Batolata ze stanů
V Klokáncích prudce přibývá dětí, které živořily v doupatech bezdomovců
Ty děti byly strašně zanedbaný. Špinavý, hladový, koupali je jen občas v přehradě. Všichni přespávali tři čtyři týdny ve stanu u dalších bezdomovců. A to bylo v noci i jen deset stupňů. Když jsem měl kus sladkýho pečiva, dal jsem jej těm dětem, aby neměly hlad, protože máma sháněla jen chlast pro sebe, táta zase fet. Nemohl jsem se na to už dívat,“popisuje zarostlý bezdomovec Vladimír na lavičce u obchodního centra Háje v Praze.
Nedaleko odsud, jednu zastávku autobusem, v houští na louce zvané Amerika nad vodní nádrží Hostivař, několik týdnů bydlela „na ulici“rodina se dvěma holčičkami starými jen 1,5 a 2,5 roku. V plesnivém stanu přikrytém celtou, uprostřed kolonie bezdomovců, uprostřed odpadků a okolo ohniště, které slouží jako sporák i spalovna všeho, co hoří. Policie a sociální úřady teď drogově závislým rodičům děti odebraly.
Jenže celý příběh je daleko děsivější – stejně jako statistika právě počtu odebraných dětí, které žijí ve stanech, papírových krabicích pod mosty, v popelnicích. Jen za poslední tři měsíce skončilo v Klokánku, zařízení pro odebrané děti, rekordně nejvíce dětí, které žily divoce bez vody, elektřiny a střechy nad hlavou. Dvacet. Děti ze stanů.
Za loňský rok skončilo v Klokáncích 1 055 dětí, o 71 více než v roce předchozím, pětina z nich byla mladší tří let. Domů k rodičům se vrátilo loni 49 procent dětí, pětadvacet procent skončilo v dětských domovech a ústavech. Zbytek se vrátil k příbuzným.
Schovaní v keřích
Ke stanům v houští na okraji Prahy 11, postaveným okolo staré usychající trnky, která slouží jako sušák promočeného oblečení, vede jen úzká vyšlapaná, rozblácená cestička. Ani z nedaleké pumpy, ani od konečné autobusů, ani z osvětlených moderních tenisových kurtů, které jsou jen pár desítek metrů odsud, sem není vidět. Musíte vědět, koho hledáte a koho se zeptat, aby vám ukázal ke stanům cestu.
„To jsou ztracené existence. Feťáci. Chtěli se s námi přátelit, ale zatrhnul jsem to. Nestojím o takové lidi, kradou, fetujou, a že do toho vezmou děti, to je úplně nepochopitelný,“mávne rukou postarší muž. Bydlí vzdušnou čarou pět set metrů odsud ve třech vzájemně propojených stanech. S manželkou a psem je tady čeká druhá zima. Oproti doupěti, kde bydlely dvě malé holčičky, je to vila. Už proto, že u „vchodu“má provizorní závoru nebo zvonek s čidlem na solár a ve stanu jednoduchý vařič na plynovou bombu.
Okolo stanů, kde týdny holčičky bydlely, se válí několik kabelek, kopce odpadků, které někdo zahodil, kde ho napadlo, spousta starých prošlapaných bot, nefunkční ponorné čerpadlo, kočárek, který už není dobrý ani na to, aby se na něm vyvezly hordy odpadků, nebo spacák zavázaný tak, jako by v něm byla mrtvola.
A vedle střepy, rezavé konzervy, špinavé hrnce se zažranou špínou a seškvařenými kusy jídla, zablácený pletený plyšák, botička od panenky...
„Postavil to Zbyněk a bydlí tam s Aničkou. Ti mladí, Marek a Denisa (rodiče dětí), přebývali i s dětma u nich. Přišli, že nemají kde bydlet, a přistěhovali se k nim do stanu. Měli ale jedinou starost– jak si sehnat chlast a drogy. Děti je nezajímaly. Nezajímalo je, že nemají co jíst. Jednou v noci, asi dva týdny zpátky, jsem se rozhodl, že to prostě půjdu nahlásit. Kdoví jak dlouho se s dětma potloukali,“popisuje útočiště dvou odebraných dětí bezdomovec Vladimír.
Bezdomovec zavolal policii
O životě na ulici ví Vladimír všechno. Je tu už jedenáct let. Toulá se po sídlišti Jižní Město s černobílým psem Bartem. Peníze na základní jídlo a alkohol, kterým zahání depresivní stavy, vyžebrá. Přespává, kde se dá.
Moc to neřeší, i proto přišel loni v zimě o prsty u levé nohy. Umrzly mu. Nechtěl, aby malé děti skončily jako on. „Došel jsem na pumpu, nechal si zavolat od čerpadláře policajty. Když přijeli, řekl jsem jim, že mezi bezdomovci jsou děti ve stanu. Řekli jen, že to mám přijít oznámit, že nepůjdou někam do vysoký trávy v noci hledat nějakej stan a že tam asi budou kempovat, když je léto, ne?“popisuje bezdomovec
Vladimír. MF DNES jeho verzi o tom, že se obrátil na policii už dva týdny před odebráním dětí, ověřila.
