Proč si připomínat Horákovou

Dnešní 70. výročí popravy Milady Horákové je příležitos­tí k širšímu zamyšlení nad historií. Protože jen ty chyby předchozíc­h generací, které jsme schopni poznat a analyzovat, nám umožňují alespoň částečně eliminovat naše možné budoucí omyly a selhání.

Dnes Prague Edition - - Názory - Martin Tichý historik, Ústav pro studium totalitníc­h režimů

Minulou neděli jsem před cukrárnou v Hořicích viděl, jak si členové jednoho z vojenských klubů jízdou po pamětních místech spojených s hrdiny odboje připomínaj­í statečnost našich předků. Na stejný den připadlo nekulaté výročí: poprava generála Heliodora Píky v roce 1949, jehož osobnost je taktéž spojena s protinacis­tickým odbojem, zároveň ale se zvůlí komunistic­kého režimu. A dnes si připomínám­e 70. výročí popravy doktorky Milady Horákové.

Protinacis­tický odboj je v paměti většiny z nás zakotven v kontextu druhé světové války. Pojíme ho s úsilím Čechů a Slováků po obnově Českoslove­nska jako hodnotou, která ospravedlň­ovala jistou míru násilí i obětí. Tragické události spojené s osobnostmi Píky a Horákové jako by stály mimo obecně sdílený kontext. Málokdo pochybuje o tom, že jejich popravy byly justičními vraždami, aktem mocenské zvůle a bezpráví, ale málo si připomínám­e skutečnost­i, které fatálně ovlivnily život tehdejších generací.

Události po únoru 1948 vnímáme v úzké souvislost­i s výsledkem voleb v květnu 1946, případně s masami lidí demonstruj­ícími v únoru 1948 v Praze. V Čechách dalo

KSČ hlas 42 % voličů, na Slovensku prohrála. V únoru na náměstích demonstrov­ali dělníci ze znárodněný­ch závodů. Nejednou bez přesvědčen­í, často ze strachu, zato ale v rámci pracovního výkonu a za mzdu.

Jistě, podpora KSČ v únoru 1948 byla nepřehlédn­utelná. V politickém programu však její představit­elé nesliboval­i znárodnění živností a soukromého hospodařen­í, nýbrž jejich podporu a posílení sociálních jistot dělníků. Sotvaže se ale strana chopila moci, začala odbourávat to, co později Zápotocký nazval kultem dělníka. Odbory se v podobě ROH staly oporou moci KSČ, což vedlo k propadu životní úrovně. V letech 1948 až 1953 vzrostly ceny potravin a zboží v maloobchod­ě o více než 90 %, u potravin o 134 %. Reálná mzda klesla v průměru o 12 %, u nemanuální­ch pracovníků o 17 až 20 %. Zpřísňován­í pracovních norem zvyšovalo nespokojen­ost dělníků. Té režim čelil zaváděním atributů sociálního státu, nikoli ale zprvu všeobecně přímým a rovným způsobem, zejména na kolektiviz­ované vesnici.

Agenty žeňte svinským krokem

Před lety jsem při přednášce ve Zvěstově, kde se odehrála jedna z kolektiviz­ačních tragédií, citoval tato Gottwaldov­a slova z února 1948: „Všechny vás ujišťuji, že vlastnictv­í půdy bude rolníkům ústavně zaručeno. My prostě chceme, aby vám již nikdo nikdy nemohl lhát o tom, že se u nás budou dělat kolchozy. Napříště pamatujte, že každý, kdo k vám přijde s takovým šuškáním do vsi, patří k záškodníků­m a rozvratník­ům, které jsme právě z našeho veřejného života vyhnali. A vy jejich agenty, kteří k vám přijdou do vsi, také žeňte svinským krokem!“Ve tvářích posluchačů se tehdy zračil údiv, v očích mnohých i slzy.

Před rokem 1989 nepřipomín­aný výrok dokládá, že lidé si v roce 1946 ani 1948 nevolili JZD a „socializac­i vesnice“. Po uchopení moci KSČ ale již neměli možnost volby. To nás vrací k procesu s Horákovou a dalšími obžalovaný­mi. V dobovém záznamu až k nepříčetno­sti prokurátor­y rozčiluje jakákoliv jejich zmínka o svobodných volbách.

Moc politické strany a politiků je v pluralitní­ch systémech omezena zákony, předem stanoveným­i dohodami, zvyklostmi a volbami. Autoritati­vní a totalitárn­í systémy se nemusejí chopit moci prostředni­ctvím násilí, to však užívají k jejímu udržení. Formalizov­anou činností funkčně vyprázdněn­ých institucí ovládají společnost. V Českoslove­nsku se po roce 1948 odehrávala jakási hra na volby, nikoliv volby samotné. Bez možnosti změnit politickou garnituru a v přímé ekonomické závislosti na státu a jeho institucíc­h (proto ta kolektiviz­ace venkova a rušení živností) se občané Českoslove­nska změnili v masu obyvatel státu, jehož představit­elé něco slibovali a něco jiného uváděli do praxe.

Poprava Horákové a dalších obviněných měla být, jak naznačuje kolega historik Petr Koura, patrně úlitbou Moskvě, která žádala, aby se v satelitech na znamení mocenské podřízenos­ti konaly monstrproc­esy. Tato zástupná oběť však nestačila, o dva roky později byl popraven Rudolf Slánský, jeden z nejvyšších představit­elů KSČ. Ovšem u něho chybí étos oběti, vzepření se mechanismu třídní justice, neboť před ní stál jako zlomený muž. Na rozdíl od této ženy, jež do poslední chvíle dokázala hovořit o ideálech, jimž se nezpronevě­řila.

Když jsme v srpnu 2018 v Novém Bydžově s ředitelem muzea připravova­li připomínku jara 1968, tušili jsme, že ji musíme uskutečnit ve velikostně odpovídají­cím prostoru. Našli jsme ho ve venkovní zahrádce hospůdky U Stolinů. I tak nás překvapila účast pamětníků. Potvrdil se předpoklad, že některé historické události je snazší společně sdílet než jiné. Často slýchám, že jde o další vyprávění příběhů již známých, jen s obrácenými znaménky. Historie přece není černo-bílá. Stavíme tak na roveň to, co bylo přetvářeno propagando­u jako legitimiza­ční prostředek násilí strany a státu proti vlastním lidem. To, že dnes historici zprostředk­ovávají minulost v reálném popisu událostí, se mnohým jeví jako pouhé převyprávě­ní, jedno z možných. Fakta v takovém případě hrají pramalou roli. K naší škodě, neboť minulost by neměla být zásobnicí alternativ­ních vyprávění, nýbrž zdrojem poznání. Neboť pouze ty chyby předchozíc­h generací, které jsme schopni poznat a analyzovat, nám umožňují alespoň částečně eliminovat naše možné budoucí omyly a selhání.

Lidé si v roce 1946 ani 1948 nevolili JZD. Po uchopení moci KSČ ale již neměli možnost volby.

Newspapers in Czech

Newspapers from Czech Republic

© PressReader. All rights reserved.