Indie a Čína na kordy
Asijští obři, oba s nacionalistickými vládami v čele, si jdou znovu po krku v Himálaji
Na sporné himálajské hranici mezi Indií a Čínou znovu přituhuje. Oba mocní rivalové přisunují do hor další a další posily, dochází k menším incidentům, z jejichž rozpoutání se následně obě strany obviňují. Podle nepotvrzených zpráv zahynul během posledních rozmíšek u jezera Pangong nejméně jeden indický voják.
Když na sebe v této neklidné době hrozí zbraněmi dvě jaderné mocnosti, obě navíc ovládané nacionalistickými vládami, musí svět minimálně zpozornět. Je tedy zaděláno na katastrofu?
Situace se znovu vyhrocuje pouhý měsíc poté, co se vojáci obou zemí střetli klacky a kameny v nejkrvavějším konfliktu od roku 1967. V červnu zahynuly na obou stranách desítky příslušníků ozbrojených sil. Výzvy ke zklidnění ani následná jednání nikam nevedly, takže problém je tu znovu.
Vzhledem k tomu, že spory kolem linie kontroly, nyní de facto vzájemné hranice, se táhnou už déle než stovku let a nyní jsou ještě přifukovány domácími problémy na obou stranách, nejde o velké překvapení. I když podle většiny analytiků zůstává přímý vojenský konflikt stále dosti vzdálenou vyhlídkou, důvod k obavám tu bezesporu je. Vztahy mezi indickým slonem a čínským drakem, dvěma největšími asijskými mocnostmi, se totiž rychle zhoršují.
Kalné vody nacionalismu
Jak už bylo řečeno, oba státy mají v současnosti výrazné domácí problémy, spojené v prvé řadě s koronavirovou pandemií a následným propadem ekonomik. Jejich vedení se snaží odvracet pozornost svých obyvatel od potíží stupňováním nacionalistické rétoriky a s tím souvisící čím dál asertivnější zahraniční politikou.
Čína šlape na plyn po celé období vlády „věčného“prezidenta Si Ťin-pchinga. Její územní požadavky nejen v Himálaji, ale také v Jihočínském a Východočínském moři jsou stále agresivnější, stejně jako postoj vůči Tchaj-wanu.
Indický premiér Naréndra Módí, velký stoupenec výhradně hinduistické Indie, výrazně přitvrdil vůči tradičnímu rivalovi Pákistánu, s nímž má rovněž nevyřešené hranice, ale také vůči Číně.
Peking znepokojilo zejména zrušení omezené autonomie indické části Kašmíru. „Jakákoliv indická expanze v citlivém regionu ohrožuje strategické zájmy Číny ve Střední Asii,“uvedl Happymon Jacob z dillíského Centra pro mezinárodní politiku. „Čína v rámci své iniciativy Pás a stezka investovala do ekonomického koridoru v Pákistánu přes 60 miliard dolarů. Jde o stěžejní prvek iniciativy, který prochází právě spornou oblastí,“dodal.
Indické emoce
Tento vývoj nakypřil půdu pro červnový konflikt i pro současnou eskalaci napětí na indicko-čínské hranici. Zatímco autoritářská Čína ve svých přísně kontrolovaných médiích držela po incidentu veřejný hněv víceméně pod kontrolou, reakce v Indii byla značně emotivní a mnozí tamní komentátoři, nabuzení už nekontrolovatelným šířením „čínského“koronaviru v zemi, vybízeli, aby „Peking dostal tvrdě za vyučenou“. V širší perspektivě pak nynější situaci akceleruje příklon Indie k Washingtonu, který je s Čínou čím dál víc na kordy, což přirozeně Peking dál dráždí. „Indie tím, že provokuje Čínu, jen slepě následuje Spojené státy,“nastínil nedávno čínské úvahy Wang Te-chua, vedoucí šanghajského Ústavu pro mezinárodní studia.
Přes tři tisíce kilometrů dlouhá vysokohorská hranice mezi Čínou a Indií každopádně představuje nebezpečný sud s prachem, neboť obě země zjevně vstupují do ostřejší konkurenční éry a rozmístily po celém regionu spoustu raket a další těžké výzbroje. Vojenští analytici naznačují, že pokračující závody ve zbrojení mohou časem vyvolat situaci, že indicko-čínský spor se začne daleko více podobat tomu, jaký panuje mezi Dillí a Islámábádem. A to nehovoříme o možném použití jaderných zbraní.
Tak daleko sice ještě zdaleka nejsme, jednotlivé incidenty jsou zatím spíše banální. Daleko horší je, že ani na jedné straně nelze zaznamenat snahu byť jen o elementární pochopení pro uvažování souseda.