Juliš, symbol nové Sparty
Pomalu to bude pět let, co Lukáš Juliš sestřelil ruský Krasnodar v Evropské lize. Když ho následně pozvali do televizního studia, bezelstně se přiznal celému národu: „Byl jsem nervózní jako prase. Celý den jsem se potil a byl asi čtyřikrát na záchodě.“
O pár týdnů později Juliš skóroval taky na hřišti slavného Lazia Řím a zdálo se, že Sparta objevila nového bombarďáka.
Útočníka s klasickým instinktem. Kam se Juliš postavil, tam se odrazil míč.
Když nešlo vystřelit nártem, zkusil to patičkou a stejně mu to vyšlo.
Jedenadvacetiletý mládenec dokázal to, co před ním ve Spartě uměli třeba Horst Siegl nebo David Lafata: jedna šance = jeden gól.
V místech, kde by se jiní hráči ztratili i s buzolou, orientoval se Juliš výborně.
Jenže postupně se začal jaksi vytrácet. Tělo mu přestalo držet. Zranění ho srážela natolik, až si pomalu myslel, že je po kariéře. V roce 2018, to zrovna hostoval v Bohemians, si zlomil chodidlo a deset měsíců promarodil. Jako by měl v noze střep. Až experti v Belgii zjistili, že ho v chodidle zlobí třímilimetrový úlomek. Musel na operaci, aby zase mohl bezbolestně běhat.
No vida, tenhle Juliš je teď zase v kurzu.
Vsadili byste si, že získá korunu pro krále kanonýrů? Klidně to zkuste, určitě to není špatný tip. Na jaře obrozená Sparta totiž šlape. Do nové sezony vstoupila dvěma výhrami a Juliš třemi góly.
„Ani jsem si to takhle nepředstavoval,“usmívá se.
Střelec narozený ve znamení Střelce je symbolem nové Sparty.
Upřímně, docela nečekaným, protože ještě na jaře hostoval v Olomouci. I když se trefil osmkrát ve dvanácti zápasech, nic moc nenasvědčovalo tomu, že by se měl vrátit do rudého dresu rovnou jako člen základní sestavy.
Jenže Juliš je mužem okamžiku. Perfektně využil prostor, který mu během letní přípravy daroval trenér Václav Kotal. Ten samý Kotal, jenž ho před rokem vedl ve sparťanském béčku: „A Lukáš tam dal jedenáct gólů za půl sezony.“
Proč by zrovna Juliš nemohl být sparťanským esem? I když je to v civilu lehce chaotická citlivka, na hřišti se ničím nestresuje. Přijde a hraje. „Má výbornou povahu. Je to sluníčko do kabiny a na place se nenervuje. Už v mládeži vynikal. Měl rychlost a pohyb jako Thierry Henry. Jenže jakmile se rozjel do vysokých obrátek a všechno se mu dařilo, vždycky ho nějaké zranění koplo o krok zpátky,“líčí bývalý sparťanský trenér David Holoubek.
Teď je Juliš konečně zdravý a může uplatnit, co má v sobě.
Rychlost zdědil po tátovi, bývalém sprinterovi, a s bezvadnou orientací v pokutovém území se prostě narodil. Navíc mu svědčí systém na dva hroty, který Sparta v létě zavedla. S mladičkým parťákem Hložkem si Juliš rozumí, třeba v neděli od něj dostal naprosto nezištnou přihrávku před prázdnou branku. Podruhé se trefil typicky podle vzoru: Nechte to na mně, já to zařídím! Po rohovém kopu se před Juliše náhodně vykutálel míč, tak ho prostě vší silou napálil do sítě.
Celý večer měl jedinou kosmetickou vadu. Juliš totiž pranýřoval Olomouc, která mu na jaře pomohla, aby se mohl ve velkém fotbalu znovu nadechnout.
Juliš, rodák z Chrudimi, je přesně ten typ, který se do nové Sparty hodí. Pracovitý, hladový, svižný, vděčný, pozitivní. Nepotrpí si na drahé oblečení, vlasy si negeluje, zato si po tréninku přidává. A pak honem domů. Mimochodem, dcerka Natálka pozítří slaví druhé narozeniny, a tím pádem asi pochopíte, proč si mladý táta nechal na dres nažehlit 39.
„Myslím, že Lukáš dospěl. Prostě se z něj stal chlap, který pochopil, že se fotbalem nebude živit věčně. A podle toho se začal chovat,“chválí na dálku trenér Holoubek.
A tak se na Spartě objevil takový obyčejný zabiják.