Pnutí v povirové Macronii
Macronie, tedy spojení socialistické levice a pravicových centristů, na němž si mladý prezident Francie vždy zakládal, prochází nyní proměnami, do nichž vidí málokdo. Bude Macronovi ke znovuobjevení sebe samého stačit přihlášení se k de Gaullovi?
Dělá to dojem klidu před bouří. A neobejde se to patrně bez obětního beránka. Všechny zraky se nyní obracejí k francouzskému prezidentovi Emmanuelu Macronovi. Bude to on, kdo bude muset rozetnout gordický uzel Macronie. Padne za oběť premiér Édouard Philippe?
Nadcházející víkend, na nějž je nahlášeno 2. kolo komunálních voleb, je pro Macronovu stranu Republika v pohybu předem ohlášenou katastrofou. Ukáže, jaký je stav rozpadu jeho politického hnutí. To ztratilo absolutní většinu v parlamentu již ve druhé polovině května.
Jen o den později, v pondělí 29. června, by mělo padnout klíčové soudní rozhodnutí v korupční aféře bývalého premiéra Françoise Fillona, který měl zneužít vlivu ve prospěch finančního příjmu svých příbuzných. Pád prezidentského kandidáta Fillona na jaře 2017 otevřel cestu k moci Macronovi. A tvrdí se, že klíčem k Macronii je právě očekávaný soudní verdikt v expremiérově aféře.
Tento souběh událostí vyznívá pro mladého prezidenta nevýhodně. Do konce mandátu mu zbývá symbolických 500 dní.
V těchto dnech hledá způsoby, jak vrátit zpět víru i nasazení svému táboru věrných. Kde však začít?
Macron stále častěji obrací pohled nostalgicky do minulosti. Hledá návod? Rok 2020 vyhlásila Macronie „rokem de Gaulla“. Francie si připomíná vojáka a politika ve třech výročích: 130 letech od narození, 50 let od úmrtí a 80 let od slavné Výzvy 18. června (k odporu).
Macron blahopřeje Macronovi
Zatímco koronavirová epidemie je ve Francii od června již pod kontrolou, stále tam počítají mrtvé. Třetí nejzasaženější země EU jich uplynulou neděli hlásila celkem 29 633. Země se ale pomalu otřepává. A Paříž ztratila červené označení. Francie od tohoto týdne vstupuje do třetí fáze „rozvolňování“. Prezident, který v polovině března přijal válečný slovník, v krátkém vzletném projevu 14. června ohlásil „nový sanitární protokol“: děti se vracejí do školy, otevírají se kina, povoleny jsou i kolektivní sporty. Otevírají se konečně naplno restaurace a vyhlášené kavárny.
„Můžeme být hrdí na to, co bylo uděláno,“pochválil prezident sebe samého. Levicový list Libération to kriticky glosoval slovy: „Macron blahopřeje Macronovi.“Prezident, jehož projevy nemají pouze úvod, stať a závěr, v něm nechal vyznít i „hrdost na Francii“, neopomněl vypíchnout ani „jednotu republiky“. Zjevné pravicové hodnoty se u Macrona vždy kombinovaly se sociálními a ekologickými, na něž klade důraz levice. O sobě řekl, že musí sám sebe „znovuobjevit“.
Co ovšem zazvonilo mnohým nejsilněji jako ozvěna Macronova pravicového předchůdce Nicolase Sarkozyho, byla věta, že už nastal čas „pracovat všichni“a „o to více“.
Prezidentův premiér Édouard Philippe, zastupující ve vládě umírněnou pravici, nemá podle výroků z prezidentova okolí své vůbec jisté. Je ovšem nyní „po válce“populárnější než jeho šéf. Navíc má velkou šanci stát se starostou přístavního Le Havru. Obvyklý prezidentský manévr, historicky známý u dřívějších prezidentů páté republiky (levicového Mitterranda i pravicového Chiraka), tedy vyměnit v polovině mandátu premiéra, napovídá, že vedle třetí fáze sanitárního uvolňování přichází i třetí fáze politického přeskupování.
Poločas rozpadu s výpůjčkami
Rozdělená Francie, jejíž prezident završil třetí rok z pětileté funkce, jen pomalu sbírá své padlé. Po krizi odhodlaných „žlutých vest“, po manifestacích proti reformě důchodů přišla krize koronavirová. Hrubý domácí produkt by měl ve Francii podle odhadů OECD letos poklesnout až o 14 procent, srovnatelně s Itálií i Británií.
Víkendové komunální volby nevěstí pro Macronii nic dobrého. Hnutí Republika na pochodu má už své dezertéry, na prvním místě kdysi věrného ministra vnitra Géralda Collomba, který nyní v Lyonu ohlásil spojenectví s pravicovými republikány. Bitva o Paříž, kde bývalá ministryně zdravotnictví Agnes Buzynová nemá proti obhajující socialistce Anne Hidalgové fakticky šanci, je již definitivně ztracena.
Dvacítka poslanců, mezi nimiž i desítka členů Macronova hnutí utvořila v půlce května nové parlamentní uskupení s názvem Ekologie, demokracie a solidarita. Počet prezidentových poslanců spadl z původních 313 na pouhých 285, tedy čtyři pod absolutní většinu. Vláda se bude nyní muset více opírat o alianci s centristickým Demokratickým hnutím.
Kde brát a nekrást? Nabízí se alespoň výpůjčky, jež se tento rok hojně vyskytují v odkazu de Gaulla. Prezident se v uplynulých dnech hodně snažil, aby předvedl, že je jeho věrným následníkem: vydal se i do Londýna, aby si s britským premiérem připomněli slavnou Výzvu 18. června 1940.
Tehdy na vlnách BBC zazněl de Gaullův hlas s výzvou k odporu vůči nacistům ve jménu „cti, zdravého rozumu a vyššího zájmu vlasti“.
Kdo se dnes chce spojovat s Emmanuelem Macronem? Na evropské úrovni možná, v zájmu vyššího evropského (i francouzského) zájmu ze země spolu s Angelou Merkelovou vydupal záchranný balík. Ale doma?
Hrubý domácí produkt ve Francii by měl klesnout až o 14 procent, srovnatelně s Itálií a Británií.