Čekání na vraždu. Virus vyostřil spory sousedů
Ve svahu nad malou obcí Kanice na Brněnsku stojí dřevěný srub, který je obehnán dvoumetrovou betonovou zdí. Jako by do tamního okolí nepatřil. Jediný roh má „vykouslý“okolo malé zahrádky s chatkou. Plot přesně demonstruje, co se tu teď děje. Dva sousedé se tu doslova k smrti nesnášejí. Není to přehnané. V podstatě se opravdu čeká na smrt, ke které už nebylo daleko. Sousedé si dělají naschvály, udávají se a před pár dny se porvali tak, že jeden z nich skončil s krvácením do mozku v nemocnici. A oba proto, že úřady ani policie jejich hádky nedokážou vyřešit, tvrdí.
Příběh je ukázkou typického sousedského sporu, který z malicherné hádky kvůli přístupové cestě přeroste v nenávist. Statistiky jsou alarmující, v Česku v době koronaviru narostly počty stížností o třetinu.
Petr Vařeka si před třiceti lety koupil zahradu v zahrádkářské kolonii na okraji Moravského krasu a postavil tu chatu, kterých tu stálo několik. Pětadvacet let k nim vedla prostředkem společná cesta. Do doby, než se lidé začali pozemků zbavovat a ty skupovat jedna ze sousedek. Vařeka cestu užíval na základě obyčejné smlouvy s původní majitelkou, v katastru neměl žádné věcné břemeno a věřil, že to postačí i v budoucnu. Ale jak nová majitelka Lea Kuncová pozemky skoupila a oplotila, cesta zanikla. A začaly dohady: Vařeka tvrdí, že po letech má na cestu, byť není v katastru, právo díky takzvanému vydržení, sousedé zase argumentují, že přístup má k nemovitosti z druhé strany.
Vařeka píše na všechny strany – na obec, policii, soudy i další úřady. Pak vše vygradovalo a sousedé se začali navzájem napadat. Vařeka si začal stěžovat na koníček sousedů, kteří chovají psi. V dopisech tvrdí, že psi v noci štěkají, vyjí a sousedé mu dělají naschvály.
„Často sousedčin přítel vyletí a křičí na nás, ať vypadneme, když jdeme okolo jeho plotu po louce, že tam nemáme co dělat. Postavili načerno betonovou zeď, dokonce tak blízko brance na náš pozemek, že zůstala jen půlmetrová skulina, kterou jsme se museli protáhnout, abychom se na pozemek dostali,“popisuje Vařeka.
Jenže i sousedka Kuncová vypráví o spoustě excesů, které její soused údajně vyvádí. „Je to sedm let teroru. Přerostlo to ve vyhrožování mým dětem, že je podříznou, vyhrožování, že mě zastřelí. Stříleli nám na pozemek. Měli jsme otráveného psa. Před dvěma měsíci hodil partnerovi kámen do obličeje. V lednu po mně v noci někdo jezdil zaměřovačem. Jednou mi zavřeli děti k nim na zahradu a nabádali je, ať jsou potichu, že hrají se mnou bojovou hru. Já nalítala po louce šest kilometrů za půl hodiny, byla jsem zoufalá a už chtěla volat policii, když se najednou děti ozvaly. V noci nám svítí halogenem do oken. Každou chvíli nám někdo prořeže pneumatiky u auta, před domem máme satanistické ornamenty ze svíček...“chrlí jednu příhodu za druhou Kuncová. „Nebýt tady ten dvoumetrový plot, kdybych se tak strašně nebála,“argumentuje Kuncová.
Kde je pravda, je nemožné rozsoudit. Jednoduše proto, že většina stížností z obou stran skončila nevyřešených. Pachatel se nenašel. Policisté nikoho neodhalili.
Vše ale vyvrcholilo v polovině května, kdy se sousedé napadli. A to tak, že Vařeka skončil se zakrváceným obličejem, tržnou ranou, přeraženým nosem a dalšími zraněními. I přítel Kuncové vyhledal lékařskou pomoc a případ teď řeší policie. Zatím nikoho neobvinila a neřekla, jak se bitka odehrála. Vařeka je však tím, kdo má v obci pověst stěžovatele, který píše stížnosti na všechny strany.
„Nevěřím, že to napadení bylo tak brutální, jak Vařeka popisuje. Jsou to sousedské vztahy a my s tím nemáme nic společného. Ať si pan Vařeka napřed zamete před vlastním prahem a pak si stěžuje,“komentuje stručně starosta Kanic
Vlastimil Minařík. Policie vyjíždí do Kanic k Vařekům a Kuncům téměř každý měsíc. „Policisté v posledních dvou letech vyšetřovali v Kanicích řadu vzájemných oznámení, které jsou odrazem sousedských sporů. V polovině května spory sousedů vyvrcholily vzájemným napadením. V tomto případně jsme zahájili
úkony v trestním řízení pro pokus těžkého ublížení na zdraví. Zatím nebyl nikdo obviněn,“říká mluvčí jihomoravské policie Bohumil Malášek.
Rozepře končí u ombudsmana
Počty sousedských sporů už roky stoupají, lidé se v tisících případů obracejí na obecní úřady, policisty i ombudsmana.
Jen pro představu, ombudsmanovi napsalo jen letos za první čtvrtletí 2 038 lidí, v posledním čtvrtletí loňského roku to bylo 1 779 lidí. Pro ještě detailnější pochopení, za loňské poslední čtvrtletí se na ombudsmana obrátilo 22 lidí přímo s pozemkovou stížností, letos za první čtyři měsíce 55 lidí. Meziročně pak počet stížností narostl o třetinu. „Třeba v oblasti stavebního řádu a životního prostředí se prvek sousedského sporu objevuje pomalu v každé druhé kauze,“shrnuje úřad ombudsmana Stanislava Křečka.
Lidé byli doma a šli si na nervy
V době koronaviru se přitom objevil nový fenomén – sousedské spory kvůli grilování na terasách a balkonech domů a vyhrožování právě nákazou koronavirem. Například v Chabařovicích nedaleko Ústí nad Labem přesně tak vygradoval letitý sousedský spor, kdy jeden z obyvatelů domu plivl do obličeje sousedky se slovy „tady máš koronavirus, ty svině“.
„Bylo prověřeno, že pán není nakažený nemocí covid–19 a není ani v karanténě ,“popsal velitel městské policie v dvou a půl tisícových Chabařovicích Josef Šittner.
Městští strážníci po celé zemi i policisté zaznamenali v průměru o třetinu více oznámení sporů mezi sousedy v době pandemie a nouzového stavu.
Na Českobudějovicku například řešili v dubnu policisté spor dvou mužů, kdy jeden z nich vytáhl na souseda pistoli a chtěl jej zastřelit. Situaci muselo uklidňovat několik hlídek.