Další zázrak chirurga Bohdana Pomahače

Bývalý manžel se vloupal do jejího domu, uprostřed noci. Napřed nepříčetně mlátil Američanku Carmen Tarletonovou baseballovou pálkou. Pak na ni vylil louh. A škrtl sirkou. Carmen měla popáleniny na 80 procentech těla. Znetvořený obličej. Tehdy se psal rok 2007. Tarletonová napřed musela vyhrát boj o život. Když se dostala z nejhoršího, začala řešit další zdravotně-estetické důsledky nechutného činu. „Vypadala jsem jako zrůda...“Kvalita života: nulová. Lidé na ulici si na ni ukazovali. Vnímala to. O zrak zcela nepřišla.

Po pěti letech od incidentu pomohl slavný český chirurg Bohdan Pomahač – v roce 2013 Tarletonové transplantoval tvář. „Skvělý pocit,“říkala tehdy. „Naše nejtěžší transplantace,“dodával Pomahač. Jenže nová tvář postupně odumírala vinou více a více poškozené tkáně. A tak letos Pomahač rozhodl: Uděláme druhou transplantaci. Nikdy předtím to nezkoušel.

Desátá transplantace tváře

Carmen přesto souhlasila. A před pár týdny skutečně druhou, novou tvář dostala. Takovou operaci podstoupila jako první člověk v USA. Pomahač má další primát.

„Ale o to mi vůbec nejde,“říká skromně světoznámý chirurg exkluzivně pro MF DNES, z Bostonu, kde žije a pracuje v tamější klinice Brigham and Women’s Hospital. „U druhé transplantace jsme měli obrovské štěstí na dárce,“vysvětluje Pomahač, který aktuálním srpnovým zákrokem zaokrouhlil počet unikátních transplantací obličeje na deset. „Byla to naprostá náhoda, my si totiž nejsme schopní vybrat ideálního dárce – naši dárci jsou jen pacienti, kteří náhle zemřou mozkovou smrtí. To není jako u ledviny, kde se můžete domluvit s bratrancem. A tenhle druhý dárce měl vynikající tkáňovou charakteristiku, skoro stejnou, jako by byl sourozenec,“vypráví Pomahač.

Probíhá to asi takhle: Pomahač a jeho tým hledají ideálního dárce tváře, u něhož nastala mozková smrt. Jiná forma smrti nedovolí tváři „přežít“při cca sedmihodinovém odjímání z hlavy zemřelého. Při mozkové smrti lze udržovat životní orgány na přístrojích a tělo, cynicky řečeno, „nevychladne“. Po odejmutí tváře následuje proces samotné transplantace.

Operace v případě Carmen Tarletonové trvala asi dvacet hodin. A probíhala jinak než ty předchozí. „Po patnácti hodinách operování jsme zjistili, že dochází k velkému krvácení, tak jsme se rozhodli to přerušit, vzít ji na jednotku intenzivní péče a pokračovat další den.“

Podle Pomahače je to paradoxně asi nejlepší způsob, jak operaci provádět: „Člověk je na ty poslední hodiny nejčerstvější, přičemž poslední hodiny jsou právě nejklíčovější a nejsložitější. Nervy, všechny ty detaily...“

Zatím platí jasné pravidlo – ženě lze transplantovat ženskou tvář, muži mužskou. Nanést ženskou tvář na mužskou je podle Pomahače kvůli mnoha vlastnostem nemožné. „Ale mužskou na ženskou už jsme na počítačové simulaci zkoušeli. Možná se toho jednou dočkáme,“uvádí plastický chirurg.

Velké tabu jsou však podle něj dosud děti. „Zatím k ničemu takovému nedošlo. Ve Philadelphii nějaké tři čtyři roky nazpět provedli u dítěte transplantaci dvou horních končetin,“popisuje další neobvyklý zákrok. „Ale my jsme čistě nemocnice pro dospělé. Myslím, že pro správného pacienta je to správné řešení. Kdo to však kdy udělá, těžko říct,“krčí rameny český chirurg, jemuž v bostonské nemocnici neřeknou jinak než Bo.

Kofein na výdrž? Neexistuje

Zatímco při jiných zákrocích hraje v sále různorodá hudba, při složité transplantaci obličeje chce mít Pomahač klid. „Nemám to rád. U téhle operace musíte hodně přemýšlet, hudba je pro mě distrakce,“vypráví s tím, že obrovsky dlouhé soustředění nemůže podpořit energetickým drinkem ani kávou. „Kofein způsobuje třesot rukou, neexistuje, abych se ho napil.“

Jak to tedy na sále vydrží? Tak obrovsky náročná operace, detailní, až téměř „magická“práce? „Hodně lidí se na to ptá a já jim vždycky říkám: Prostě nejde přestat. Musím tu operaci přece dokončit,“usmívá se Pomahač.

„Nějaký takový ten adrenalin, vzrušení tam je, člověka to povzbuzuje. Navíc já si můžu dát chvíli pauzu. Jsou tam totiž fáze, které dokáže udělat každý plastický nebo ORL chirurg, já tam nemusím být dvacet hodin v kuse,“popisuje, aby vzápětí přiznal: „Ale stejně jsem tam drtivou většinu času.“

Nová tvář na sedm let

Proč vlastně musela Tarletonová podruhé pod skalpel? „Jednoduše řečeno, Carmen měla hodně protilátek proti lidským tkáňovým antigenům. Antigeny jsou ty části, které náš imunitní systém pomáhá rozeznat od cizích,“vysvětluje Pomahač.