. Běhání mě bolí. Ale zaplaťpánbůh nejsem žádný maratonec, takže když si dám helmu, nasadím vysoké motokrosové boty, o nohách ani moc nevím.
Lékaři neříkají, že jste blázen, když po zranění míříte na nejtěžší motoristický závod světa?
Pečuje o mě pan doktor Kutáček, který se na závodech staral už o mého otce. Poprvé mě „opravoval“, když mi bylo šest. Zašíval mi prst, protože jsem se v depu mečoval s jedním kamarádem. Zná náš rodinný příběh, takže už se ničemu nediví. Jen jsme domluvení, že až odjedu Dakar, vytáhneme nějaké šrouby, abych je pořád s sebou netahal. Cítím je a limitují mě.