„Přišel, chtěl zavolat 158, že musí nahlásit děti, které žijí mezi bezdomovci. Přijeli policajti, půl hodiny se s ním bavili venku a odjeli. Pak přišel naštvaný. Řekli mu, že má přijít podat oznámení, že s bezdomovcem nic řešit nebudou,“potvrzuje Vladimírova slova majitel pumpy.
Přitom policie, strážníci a úřady shodně tvrdí, že o dětech ve stanu se úřady dozvěděly až o tomto víkendu. V sobotu na místo vyrazili strážníci městské policie. Ti přiznávají, že na malé děti je upozornili právě lidé bez přístřeší.
Strážníci sice stan nalezli, ale byl prázdný. Vrátili se v neděli ráno na druhou kontrolu, kdy už muž a žena ve věku 37 a 39 let byli i s dětmi přítomni na místě. „Posléze přijela i pracovnice sociálky, která rozhodla o převozu dětí do Klokánku a o zahájení řízení s rodiči,“popsala mluvčí strážníků Irena Seifertová.
Ta informace o dětech ve stanu a zásahu strážníků zveřejnila jako vůbec první. Rodičům hrozí vyšetřování za zanedbání péče o dvě malé holčičky.
Mezi bezdomovci, kteří nemají televize, internet a nečtou noviny, není snad nikdo, kdo by o příběhu dětí ve stanu nevěděl či neslyšel.
To ukazuje, že rodina s batolaty se nijak neskrývala, aby ji neodhalily úřady či policie. Naopak se denně pohybovala v okruhu pár set metrů v okolí, stejně jako v úterý. To rodiče dětí hledali reportéři MF DNES, nicméně neúspěšně.
Ostatní bezdomovci si všímali i konfliktů v rodině. „Bylo to strašný, ten kluk tu holku třískal, měla modřiny jako švestky. Byli na fetu. Denně chodili sem před Albert nebo seděli na lavičkách u Teska,“vypráví další bezdomovec, Vladimírův kamarád.
Děti je nezajímaly, nezajímalo je, že nemají co jíst. Asi dva týdny zpátky jsem se rozhodl, že to prostě půjdu nahlásit.
Děti, které unikly úřadům
Na parkoviště vedle čerpací stanice, pod níž bezdomovci a mladá rodina žili, denně přijíždí bílá dodávka charity. Přiváží lidem bez domova polévku. Všichni to tu vědí a hodinu po poledni už čekají.
Jen rodiče zmíněných dětí sem nikdy nepřišli. Přitom by dětem mohli opatřit aspoň jedno teplé jídlo.
„My jsme taky přišli o dítě. Už v porodnici nám ho sebrali. O těch dvou dětech se tu vypráví, ale nikdy sem nepřišly,“říká další z bezdomovců, mladý muž, který přišel s přítelkyní k dodávce na polévku.
Na vyhublé dívce s propadlými tvářemi a nepřítomným pohledem je vidět, že právě teď je zfetovaná.
Vysvětlení, jak to, že o dětech ve stanu věděli téměř všichni bezdomovci a úřady nikoli, nabízí předsedkyně Fondu ohrožených dětí Hanka Kupková, ředitelka Klokánku v Hostivici. Právě tam podvyživené, zanedbané a špinavé děti, které měly i vši a další parazity, skončily.
Podle ní je na vině nedostatek sociálních úředníků a jejich nejasné kompetence. Navíc prokázat, že děti žijí v nevyhovujících podmínkách, není vůbec jednoduché.
„Sociálních úřednic je málo. Zároveň vždycky všichni vidí, že se něco děje, ale málokdo to nahlásí. Dokud nebude přehlížení těchto věcí trestné jako neoznámení týrání dětí, nezmění se situace,“varuje Kupková. Její fond má patnáct zařízení s kapacitou 322 dětí.
Podle ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové mají odbory sociálně–právní ochrany dětí (OSPOD) aktuálně 2 760 pracovníků, a to je podle ní dost. „Situaci kontinuálně řešíme. Počet pracovníků OSPOD každoročně roste. Jen za poslední roky došlo k nárůstu o více než 300 úvazků,“uvedla Maláčová.
Bezdomovci jsou rádi, že se děti dostaly do Klokánku. „Dětem fakt bude lépe v Klokánku než na ulici. Tvrdý chlapi to těžko dávají, natož ženský nebo děti. Není to prostě prdel, přežít na ulici. Navíc ona (matka dětí) je prostě alkoholička, on feťák. Tak co chcete?“říká třetí bezdomovec, se kterým se MF DNES dala do řeči.
„Už abych zemřel. Ono to ale furt nějak nejde, na to, abych vylezl nahoru na panelák a skočil nebo skočil pod vlak, jsem srab,“loučí se bezdomovec Vladimír. Muž, který na děti jako první upozornil.