Polovině půdy hrozí eroze
„Počet hlášených erozních událostí roste. Letos už jsme překonali rok 2018,“uvádí Radim Vácha.
Stát utratí za úpravy pozemků během deseti let 34 miliard korun. Musí se například vytvořit „kohouty“na trubkách, které odvádějí vodu z polí. Dnes totiž tyto systémy často škodí.
Řešení problémů spojených se suchem patří mezi priority Radima Váchy, ředitele Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. K nedostatku vody přispívá rovněž takzvaná utužená půda. Traktory a těžké stroje vytvořily na polích pod zemí vrstvu, kvůli které se hůř vsakuje voda. A s tím přibývá erozí.
V Česku je takto utužená odhadem polovina zemědělské půdy. Pomohlo by podrývání, ale to je mnohem dražší než orba. „V praxi se to moc nepoužívá, půda klade obrovský odpor a technika je náročná na spotřebu pohonných hmot,“řekl Vácha MF DNES.
Česko vysychá. Ministerstvo zemědělství proto chce, aby se na pozemkové úpravy a závlahy uvolnilo 34 miliard korun. Jaká opatření pomohou, aby zemědělská půda zadržovala více vody?
Asi čtvrtina zemědělských pozemků byla od první světové války odvodněna, aby se na nich dalo hospodařit. Bez povrchových úprav byste často dřív na pole vůbec nevyjel. Dnes už hodně odvodňovacích systémů nepomáhá, ale naopak odvádějí nedostatkovou vodu. Trubky jsou za svou životností, přitom dál fungují.
Chcete vybagrovat trubky z polí, aby v půdě zůstala voda?
Někteří to doporučují, ale vytrhat trubky z pole by bylo zbytečné a extrémně drahé. Odhadované náklady jsou 100 až 150 tisíc korun na hektar a pole by se zásahem znehodnotila minimálně na rok. Řešení je jinde. Naši kolegové v Pardubicích vědí, jak do drénů nainstalovat regulační prvky, aby šlo potrubí v metrové až dvoumetrové hloubce zavřít a v případě potřeby zase otevřít.
Vyřeší to problém se zemědělským suchem?
Částečně ano. Voda nebude urychleně odcházet z půd. Ministerstvu jsme také navrhli seznam retenčních nádrží, které by se mohly revitalizovat a sloužily by k závlahám. Vodu z řek nemůžeme k závlahám využívat neomezeně, protože musí být zachovány minimální průtoky. Běžné jsou závlahy u zeleniny, hodně se objevují u ovoce nebo na vinicích a uvažuje se i o chmelnicích. Určitě se nebude zavlažovat kukuřice a obilí.
Víc než polovina polí je ohrožena erozemi. Zhoršuje se to?
Ano, uvádí se, že asi 50 procent naší zemědělské půdy je ohroženo vodní erozí, a vzrostl i podíl půdy ohrožené erozí větrnou. Na základě dlouhodobého kontinuálního pozorování z odhadovaných deseti na patnáct až dvacet procent. Počet hlášených erozních událostí do systému Monitoringu eroze má vzrůstající tendenci, v letošním roce už jsme na počtech vyšších, než byly v roce 2018. To má dvě hlavní příčiny. Jednak je to průběh počasí, kdy letos prší výrazně více než v předešlých letech, jednak je zde významná motivace k hlášení. Naplňuje se tak princip metodiky, která počítá s přeřazením lokalit, kde se eroze opakovaně vyskytuje, do vyšší třídy ochrany.
Pomůže rozdělení lánů na třicet hektarů, které od ledna bude platit pro všechny, tedy nejen erozně ohrožené pozemky?
Mělo by to vést ke snížení rizika vodní eroze, protože se zkrátí délka svahů. O tom, jak to bude účinné, se vedou diskuse. Podle nás je to velmi významný krok dopředu.
Třicet hektarů je pořád obrovská plocha. Jedna plodina se může pěstovat na obdélníku o stranách 500 krát 600 metrů. Proč se nešlo níž?
Někteří opatření kritizují a říkají, že by se měla pole zmenšit na pět nebo deset hektarů. Třicet hektarů je stále velká plocha, ale je to krok dopředu. Nemůžete najednou udělat tak výraznou změnu, protože z hlediska systému hospodaření by to pro řadu zemědělců bylo prakticky likvidační.
Daří se s erozí bojovat?
