Výchova sportovců v Čechách

Uniklé video s projevem hokejového trenéra Martina Stloukala k jeho svěřencům v dorostenecké extralize vyvolalo velkou diskusi, kde je hranice slušnosti a sprostoty v práci s mládeží. Jakým vzorem je trenér hulvát?

Ti dám okostici, vole, až ti bude špatně!“„Tyhle pič…ny si řešte jinde!“„Že si tady vytřem pr..l s tou Kometou posr…ou!“„Co mně je po tom, ku..a!“„Nebudu se tady s nikým s.át!“„Když budete žrát rýži, nemůžete žrát maso. Jestli u někoho uvidím pizzu, tak ho nakopu do pr…e!“

Pokud se někdo domnívá, že ukázka je z filmu Černí baroni, je na omylu. Přesto však připomíná slovník velitele totalitní československé armády, který s obtížemi ukončil sedmou třídu. Možná, že podobné věty lze slyšet v hostinci páté cenové kategorie u hostů, kteří dopili dvanácté pivo s pěti rumy. Bohužel pro nás tento sprostý blábol pronesl trenér k patnáctiletým sportovcům. Média snůšku hrubého verbálního násilí na dospívající i jejich rodiče nazvala trefně „kauza tvaroh a okostice“.

Spekulovat o tom, jaká byla motivace trenéra k tomu, aby zvolil vulgární formu v komunikaci s nedospělými svěřenci, je ztráta času. Jen si můžeme vytvořit obraz, jaké je trenérovo chování v soukromém životě, jaké zastává postoje a jaká je jeho kvalifikace v oblasti zdravé výživy a životního stylu. Proč si však takové chování může trenér vůči adolescentům dovolit? Můžeme si za to všichni. Tedy ti, kdo již na plnoletost dosáhli. Hlasování k této kauze na webu Sport.cz skončilo jednoznačně vítězstvím sprostoty a hulvátství. Objevily se tu názory, že naše mládež takové jednání potřebuje a že tak má vypadat správný trenér.

Byl to políček všem slušným trenérům, kteří se věnují dětem ve volném čase za pár korun a nikdy takto neklesnou. Jako by nadáváním a snižováním důstojnosti někdo někdy zlepšil výkon. Veřejná podpora úpadku, agresivity, nelidskosti, neodbornosti, hlouposti a bezcitnosti nabila zbraně ke schválení takového chování.

Sprostota jako vzor

Veřejnost nebo ta část chválící vulgarismy a agresi zapomněla, že děti k tomu, aby se z nich stali slušní lidé, potřebují příklady. Bez ohleduplného a slušného chování nelze dosáhnout toho, aby se děti v dospělosti slušně a ohleduplně chovaly. Jestliže budeme podporovat sprostotu, dovolíme, aby se naši potomci chovali sprostě. Pokud se v ohlupujícím prostředí ocitne talentovaný jedinec z kultivovaného rodinného prostředí, přejde do jiného sportovního týmu, a to v tom lepším případě. V horším případě zanechá sportu úplně a v nejhorším případě převezme chování vulgárního trenéra.

Naděje, abychom zlepšili podmínky ke kultivaci empatie a sociálních dovedností talentovaných mladých sportovců, se snížila na minimum. Jiskřička se mihla po zveřejnění osobních zkušeností olympioničky, která prošla sportovní dráhu s trenérem specialistou na středověké výživové požadavky hraničící s hladomorem. Ale pak zase zhasla. Jako by nám nevadilo, že s talentovanými dětmi se jedná jako s věcmi, které mají snad materiální hodnotu, ale už ne lidskou a morální. Nejspíš nám nevadí zničené zdraví a někdy i životy mladičkých sportovců. Talenty jakékoliv oblasti, tedy i sportovce, by měl ovlivňovat člověk, který je vzorem k nápodobě. Veřejné mínění by mělo zabránit tomu, aby naše děti vychovávala osobnost, kterou práce netěší a dělá ji proto, že umožňuje někoho zesměšňovat.

Potřebu vyvyšovat se nad jedince, který je v závislém postavení, například dítě ve vztahu k trenérovi, mají ti, kteří ustrnuli v raných fázích svého vývoje. Mají špatně nastavený sebesystém a pocit nadřazenosti si užívají, aby posílili své ego. V dospělosti již u nich ke změně nedojde. Kultivace nezralého dospělého jedince již není možná. Ovšem to se netýká dospívajících, kteří hledají vzor k napodobování. Dospívání je nejcitlivější období, kdy dítě může najít vzory mimo rodinu, která má omezený prostor pro rozvoj osobnosti téměř dospělého dítěte a přestává mu stačit. Tomuto jevu říkáme emancipace od rodiny a je to přirozený proces. Čím více vhodných vzorů naše děti najdou, tím lépe.

Pokud rodina neumožní dítěti hledat další vzory k imitaci, stává se z dítěte mamánek a jeho sociální vývoj se zpomaluje. Mezi talentovanými mladými sportovci mamánky nenajdeme. Mamánek sedí doma a nezvedne se z gauče, protože čeká, až ho zvednou rodiče. Rodiče mladých sportovců nezvedají děti z gauče, ale usilují o to, aby se pohybový talent dítěte rozvinul. Určitě však nepředpokládají, že trenér má právo zacházet s dítětem jako s kusem hadru. Nejspíš kombinací výchovy nějakého bezcitného a agresivního trenéra a nezralých rodičů prošli i ti úspěšní sportovci, kteří se dopouštějí domácího násilí, zneužívání drog či alkoholu a porušování zákonů.

Česká specialita mezi sportovci je odkopávání vlastních dětí. Králem všech agresorů ve sportovním trikotu je otec, který v průběhu opouštění malých potomků je dokázal ještě i kopat. Přesto se najde matka, která vedle stárnoucího sebestředného sportovce posadí svého malého syna a pořídí fotografii. Zřejmě touží po tom, aby si její syn vzal z mizerného otce příklad a v dospělosti také kopal do svých dětí. Za chování, které překračuje hranice etiky a vede k ubližování slabším, můžeme všichni.

Pokud si neuvědomíme, že u bezcitného trenéra přežije jen dítě z bezcitné rodiny, nebudeme mít pro naše vnuky vhodné vzory. Z bezcitných dětí se stanou bezcitní dospělí. A my, kdo neseme za jejich výchovu odpovědnost, mezitím zestárneme a dostaneme se do závislého postavení. A o tom, jak se s námi bude ve stáří a bezmoci zacházet, se rozhoduje právě teď.

Bez slušného chování nelze dosáhnout toho, aby se děti v dospělosti slušně chovaly.