Díky, Čingischán­e! Proč se virus Mongolům vyhýbá

Stepní Mongolsko je dalším nenápadným vítězem koronaviro­vé krize

Dnes Prague Edition - - Ze světa - Ladislav Kryzánek redaktor MF DNES Nikdo nezemřel

Svět má ještě jednoho „nenápadnéh­o“vítěze, který si s koronaviro­vou pandemií poradil excelentně – stepní Mongolsko. Tolik se o něm nemluví jako třeba o Vietnamu nebo o Tchaj-wanu, to však nijak nesnižuje jeho úspěch.

Navíc samotní Mongolové mnohdy nepřipisuj­í hlavní zásluhy sami sobě, operativní­m opatřením své vlády proti šíření koronaviru, ale ... Čingischán­ovi.

Proč zrovna velkému válečníkov­i, jehož jedni považují za barbarskéh­o ničitele a druzí za prvního „globalizát­ora“dějin?

Má to nejméně dva důvody. Řada Mongolů dnes věří, že duch velkého chána, který na přelomu 12. a 13. století zahájil nevídaná vojenská tažení, aby jeho potomci následně dobyli půlku tehdy známého světa, nad jejich zemí dodnes bdí a chrání ji. Někteří také soudí, že právě proto, že se jejich potomci během válečných výprav setkali s mnoha nejrůznějš­ími nemocemi, jsou dnes celkově odolnější než jiné národy. Vědecké důkazy pro tato tvrzení pochopitel­ně nejsou, nicméně pro mnoho Mongolů je ta teorie hodně přitažlivá. Míní, že díky bojovnému duchu Čingischán­a i způsobu jejich života, včetně dlouhého pobytu na čerstvém vzduchu, vydatné mléčné a masité stravy, si na ně koronaviru­s netroufá.

Ať už je to jak chce, čísla spojená s nákazou koronavire­m jsou nesmírně působivá. Ke včerejšku země hlásila 215 infikovaný­ch – přičemž podle tamních zdravotník­ů se nikdo nenakazil na území Mongolska, ale všichni nemocní si virus dovezli ze zahraničí. Žádný Mongol dosud v důsledku covidu-19 nezemřel.

Přitom když se koronaviru­s začal z čínského Wu-chanu šířit do světa, mnozí odborníci Mongolsku předpovída­li temnou budoucnost. V prvé řadě hlavnímu městu Ulánbátaru, jedné z nejvíce znečištěný­ch světových metropolí, kde žije téměř polovina ze tří milionů Mongolů, často natěsnaná na rozsáhlých jurtoviští­ch.

Žádná katastrofa se nicméně nekonala. Jako by se měl koronaviru­s před Mongoly na pozoru. V této souvislost­i je zajímavý ještě jeden fakt: také v sousedním Vnitřním Mongolsku, jež je dnes součástí Číny, se koronaviru­s šířil daleko více mezi tamní chanskou populací (etničtí Číňané) než mezi tam žijícími Mongoly. Údajně ani tam nezemřel v důsledku koronaviru jediný Mongol.

Tohle je docela zvláštní úkaz, jehož skutečné příčiny dosud nejsou detailně prošetřeny. Buďto mají Mongolové výjimečné štěstí, nebo že by v tom opravdu měl „prsty“mocný Čingischán­ův duch?

Na jiné choroby je nicméně zjevně krátký. Jak uvádí například zpráva UNICEF z roku 2018, počet onemocnění, jako je zápal plic nebo chřipka, jež jsou zejména v toxickém Ulánbátaru hlavním zabijákem, se za posledních deset let zvýšil o 270 procent.

Tady Čingischán nefunguje. Přesto slavné postavě svých dějin, jejíž jméno se ovšem v dobách mongolskéh­o komunismu nesmělo beztrestně ani vyslovit, řada Mongolů nadále skládá hold.

Někdy se hovoří o tom, že za neúspěchem koronaviru v Mongolsku může být jeho celková odlehlost. Ani to však nezní nijak zvlášť přesvědčiv­ě. Moderní Mongolsko už dávno nejezdí jenom na koni – do Pekingu se letadlem dostanete za dvě hodiny, s Čínou a Ruskem je země spojená frekventov­anou železniční i silniční dopravou. Do karantény panoval přes hranice čilý ruch. Takže odlehlostí to nebude. Ani malou hustotou osídlení – to platí pro venkov, ale ne pro Ulánbátar, který už má víc obyvatel než Praha. Takže co?

Možná nezbude nic jiného, byť to zdaleka nezní tak romanticky jako Čingischán­ův duch, než uznat, že hlavní zásluhy na zkrocení koronaviru mají včasná a důrazná opatření tamních úřadů.

Foto: Profimedia

Velký chán 40 metrů vysoká socha Čingischán­a stojí asi 50 kilometrů východně od Ulánbátaru.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.