Boom městské cyklistiky ohrožuje chodce

Letošní květen přinesl do života Čechů mnohé. Jedna věc je však přelomová. Národ nasedl na jízdní kola. Což je na jednu stranu prima, na tu druhou to plodí nové mrzutosti. Nové spory. Nová ohrožení. A nové štěpení.

Ne že by tady kola dosud nikdo neznal. Rekreační cyklistika je ohromně populární už dávno. Navíc od doby, co se začala prodávat kola s elektrickým pohonem, se na cyklistické výlety vydávají i masy lidí, kteří na normálním kole buď šlapat nemohou, anebo jsou na to líní.

Kromě výletníků přibývá i nadšenců, kteří si na horských kolech rádi užijí trochu toho adrenalinu. V lesích vznikají terénní trasy, na kterých se můžete vyřádit – skákat přes kořeny, brát zatáčky smykem, kličkovat mezi stromy, co se vám zamane.

A stále víc je i amatérských sportovců, kteří prohánějí kola na uzoučkých pneumatikách po silnicích – což potvrzuje i módní rčení, že „silniční cyklistika je nový golf“.

Nás teď však zajímá čtvrtá skupina – lidé, kteří se na kole ve městě jen přesouvají odněkud někam.

Těch ve srovnání s dobou před koronavirovou karanténou přibylo několikanásobně. Dílem proto, že hodně lidí se stále bojí nákazy – a jet na kole je z tohoto pohledu zjevně bezpečnější než nastoupit s cizími lidmi do tramvaje či autobusu. Ale určitě i kvůli tomu, že městská cyklistika je poslední dobou trendy ve všech západních metropolích. Je to ekologické, je to zábavné, je to i rychlé.

Navíc by se mohlo zdát, že česká města jsou na to dobře připravena. To množství městských cyklostezek, cyklopruhů, cyklopřejezdů, cyklosemaforů a podobných cyklovymožeností, které vznikly za posledních deset let, je impozantní. Přitom to donedávna vypadalo, že tyhle úpravy jsou nepřiměřeně nákladné, protože slouží jen hrstce cyklistů, z nichž každý druhý je aktivista. Teď by se všechna ta opatření, díky nimž je jízda na kole výrazně bezpečnější než před pár lety, mohla konečně dočkat zaslouženého využití.

Jenže je tu problém, a ten problém je v lidech. Jako vždy.

Novopečení městští cyklisté jsou totiž často ignoranti, nemehla a mamlasové. Nebezpeční sobě i jiným.

Jezdí na červenou. Jezdí po chodnících. Jezdí v protisměru. Jezdí po přechodech pro chodce. A tyhle prohřešky kombinují.

Potkat dřív cyklistu na chodníku byla výjimka. Teď je to norma. Slečna, která na bicyklu křižuje chodník ze strany na stranu, protože kolo příliš neovládá. Chlápek, který je tak arogantní, že při jízdě po chodníku dokonce zvoní na chodce, aby mu uhnuli z cesty. Vidíte to denně. Těm lidem je úplně jedno, že míjí děti a staré lidi, kteří by srážku těžce odnesli.

„Noví cyklisté“se totiž do provozu mezi auta bojí. A tak jezdí po chodnících. Pro ně je to bezpečnější. Že se jich pro změnu bojí chodci? No a co – jejich problém.

Cyklističtí aktivisté si musí rvát vlasy. Tolik let se snaží obrušovat hrany mezi cyklisty a necyklisty. Vydávají příručky, jak na kole jezdit bezpečně a ohleduplně. Věnují tomu celé webové stránky. A teď to vypadá, že všechno to úsilí bylo k ničemu.

Bohužel, opravdu asi bylo. Apely na vzájemnou ohleduplnost zpravidla jen přesvědčují přesvědčené – lidi, kteří by byli ukáznění i bez příručky.

Je to stejné jako s řidiči aut. Po dobrém toho moc nesvedete. Jediné, co opravdu funguje, je represe.

Cyklistickým ignorantům proto přejme, aby je z toho kola co nejdříve „sundal“policajt. A aby jim porušování předpisů náležitě „osolil“.

Taková lekce bude především v zájmu jich samých.