Hlava proti srdci

Déja vu: Julian Alaphilippe přitahuje Francouze k Tour

rétoriky. Bude na Tour útočit na etapy, bavit lidi a nemyslet na pódium na Champs-Élysées.

Je mu to možné věřit?

„Dal jsem si za cíl vyhrát etapu, tu mám a žlutý dres je bonus,“říká nyní. „Nedělní vítězství bylo úlevou, ujistilo mě o mé kondici. Ale nezměnilo mé plány. Chci hájit žlutý dres se ctí a agresivně, ale ne, nepřijel jsem sem vyhrát Tour.“

Opět jednou půjde o bitvu mezi Alaphilippovou hlavou a srdcem.

Hlava mu říká: Šetři síly v etapách, které nejsou pro tebe, a soustřeď se na ty, které jsou ti šité na míru.

Srdce namítá: Jsi ve žluté, jsi bojovník, jsi ve Francii a loni jsi byl tak blízko. Proč to nezkusit znovu?

Co by se asi dělo, kdyby měl dres lídra i za dva týdny? Usměje se: „Budu to brát den po dni.“Tolikrát tutéž větu použil také loni.

Od té doby... „Měl jsem těžký rok. V červnu jsem ztratil otce,“připomíná. Pak, po srpnovém restartu sezony, jako by mu neustále chyběl kousek sil i štěstí do loňského Alaphilippa.

Na Strade Bianche ho skolilo šest defektů, na Milán-San Remo ve spurtu podlehl Van Aertovi, na mistrovství Francie skončil třetí. Experti tvrdili: Alaphilippe, který si stoupl na start Tour, není tak skvělý a sebevědomý jako loni.

Možná skutečně není. Ani jeho nedělní útok nebyl až tak zdrcující jako loni v etapě do Épernay. Kdo ví, možná mu víc pomohla svalová paměť a nostalgie než aktuální forma.

Pevně svinutá koule svalů

Mnohé indicie napovídají tomu, že nepojede o titul. Quick-Step rozhodně nevzal na Tour vrchařský tým pro boj do hor, ale sprinterský kolem včera druhého Ira Bennetta a klasikářský. Nejlepšího vrchaře Knoxe nechali doma. Alaphilippovým superdomestikem v horách by musel být Lucemburčan Jungels, šestý na Giru 2016, ale mezitím také především klasikář.

„Navíc Julian je stále příliš pevně svinutou koulí svalů,“říká exprofesionál Jens Voigt. „Což je dobré na

krátké kopce, nikoliv na nejtěžší dlouhá stoupání.“

Na druhou stranu profil letošní Tour by mu mohl sedět. Hory jsou strmější a kratší, časové rozdíly na nich patrně nebudou až tak velké. Explozivními útoky by mohl způsobovat chaos ve skupině favoritů. Pouze jedno stoupání je vyloženě antialaphilippovské, v 17. etapě sáhodlouhý výšlap na Col de la Loze, sousto pro kované vrchaře.

Symbol šťastnějších časů

Jak to tedy nakonec s ním bude? Patrně bude dělat to co před rokem. Útočit a útočit. Bláznivě bránit žlutý dres, jak dlouho to dokáže. Trpět i smát se. Pokusí se ještě víc uctít památku svého otce. Znovu si podmaní srdce Francouzů.

A s velkou pravděpodobností opět Tour nevyhraje.

Ovšem jedno je jisté. Cyklistika je díky němu ve Francii zase velkým tématem. Země si prošla těžkými covidovými časy, které stále nekončí. Neutichá ani debata, zda konání Tour není letos příliš riskantní pro veřejné zdraví. Ale Francouzi zároveň mají rádi symbolismus.

Alaphilippe je pro ně symbolem šťastnějších časů. I proto teď přibývá těch, kteří volají: Jeďme, jeďme co nejdál, až do Paříže.