Prezident těžké doby
Státní prezident Emil Hácha byl tragickým a nešťastným symbolem doby protektorátu
Jen několik dní po konci války dorazila z Prahy na prezidentské sídlo do Lán další kolona aut. Tentokráte už za prezidentem Emilem Háchou nepřijeli Němci, ale muži z československého ministerstva vnitra. Na rozkaz komunistického ministra Václava Noska prezidenta zatkli. Na místě našli těžce nemocného muže, který již přes rok nevykonával svou funkci. Pečovala o něj dcera Milada.
Z Lán byl Hácha převezen do vězeňské nemocnice na pražské Pankráci, kde před 75 lety, 27. června 1945, zemřel.
O tři dny později byl beze všech poct s vyloučením veřejnosti pohřben na Vinohradském hřbitově. Pohřbu se směla zúčastnit jen dcera Milada v doprovodu bývalého manžela Zdeňka Rádla a někdejší prezidentský komorník Bohumil Příhoda. Z příkazu ministra vnitra nesmělo být Háchovo jméno vyryto ani na jeho náhrobním kameni.
Emil Hácha se narodil v jihočeském městečku Trhové Sviny 12. července 1872 v rodině berního úředníka. Vystudoval práva v Praze a vstoupil do státních služeb.
V roce 1916 byl jmenován radou Nejvyššího správního soudu ve Vídni, od roku 1918 působil u stejného soudu v Praze a v roce 1925 se stal prezidentem Nejvyššího správního soudu. U vážného, suše vypadajícího Háchy určitě překvapí jeho záliby – překládal anglickou beletrii, například Tři muže ve člunu od Jeroma Klapky Jeroma, byl nadšeným alpinistou a vysokohorským turistou. Přátelé ho považovali za vtipného a pohotového společníka.
Na respektovaného právníka Háchu a nadstranickou osobnost si na podzim 1938 vzpomněli politici, když hledali vhodného kandidáta na dva měsíce uprázdněnou funkci prezidenta republiky.
„Tvrdý příkaz povinnosti“
Parlament ho československým prezidentem zvolil 30. listopadu 1938. Při společné schůzi obou komor v Rudolfinu získal hlasy 272 z 312 přítomných.
Ke zvolení mu poblahopřál i jeho předchůdce Edvard Beneš. „Pane prezidente, vím dobře, jak těžké úkoly budete mít jako prezident republiky, a přeji proto republice i vám, aby jí dnešní volba v těchto těžkých dobách sloužila k plnému zdaru,“psal Beneš.
Hácha mu odpověděl. „Pane prezidente, váš list mě dojal, ale také povzbudil v mém úkolu, který jsem přijal zdráhavě a s největším sebezapřením jako tvrdý příkaz povinnosti,“odpověděl na dopis Hácha.
Svůj úřad vykonával tři měsíce, nejkratší dobu a v nejtěžší době ze všech prezidentů.
Zlomený muž
V polovině března 1939 byl Hácha předvolán do Berlína na jednání s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem. V hlavním městě třetí říše byl za použití hrubého nátlaku přinucen podepsat souhlas „s ochranou území Čech a Moravy Velkoněmeckou říší“. V čele následně vytvořeného Protektorátu Čechy a Morava stanul Hácha jako takzvaný státní prezident.
Hácha měl možnost abdikovat, ale rozhodl se v mezích svých možností bojovat. Zpočátku se ve vztahu k nacistickým okupačním orgánům snažil prosazovat formálně zaručenou autonomii české protektorátní správy.
Opakovaně intervenoval za oběti německé perzekuce včetně aktivních odbojářů. Prostřednictvím premiéra Aloise Eliáše udržoval kontakty s domácím odbojem a byl i ve spojení s exilovou vládou v Londýně. Svými intervencemi zachránil tisíce lidí, například řadu studentů zatčených 17. listopadu 1939.
Doceněn až po revoluci
Postupem času však Háchovo úsilí ochabovalo, na čemž se podílelo i prezidentovo stále chatrnější zdraví. Háchu také zlomilo období německého teroru po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Státním prezidentem zůstal Hácha až do konce války. Od května 1944 jej však vzhledem k jeho zdravotnímu stavu zastupoval předseda protektorátní vlády.
Jako těžce nemocný a psychicky zlomený člověk se Hácha stáhl do ústraní lánského zámku, kde se dcera Milada pokoušela svého těžce nemocného otce izolovat od okolního světa.
Přestože proti Háchovu zatčení a smrti v roce 1945 protestovala řada demokratických politiků, teprve po roce 1989 se dostalo Emilu Háchovi spravedlnosti a kritického pohledu na jeho úlohu.