Zemědělci se jí snaží předcházet několika způsoby. Dotační podmínky takzvaného Dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy (DZES) specifikují, jaký koloběh organické hmoty dodržovat, a nařizují farmáři, aby organickou hmotu dodával alespoň ve formě meziplodin nebo zaoráváním posklizňových zbytků. Půda se významně obohatí třeba zaoráváním zbytků řepky. Pokud opatření někdo neplní, přijde o část dotací. Erozi mohou snížit i některé technologie, jako je setí do pásů. Pomáhá to u kukuřice. Chystaná protierozní vyhláška zavádí sankce pro nezodpovědné zemědělce. Postihnout by měla opakované případy.
Zemědělská půda nejen ubývá, ale i degraduje. Proč?
Určitou zátěž půdy vyvolává hospodaření. Od 60. let dvacátého století se situace zhoršila, protože technika po polích jezdí desítky let. Někde se to odrazit musí. Dřív se častěji oralo a dnes se víc používají minimalizační technologie, kdy se zpracovává jen vrchní půda do 20 až 30 centimetrů.
V čem je utužená půda horší?
Když zaprší, vznikají laguny nebo voda odtéká, protože se nemá kam vsakovat. Utužení se projevuje zejména v hlubší vrstvě, takzvaném podorničí, kam se nedostanete pluhem nebo podmítači.
Má zemědělec šanci utužení zmírnit, pokud orba nepomůže?
Pluh zpracuje půdu asi do 40 centimetrů hloubky, kde ještě půda není tak utužená. Dá se to řešit například podrýváním, při kterém se dostanete do hloubky asi 50 centimetrů. Půda se neobrací, ale jen rozrývá. V praxi se to moc nepoužívá, půda klade obrovský odpor a technika je náročná na spotřebu pohonných hmot. Navíc pokud půdu neoživíte zapravením organické hmoty nebo přídavků pro zvýšení mikrobiální činnosti a nepodpoříte tak vznik půdního edafonu včetně žížal, půda opět rychle slehne.
Skoro sedmdesát let už odebíráte půdní vzorky. Byla půda v dobách socialismu kvalitnější díky větší živočišné výrobě?
V některých oblastech opravdu k mírnému úbytku organické hmoty dochází, ale je pozvolný. Je otázka desítek let, než dojde k větším změnám. Musíme podporovat živočišnou výrobu, dbát na správné osevní postupy, zařazení meziplodin a plodin, které obohacují půdu. Typickým příkladem jsou luskoviny. Na poli se začíná více objevovat jetel, vojtěška a další plodiny.
Evropská agentura pro životní prostředí upozornila na zvyšování koncentrace kadmia v některých úrodných oblastech, což někdo dává do souvislosti s nadužíváním fosforečných hnojiv.
Nesouhlasím s tím, že by za to mohli zemědělci. Naše výzkumy ukazují, že v horských oblastech jsou obsahy zátěžových prvků, jako je kadmium a olovo, často vyšší než v zemědělských oblastech. Svědčí to o tom, že vliv průmyslu je větší než vliv používání hnojiv s obsahem kadmia, jako jsou fosforečná hnojiva. Mezi nejvíce zatížené patří nivní půdy podél řek, takzvané fluvizemě, kam se dříve dostávaly různé zátěžové látky z odpadních vod. Obecně jsou to velice úrodné půdy, které byly historicky přednostně osídlovány a na nichž se dnes hodně pěstuje zelenina.
Limitují někde těžké kovy zemědělskou činnost?
Nijak výrazně. Výjimkou jsou lokální oblasti na Příbramsku, kde v souvislosti s historickou důlní činností a hutní výrobou byly lokalizovány oblasti se zvýšeným obsahem hlavně kadmia a olova. Specifický je případ řeky Litavky, kde se za dob socialismu protrhly hráze v kovohutích a došlo ke kontaminaci celé nivní oblasti podél řeky. Kontaminace je v místech, kde se dříve hospodařilo, hodně výrazná. Indikuje to, že už by rostlinná produkce byla závadná. Zvýšené limity byly také v okruhu asi dvaceti kilometrů od Příbrami. Kadmium je zvýšené i na severní Moravě, což souvisí opět s hutní činností.
Kontaminuje se půda i dnes?
Na začátku 90. let minulého století se o nás tvrdilo, že jsme kontaminovanou zemí a smetištěm Evropy. Bylo to dáno neexistencí relevantních dat. Dnes na tom nejsme ve srovnání s okolními zeměmi hůř. Po roce 2010, dokdy se ze zdrojů Evropské unie dotovaly čističky odpadních vod v obcích nad dva tisíce obyvatel, se voda v řekách výrazně zlepšila.